Zdraví

Poslední cesta viru dětské obrny

Když člověk ochrne následkem dětské přenosné obrny (pozor, nezaměňovat s dětskou mozkovou obrnou!), znamená to, že na míchu zaútočil škodlivý virus. Lék proti němu nemáme, takže jediná léčba je celoživotní rehabilitace. Přesto se zdá, že problém dětské obrny přestane v dohledné budoucnosti existovat. Máme totiž nejen očkování, ale dokonce i plán úplného vymýcení této choroby.

MUDr. Ivana Cimbůrková,
25. ledna 2021 12 minut čtení


SDÍLEJTE ČLÁNEK

Cesta viru, která se nemění už tisíce let

Dětskou přenosnou obrnu (poliomyelitis) vyvolává virus (poliovirus). Do lidského těla se dostane vdechnutím nebo spolknutím. Protože se zabydluje ve sliznicích trávicího ústrojí, řadíme ho do skupiny střevních virů, tzv. enterovirů. Pokud není včas zastaven obrannou reakcí imunitního systému, vycestuje do krve, a v nejhorším případě doputuje až ke svému konečnému cíli – do nervových buněk.

Část centrálního nervového systému tvoří mícha, uložená uvnitř páteřního kanálu. V celé její délce se nacházejí skupiny důležitých buněk, ve kterých začínají nervy vedoucí vzruchy do svalů. Jestliže virus tyto nenahraditelné nervové buňky zničí, přestanou fungovat i příslušné svaly. Nejdříve se objeví bolest, pak slabost až ochrnutí, později deformity končetin. Vznikne obrna.

To, jak se cesta viru projeví navenek, barvitě líčí román australského spisovatele Alana Marshalla „Už zase skáču přes kaluže“. Autor dobře ví, o čem mluví, protože on sám jako chlapec dětskou obrnu prodělal. Stejný příběh, ale přenesený na moravský venkov, u nás známe jako stejnojmenný film režiséra Karla Kachyni z roku 1970, s Vladimírem Dlouhým v hlavní dětské roli.

  • Infekce poliovirem většinou proběhne zcela nepozorovaně.
  • Méně často se projeví jako onemocnění podobné chřipce.
  • Jen ve zlomku případů vyústí v trvalou obrnu.
  • Pokud ale virus zasáhne nervy pro dýchání, může infekce skončit smrtí.

Poliovirus z těla odchází se stolicí, takže se infekce přenáší nejen přímo z nakaženého člověka (kapénkami a slinami), ale též nepřímo, např. odpadní vodou, kontaminovanou pitnou vodou nebo jídlem.

Na historické fotografii z období epidemie obrny v Americe vidíme sál s řadami lůžek ne nepodobných rakvím, ze kterých vykukují dětské hlavičky. Jsou to původní podtlakové přístroje pro podporu dýchání. V „železných plicích“ přežívali malí pacienti i několik let...

G15CTK.jpg
i

Během padesátých let, kdy se obrna přehnala přes Spojené státy, se obrovské železné plíce, které umožňovaly paralyzovaným dětem dýchat, staly mocným symbolem velmi obávané nemoci. Foto: Science History Images / Alamy Stock Photo

Zlý a hodný virus

Existuje přirozený, tzv. "divoký" poliovirus, který zřejmě provází člověka tisíce let. Byl dokonce identifikován ve zbytcích tkání starověkých mumií. Je vysoce nakažlivý a velmi odolný vůči prostředí.

Existuje ale také uměle oslabený kmen polioviru, který byl vyroben v laboratoři za účelem získání bezpečné očkovací látky, tzv. Sabinovy živé vakcíny. Virus je dostatečně slabý, aby nevyvolal nemoc, ale ještě natolik při síle, aby při očkování vyvolal zřetelnou reakci lidského imunitního systému. Imunitní systém si neškodný vakcinační virus zapamatuje, a díky tomu se příště dokáže rychle vypořádat i s jeho nebezpečným „divokým“ příbuzným.

Proč měly české děti rády Sabinovu vakcínu

Jednoznačně nejoblíbenějšímu očkování se říkávalo „očkování ze lžičky“. Každé jaro se pořádala hromadná očkovací akce pro různé věkové skupiny dětí od 2 měsíců do 15 let. Ty větší si do ordinace (nebo do školy) přinesly z domova svou vlastní lžičku nebo kostku cukru. Na to, co si přinesly, jim pan doktor nakapal z lahvičky roztok s oslabeným virem, a to bylo celé očkování. Namísto obávané injekce se konalo bezbolestné spolknutí nasládlé tekutiny.

Proč měli Sabinovu vakcínu rádi epidemiologové

Mnohem podstatnější výhodou podávání Sabinovy živé vakcíny je však to, že dokonale napodobuje přirozenou cestu „divokého“ viru.

Oslabený poliovirus se dostane do těla spolknutím. Podle svého zvyku se usadí ve sliznicích trávicího ústrojí, ale už nemá sílu dostat se do krve a dál škodit. Z těla se však vylučuje svým běžným způsobem – stolicí, a tak může snadno „nakazit“ dalšího člověka.

Přesně tak to v letech 1960-2007 fungovalo i u nás. Dítě dostalo svou kapku vakcíny od pana doktora. I když se po očkování doporučovala zvýšená, pečlivá hygiena, často se virus třeba při máchání pokakaných plenek přenesl na maminku, a k sourozencům s tatínkem si cestu také nějak našel... Každé jaro se tak celé rodiny nevědomky infikovaly hodným vakcinačním virem, až se jím nakonec promořilo veškeré obyvatelstvo. Tak účinné očkování se objeví málokdy. Sabinova vakcína je navíc levná a jednoduše se vyrábí. Zdá se, že není co řešit, ale...

Proč existuje také druhá, Salkova vakcína

Očkování živou vakcínou v sobě skrývá jedno velké nebezpečí: i oslabený virus Sabinovy vakcíny je někdy schopen onemocnění vyvolat. Stává se to vzácně, zpravidla lidem s nějakou těžší poruchou imunity. Nebo je možné, že hodný vakcinační virus, kterým je promořena populace, vzácně zmutuje, a stane se zase nebezpečným. V poměru k miliardám celosvětově naočkovaných je sice počet jedinců s postvakcinační obrnou nepatrný, ale určité riziko tu je.

Mezi odborníky na veřejné zdraví se vede věčný spor, která strategie je lepší: Vsadit na bezpečí, nebo raději na účinnost?

Proto se, vedle Sabinovy živé vakcíny, vyrábí také vakcína Salkova, která obsahuje inaktivovaný virus, řekněme virus dočista „mrtvý“. Inaktivovaná vakcína se podává klasickou injekcí. Je sice velmi bezpečná, bohužel ale také o něco méně chrání před infekcí. U nás od roku 2007 používáme právě Salkovu inaktivovanou vakcínu. Většinou se dětem podává v jediné injekci zároveň s dalšími pěti očkovacími látkami.

Důvodem pro přechod k inaktivované vakcíně je i snaha, aby se v budoucnosti postupně přestaly v populaci vyskytovat i vakcinační polioviry, které jsou vždy potenciálně nebezpečné. Proto se na tento druhý typ očkování postupně přechází ve všech polio-free zemích.

Polio-free!

Jelikož virus napadá pouze člověka (a nikoliv zvířata) a zároveň proti němu existuje očkování, je v principu možné ho ze světa úplně vyhladit.

Však jednou se to už lidstvu podařilo, když se všechny země opřely do boje s virem pravých neštovic. Nyní je v plánu eradikace dětské obrny.

Celosvětový boj s dětskou obrnou mohl začít teprve po objevení účinného očkování, což se stalo před rokem 1960. „Divoký“ poliovirus byl postupně vytlačen z jednotlivých zemí, pak z celých kontinentů. Akci koordinuje Světová zdravotnická organizace (WHO). Zemím, ze kterých se „divoký“ poliovirus trvale vystěhoval, uděluje WHO status polio-free. Poté, co byla 25. srpna 2020 za polio-free slavnostně prohlášena celá Afrika, koluje „divoký“ poliovirus pouze mezi obyvatelstvem posledních dvou zemí, Afghánistánu a Pákistánu. Cíl se zdá být na dosah. Zatím se však nikde na světě nesmí na možnost onemocnění dětskou obrnou zapomínat.

Mezi obyvatelstvem řady zemí dosud hojně kolují viry z oslabených vakcinačních kmenů, o kterých víme, že mohou nemoc také vyvolat, a pořád ještě existuje možnost zavlečení "divokého" polioviru z ciziny.

Trvalá bdělost

Společně s mnoha dalšími státy se na uskutečnění plánu celosvětové eradikace poliomyelitidy podílí i Česká republika. Čím ale může „polio-free“ země ještě přispět? Zapojí se do programu epidemiologické bdělosti WHO.

  • Nepolevujeme v očkování. Ačkoliv se u nás už 60 let žádný případ neobjevil, má dětská obrna své pevné místo i v českém očkovacím kalendáři.
  • Hlídáme, jestli se u nás neobjevil poliovirus. Hygienici pravidelně odebírají vzorky říčních a odpadních vod. Ověřují, jaké druhy střevních virů obyvatelstvo vylučuje, a pátrají po kmenech poliovirů.
  • Hlídáme, jestli se u nás neobjevila dětská obrna. Někdy se u dítěte rozvinou příznaky podobné dětské obrně. Každý takový případ se musí zodpovědně diagnostikovat a úředně zaevidovat. Hlášení o počtu „ne-polio“ ochrnutí se pravidelně posílá do WHO.

Chceme mít stoprocentní jistotu, že žádné ochrnutí u dětí do 15 let nebylo způsobeno poliovirem.

Nezaručené informace z nezaručených zdrojů: Co se stalo v Indii?

Dětská obrna bývala v přelidněné Indii skutečnou pohromou, ale od roku 2014 je i tato země polio-free. Stejně jako u nás se tam s očkováním pokračuje, a rovněž se pečlivě vede statistika všech „ne-polio“ případů ochrnutí.

Na jaře roku 2020 se však na internetu objevila hrozivá zpráva, že po hromadné vakcinaci, financované Billem Gatesem, vypukla v Indii epidemie dětské obrny a 496 000 dětí ochrnulo, jen kvůli jeho bezohledné touze po moci. Dobré či zlé úmysly pana Gatese ponechme stranou, ale jelikož se jedná o zprávu, která vyvolává strach z očkování proti dětské obrně, má v tomto článku své místo.

Zpráva je zajímavá také tím, že uvádí, byť jen přibližně, reálný údaj. V roce 2018 znepokojilo skupinu indických lékařů, když v několikaletých statistikách pro WHO zaznamenali nečekaný nárůst „ne-polio“ případů ochrnutí. Bylo to o 491 000 případů víc, než je v zemi obvyklé. Nepodařilo se jim ale určit, zda mohla být příčinou vysoká intenzita očkování, natož vysvětlit, jakým mechanismem by to bylo možné, když se jedná o odlišné choroby...

Diskuse k jejich pozorování byla publikována v odborném časopisu. Odpůrci Billa Gatese se později zřejmě chopili čísla 491 000. Aniž by se zabývali detaily komplikovaného sdělení, použili ho ve zmatené zkratce jako svůj nový argument proti Gatesovi.

Škoda, že zároveň matou laickou veřejnost v pohledu na skutečné přínosy a rizika očkování.

Jak se s dětskou obrnou vypořádalo Československo

Málokdo ví, jak znamenitě si vedlo v boji s dětskou obrnou naše prvorepublikové a později socialistické zdravotnictví. Má dokonce na svém kontě tři významná mezinárodní prvenství.

  1. Naše Janské Lázně jsou první léčebnou v Evropě, kde se začali cíleně věnovat léčbě následků dětské obrny.
  2. Právě v Československu se ve velkém měřítku uskutečnil první terénní pokus se Sabinovou vakcínou.
  3. V roce 1961 jsme se stali první zemí světa, kde byla dětská obrna zcela vymýcena.

K čemu létat do Ameriky, když máme Janské Lázně

Podle kroniky dostaly Janské Lázně jméno po zbrojnoši Janu z Chockova, který zde léta Páně 1006 objevil horký pramen minerální vody. Léčivá voda dlouho poháněla jen kolo hamru, ale časem se v ní začali koupat lidé, až došlo na vznik jednoduchých lázní. Pořádné lázně, s lázeňskými domy a hlavně lékaři doporučované, vznikly v 17. století. Ovšem to, co jim zaručilo světovou proslulost, se začalo odehrávat ještě později a na jiném kontinentu – v Americe.

Místo, které nás zajímá, je oblast termálních pramenů ve Warm Springs, stát Georgia, USA. Od roku 1924 se tam pravidelně jezdil koupat Franklin D. Roosevelt, který ve svých necelých 40 letech náhle ochrnul. Byla mu diagnostikována poliomyelitida. Roosevelt, pozdější prezident Spojených států, zajistil léčbě dětské obrny ve Warm Springs obrovskou popularitu. Tou dobou ale jistý americký profesor provedl také analýzu vody z Janských Lázních.

Analýza ukázala takovou shodu s termální vodou ve Warm Springs, že profesor doporučil místním lékařům taktéž využít zdejší prameny k léčbě poliomyelitidy.

Je ovšem možné, že tato část slavné historie Janských Lázní vznikla tak trochu omylem. Mnoho let po Rooseveltově smrti se prý při zkoumání jeho zdravotních záznamů vynořily pochybnosti, zda vůbec měl dětskou obrnu. Snad trpěl poněkud odlišným neurologickým syndromem Guillain–Barré, což je mimochodem právě jedna z těch „ne-polio“ nemocí, které dnes musíme v rámci plánu eradikace poliomyelitidy úzkostně rozlišovat. Tato kuriózní historická nejasnost ale nijak neubírá na významu propracovaným rehabilitačním procedurám v Janských Lázních. Ty tradiční zahrnovaly vodoléčbu, teplé parafinové zábaly a speciální cvičení ke zlepšení funkce ochrnutých částí těla.

Janské Lázně se v dobrém i zlém zapsaly do paměti většiny našich pacientů, kteří dětskou obrnu v minulosti prodělali. Dodnes se jich s následky této infekce potýká skoro 10000.

Někteří se stále jezdí léčit do Janských Lázní v Krkonoších, jiní si zase oblíbili termální lázně ve Velkých Losinách, v podhůří Hrubého Jeseníku.

Do Janských Lázní tradičně putují pacienti z celé Evropy. V této souvislosti si můžeme připomenout ještě jeden střípek z filmové historie. Pamětníci si možná vybaví film z roku 1979 s názvem „Adriana“, kde hlavní roli ztvárnila tehdejší dětská hvězda Dana Vávrová. Chudé italské děvčátko náhle onemocní dětskou obrnou, ale v dělnické rodině chybí peníze na léčbu. Díky internacionální pomoci Československého svazu žen se přece jen najde způsob, jak Adrianu vyléčit. Kde jinde, než v Janských Lázních. Inspirací knižní předlohy (novela Kamila Bednáře „Děvčátko z Itálie“) byla prý skutečná událost, ale ohledem na obvyklou zahraniční lázeňskou klientelu se o typický příběh spíše nejedná...

SDÍLEJTE ČLÁNEK

45
Přidat k oblíbeným
0
Vstoupit do diskuze
Stáhnout PDF

Používáme cookies, abychom vám zajistili co nejsnadnější použití našeho webu. Pokračováním souhlasíte s podmínkami.