Patříš ke generaci, pro kterou je nemyslitelné, že by u sebe za všech okolností neměla mobil s foťákem a každý fantastický moment nezvěčnila? Pak tě nejspíš překvapí, že se ze svých fotografií v mobilu můžeš o sobě leccos dozvědět. A z těch, které pak veřejně sdílíš, se o tobě pravděpodobně mnohé dozvědí i lidé ve tvém okolí.
Usedáš s kamarádkou v cukrárně ke stolu a okamžitě vytahuješ mobil. Musíš si přece vyfotit ten lahodně vypadající dort, který máš před sebou. Nebo jedeš někam na víkend s kamarády a domů se vracíš s telefonem s plnou pamětí. Prožili jste tolik zážitků, že to nešlo nezachytit alespoň na několika stovkách fotografií. Touhu alespoň určitou formou zvěčnit skvělé okamžiky svého života prožívá čas od času každý z nás. Pokud se ale někdy podíváš na fotky ve svém telefonu s určitým odstupem, možná tě překvapí, co zjistíš.
V jakých situacích se nejčastěji fotíme
Ve svém mobilním telefonu máš nejspíš fotky své rodiny, přátel, přírody okolo tebe a nejrůznějších zajímavostí, které tě za poslední dobu v životě potkaly. Zkus si nyní otevřít album svých fotek a podívej se na něj nezaujatým pohledem. Dokážeš z nich vyčíst něco neobvyklého, nebo jsou to jen fotografie, které jdou ruku v ruce se způsobem života, který chceš vést?
Obrázky v telefonu tě mohou přivést k úvahám, zda není potřeba ve tvém životě něco změnit. Jsou například na všech tvých fotografiích jen zvířata, rostliny a příroda? Pak jsi nejspíš samotář a ve tvém životě není příliš mnoho prostoru pro blízké přátele a rodinu. Nebo si s oblibou fotíš chmurné, tmavé a záhadné objekty? Pak máš pravděpodobně blízko k depresivním myšlenkám.
Pokud ti to, co se o sobě z fotografií dozvíš, vyhovuje, pak není důvod nic měnit. Možná ale dospěješ k názoru, že tvůj životní styl není zrovna vyvážený. Pak se neboj udělat změnu. Ber to jako šanci, kterou od života máš, a pokus se změnit své návyky . S trochou vůle to určitě dokážeš.
To, které fotografie zveřejníš, vypovídá hodně o tom, co chceš o sobě říci svým přátelům.
Sdílená fotka jako reklama na život
Jednou věcí ale je, co si často fotíme, a druhou pak to, co veřejně sdílíme na sociálních sítích nebo posíláme do světa jakoukoliv jinou formou. Právě takové fotografie toho o nás totiž vypovídají úplně nejvíc. Zatímco na svůj mobilní telefon si totiž fotíme vše, co se nám podvědomě líbí a co si chceme uchovat ve své paměti, na sociální sítě už publikujeme jen vybrané fotografie, o kterých vědomě přemýšlíme. To, které fotografie zveřejníš, tak říká něco o tom, co chceš o sobě říct svým přátelům.
A tak zatímco někdo se striktně vyhýbá tomu dávat na sociální sítě sám sebe, jiný se v tom pro změnu neskutečně vyžívá. A každá taková fotka s sebou nese nějaký příběh či sdělení. Za selfíčky v sexy pózách můžeš hledat touhu po uznání a snahu říct: „Jsem k mání.“ Za fotografiemi z luxusní dovolené můžeš zase vidět způsob, jak se dotyčný snaží druhým říci: „Podívejte se, co všechno si můžu dovolit.“ Fotkami zachycujícími adrenalinové zážitky vysíláme do světa signál: „Jsem odvážnější, než jste si všichni mysleli.“ A za obrázky s vlastním komickým ztvárněním sebe sama můžeš vidět sebevědomí a sebejistotu jejich autora.
Na to, co konkrétně o tobě fotografie sdílená na sociálních sítích vypoví, neexistuje přesný mustr. Vždy záleží na tom, v jaké životní situaci je ten, kdo právě fotografie sdílí. Někdy lze za publikovanými fotkami hledat určité pocity méněcennosti a snahu dokázat sám sobě, že to se mnou ještě není tak zlé, jindy jde snad jen o touhu podělit se s přáteli o svou radost. Tak jako tak ale vždy přemýšlej o tom, co všechno můžeš svému okolí neuváženě vybranou fotografií nepřímo říct.
Než budeš něco veřejně sdílet, zamysli se nad tím, jestli je to vůbec potřeba. Vyrovnaný člověk netouží po neustálých komplimentech a uznání.
Nad čím přemýšlet, než budeš něco sdílet
Zkušený člověk dokáže z tvé fotografie vyčíst, jakou jsi měl pravděpodobně zrovna náladu, jaké prožíváš období, ale také jakou máš povahu. Pokud tě druzí dobře znají, pravděpodobně vědí, zda jsi extrovert, či introvert, neurotik, flegmatik, sympaťák nebo třeba samotář. Svými fotografiemi ale můžeš na druhé působit jinak, než jaká je realita, a tím je uvést do mylné představy, že jsi ve skutečnosti někým jiným, než si mysleli. Tomu napomáhá i to, že dnes existuje celá řada aplikací a počítačových programů, které lákají k tomu upravit fotku tak, aby působila naprosto odlišně, než jaká byla skutečnost.
Než proto budeš něco sdílet, zamysli se v prvé řadě nad tím, zda je to vůbec potřeba. Vyrovnaný člověk nemá potřebu se předvádět a publikovat na sociálních sítích stovky fotek měsíčně. Netouží totiž po komplimentech a uznání. Pár fotkami o sobě čas od času samozřejmě ostatním můžeš dát vědět a obnovit tak kontakty s přáteli, se kterými jste se dlouho neviděli. Tak jako ve všech oblastech života, i při sdílení fotografií ale platí: všeho moc škodí.
Pokud už se rozhodneš některé fotografie sdílet, přemýšlej:
- Co si o mně budou ostatní myslet, když fotku uvidí?
- Nezkazí fotka moji dobrou pověst?
- Pokud je na fotce někdo jiný, souhlasil by s jejím zveřejněním?
- Kdo všechno můj příspěvek uvidí?
- Nemůže informace získané z fotografií někdo zneužít?
- Neprozrazuji sdílením fotografie nějaké soukromé informace o druhých?
- Co si o mně pomyslí někdo, kdo na fotku narazí v budoucnu při posuzování mé pověsti, například můj budoucí zaměstnavatel?
Více na toto téma jsme psali v článku:
Jak učit děti opatrnosti při používání sociálních sítí
|7 minut čtení
Vyzkoušej to bez fotek
Na focení toho, co prožíváme a co se nám líbí, není nic špatného. Jeden můj kamarád mě ale přivedl k zajímavé úvaze. Drží se totiž pravidla: když někde jsem, zásadně nefotím. Když se mi někde líbí, jedu tam znovu. Když prožiju něco skvělého, zopakuju si to.
Zprvu jsem si myslela, že jde jen o výmluvu, kterou si sám před sebou obhajuje to, proč se do fotografování na rozdíl od ostatních nepouští. Pak jsem to ale jednoho dne vyzkoušela sama na sobě. A dospěla jsem k zajímavému poznatku. Zjistila jsem, že emoce, které ve mně vyvolá konkrétní zážitek, jsou pro mě mnohem silnější a mnohem zapamatovatelnější, když v jejich průběhu nechám svůj telefon v kapse. Nemohu se k nim pak sice vrátit ve svých fotografiích, do mé mysli se ale vryjí daleko hlouběji, než kolik je toho kdy schopna sdělit sebelepší fotografie.
A tak si na závěr neodpustím jeden tip: až příště zase budeš prožívat něco neopakovatelného, fascinujícího či nepopsatelného, zkus pro jednou nepřemýšlet nad tím, jak ten okamžik co nejlépe zvěčnit. Zkus se nedívat na svět přes objektiv svého fotoaparátu nebo displej svého telefonu. Prostě jen prožívej ten okamžik. Užij si ho plnými doušky. Nechej události plynout a volně působit na tvé srdce. Možná pak zjistíš, že toho v životě zažíváš mnohem víc, než kolik jde sdílet prostřednictvím sociálních sítí.
