Sousedovic Pepíček má 4 roky a čte, začíná psát a čísla mu zdá se nedělají problém. Zato váš potomek je předškolák a o písmena ani nezavadí?
V žádném případě to nemusí znamenat, že by byl méně inteligentní než šikula odvedle. Nahlédněte do vzpomínek na dětství 2 mimořádně rozumově nadaných osob, které vás možná překvapí.
Na internetu se objevují ohromující informace o mimořádně rozumově nadaných jedincích, kteří od útlého věku překvapují rozsáhlými znalostmi z nejrůznějších oblastí. Číst a psát ve třech letech je pro ně zdá se typické. I když… nemusí to tak být vždy. Někteří do vysoké inteligence dorůstají později.
Kdo je nadaný a kdo mimořádně nadaný?
Každý jsme talentovaný na něco jiného. Někdo lépe maluje, někomu jdou snáze sporty, někdo exceluje v pěveckých soutěžích. Rozumovým nadáním jsou však myšleny intelektuální schopnosti člověka odpovídající na škále IQ rozsahu nad 120 (nadaní), případně nad 130 (mimořádné nadaní).
Osoby mimořádně nadané s IQ 130+ mohou vstoupit do Mensy – mezinárodní společenské organizace, která sdružuje nadprůměrně inteligentní jedince po celém světě.
Takto vysoká inteligence je opravdu výjimečná – v celé populaci je mimořádně nadaných odhadem jen 2 %.
Příběh Martina (IQ 148, vědecko-výzkumný pracovník na Masarykově univerzitě v Brně)
„Na své dětství si moc nevzpomínám, znám jej spíše z vyprávění rodičů. Do školy jsem nastoupil o rok později, v 7 letech, a to z důvodu, že jsem byl prý hodně dětský. Maminka měla obavu, jak budu školu zvládat. Číst a psát jsem se naučil až v první třídě. Obzvláště se psaním jsem měl větší problémy – pamatuji si, že si naši se mnou užili pár krušných chvil. Bavil mě zejména fotbal, prostě takový typický kluk.
Známky ve škole jsem měl dobré, učení mě bavilo, ale musel jsem se hodně učit doma. Nemám fotografickou paměť a nerad se učím věci zpaměti. Snažím se věcem porozumět. Po celé dětství až do dospělosti se se mnou táhne jedna záliba – hraní her. Jako kluk jsem si hry sám vymýšlel, měl jsem sešit, psal si do něj pravidla a herní příběhy. Později jsem několik her naprogramoval.
Nikdy mě příliš nebavily šachy, puzzle ani hry typu Člověče nezlob se. Přišly mi nezajímavé. Miloval jsem naopak Merkur a Lego. Baví mě, když můžu něco tvořit. Vymýšlet.
Na základní škole jsem si s dětmi příliš nerozuměl, lepší to bylo až na gymnáziu a nejlepší na vysoké. Spolužáci mě vnímali jako „toho chytrého“ a ne každému to vyhovovalo. Takže jsem měl co dělat, aby si na mě nedovolovali. Kromě fotbalu jsem totiž v žádných fyzických dovednostech nevynikal, spíše naopak.
Mými oblíbenými předměty byly chemie, fyzika a matematika. Naopak mi nešel tělocvik, výtvarná výchova a jazyky. Angličtinu jsem se slušně naučil až v USA, kde jsem absolvoval podstatnou část svého doktorského studia. Na testování IQ společností Mensa jsem se přihlásil až po návratu do ČR ve 29 letech.“
Příběh Evy (IQ 132, na rodičovské dovolené)
„Dětství, i to rané, si pamatuji poměrně dobře. Milovala jsem kreslení a později se ukázalo, že jsem v této oblasti talentovaná. V necelých 3 letech jsem kreslila jako 5leté dítě. Na uschovaných výkresech z té doby jsem coby dospělá rozeznala i chatu, která mi tehdy byla předlohou.
Při základní škole jsem vychodila i základní uměleckou školu a uvažovala, zda se nedát na studium malby na střední umělecké škole. Nakonec jsem zvolila studium na obchodní akademii. Na gymnázium mě tehdy nevzali.
Na základní škole jsem nebyla oblíbená, bylo to pro mě docela peklo. Se spolužáky jsem si nerozuměla, z celé třídy jsem si našla jen jednu spřízněnou duši. Jsem introvertka a bavit se s lidmi třeba jen o počasí, když si s nimi nemám co jiného říct, je pro mě dosud náročné.
Jako malou a dospívající mě velmi bavily ruční práce. Háčkovat jsem se naučila někdy v 5 letech, od té doby i vyšívám. Dodnes miluji skládání puzzle. Čas jsem ráda trávila nad Legem, Merkurem a Chevou. Nejvíc jsem se ovšem vyžívala ve vymýšlení čehokoliv: vymyslet, jak z papíru vystřihnout šablonu na papírovou vitrínu nebo papírový klobouk, jak nejlépe vyrobit maketu krajiny v níž žila pravěká zvířata, jak zajistit co nejvíce pohodlí na WC na základní škole (což tehdy skončilo nabarvením části kabinky a řešilo se to až u paní ředitelky).
Číst a psát jsem se naučila bez problémů v 1. třídě. Na druhém stupni základní školy mě pak nejvíce bavilo psaní. Vymýšlela jsem si napínavé příběhy, které jsem předčítala hrstce svých kamarádů. V 9. třídě jsem napsala svou první knihu. Druhou jsem napsala na obchodní akademii, obě však skončily v šuplíku.
Mými obávanými předměty byly matematika, fyzika, chemie a jazyky. Nosila jsem z nich dvojky, trojky a sem tam i čtverku. Ve škole jsem byla vnímána za průměrnou. O své inteligenci jsem neměla valné mínění, což bylo podpořeno i názorem mé maminky.
Zlom přišel až ke konci střední školy, kdy mě začala bavit matematika a všeobecně i učení (do té doby jsem se učila nerada). Také jsem získala celorepublikové prvenství v jedné ekonomické soutěži. Posléze jsem vystudovala matematiku v kombinaci s ekonomií na Masarykově univerzitě v Brně a získala titul Mgr. Otestovat své IQ ve společnosti Mensa jsem si nechala ve 32 letech.“
Testování IQ společností Mensa
Otestovat výši svého rozumového nadání formou mezinárodně uznávaného standardizovaného testu nabízí společnost Mensa dospělým a dětem již od 5 let. V případě výsledků poukazujících na nadprůměrnou inteligenci se testované osoby mohou stát členy Mensy, případně členy Dětské Mensy.
Testování podává výsledek o aktuálních schopnostech, které mohou být nepříznivě ovlivněny zdravotním stavem, vnějšími rušivými vlivy či psychickým rozpoložením. Horší než očekávaný výsledek proto nelze brát tragicky.
