Jak naučit dítě (plynule) číst?

Září je tu a s ním i pravidelná dávka emocí ze školních tříd. Než po boku potomka ztratíte nervy při nácviku spojování písmen do slabik a vůbec čehosi, co by šlo s bujnou fantazií pokládat za čtení, zařaďte raději zpátečku. Aspoň na chvíli.

Za schopnost rozeznávat jednotlivá písmena a vázat je do větších celků nezodpovídá totiž nic menšího než úroveň zrání centrální nervové soustavy (CNS). Která, jak asi tušíte, dozrává u každého v jiný čas. A my se jí právě teď podíváme na zoubek.

Zpropadená CNS

Tato veledůležitá část nervové soustavy ovlivňuje faktory, na kterých závisí schopnost číst. Tedy:

• zrakové vnímání – bez plynulých očních pohybů a správného poznávání písmen to nepůjde,
• sluchové vnímání – dítě potřebuje umět rozlišit slyšené hlásky,
• analytické zpracování získaných dat – mozek je jeden velký počítač, který musí propojit to, co dítě slyší s tím, co vidí, a informace spojit v jeden smysluplný celek.

Zdá se vám to málo? Pokračujeme dál. Podstatnou roli hraje také paměť. Bez toho, aby si školák zapamatoval, co přečetl na začátku věty, odstavce nebo rovnou celé stránky, nemá šanci textu porozumět.

Zdaleka tak nestačí jen dešifrovat tvary písmen, přiřadit je ke správné hlásce nebo skupině hlásek a celek správně vyslovit.

Koktejl schopností je třeba doplnit dobrou pamětí, ale také soustředěním a odpovídající slovní zásobou. V celém procesu učení nelze opomenout ani motivaci. Žáček, který sám za sebe chce, má zpravidla lepší výsledky než ten, který je donucen.

Umění čtení v džungli vesnic a velkoměst

Čtení je pouze jedna z dovedností, kterou si v určitém stádiu vývoje osvojí každý žák konfrontovaný s psaným slovem. A protože nežijeme v pralese, kde knihu ani reklamní poutač nevida, netřeba se o vývoj malého školáka až tak obávat. Každý se jednou naučí číst.

A kdy to bude?

Zraková a sluchová percepce (to je to vnímání písmen a hlásek), stejně jako analytická schopnost myšlení, dozrává do úrovně kompatibilní se slabikáři zhruba kolem 6. roku věku. A právě tomu u nás odpovídá nástup do první třídy.

Nejčastější výukové metody čtení na českých školách

Jsou dvě (metoda analyticko-syntetická a genetická), přičemž na paty jim šlape třetí (metoda splývavého čtení Sfumato). Ale pěkně postupně.

• Analyticko-syntetická metoda je založena na spojování slabik do slov. Jedná se o onu „má-mu co me-le ma-so). Na českých školách je nejčastěji vyučovaná právě ona. Dítě se při ní učí slabikovat, což mu pomáhá v písemném projevu ve vyšších třídách při rozkladu slov na koncích řádků. Školák při ní začne rozeznávat všechny 4 typy písma zaráz: velké tiskací, malé tiskací, velké psací a malé psací, díky čemuž osvojení schopnosti číst nastává zpravidla později než v případě následující metody.
• Genetická metoda je postavena na rozkladu slov na jednotlivá písmena. Dítě tu proto neslabikuje, ale k písmenům přiřazuje hlásky, které postupně vyslovuje. Místo aby přečetlo „ko-lo“, přečte „k-o-l-o“, což při rychlém vnímání písmen a správné výslovnosti hlásek dá nakonec kýžené „kolo“. Školák nejprve poznává jen velká tiskací písmena, což je pro dítě ze začátku snazší. Jistou komplikací u této metody je fakt, že se hláska na písmeno neváže vždy v poměru 1:1 a některá písmena, např. „ě“, se ve spojitosti s před ním stojícím písmenem mohou číst různě: „mňe“ (měsíc), „ťe“ (tělo), „bje“ (bělidlo).
• Metoda splývavého čtení Sfumato je založená na postupném vyvozování písmen. Nejen že ty se ve školách učí v jiném pořadí, než je tomu u předchozích dvou metod, dítě písmena navíc vyvozuje i v rámci samotného čtení. Místo „ko-lo“ nebo „k-o-l-o“ tak přečte „kooooollllloooooo“. Hlásku tedy drží v ústech tak dlouho, dokud si nevzpomene na hlásku další. Součástí Sfumato jsou i dechová cvičení. Metoda se v praxi osvědčila u dětí s poruchami učení.

Méně známá metoda výuky čtení

Nazývá se globální a je odvozena od vnímání větších celků. Dítě při ní nepostupuje od jednoduššího ke složitějšímu, ale vnímá slova takříkajíc v globále. Zapojení metody je vhodné u těch, kteří se zaměřují více na celky než na detaily (např. jedinci s těžším stupněm mentálního postižení). Školák tak vidí napsáno KOLO, ale zpravidla neví, co je „K“, co je „O“ a co „L“, ale zapamatuje si, co vyjadřuje slovo jako celek.

Za jak dlouho bude plynule číst?

Tak jako CNS dozrává každému jinak rychle, ani odpověď na tuto otázku nemůže být jednoznačná. Obecně asi takto – pokud před nástupem do 1. třídy dítě nečetlo a v průběhu roku mu osvojení písmen a jejich spojování do slov nedělalo zásadní problém, není důvod, aby si o prázdninách před nástupem do 2. třídy nepřečetlo svou první knihu.

Samozřejmě to asi nebude bichle od Julese Vernea, ale podstatně jednodušší čtivo z edice První čtení. Přesto není možné tvrdit, že by „typický školák“ četl na konci 1. ročníku „plynule“ (myšleno v tomto případě jako dospělý) – někdy se za plynulý nedá pokládat ani projev žáka 3. třídy, natož prvňáčka.

Jde to, dře to. Co s tím?

Při nácviku čtení se snažte zůstat v klidu. Pokud dítě písmena dobře rozeznává, ale problém je v jejich spojování do slov, zaměřte se na pravidelnou práci se slabikářem. Čtěte spolu každý den alespoň chvíli: třeba jen 10 minut, ale vícekrát za den.

Není podstatné – ani žádoucí – trhnout rekord v délce udržení vystrašeného a znechuceného potomka nad knihou.

A co když má školák problémy s rozpoznáváním samotných písmen? Pak se zaměřte na procvičování percepčních schopností. Pracujte na zkvalitnění zrakového a sluchového vnímání a snažte se posílit i analytický způsob myšlení. Na internetu naleznete řadu návodů, s čím začít. Namátkou se jedná o trénink:

• rozpoznávání tvarů obrazců,
• hledání shod a rozdílů mezi obrázky,
• třídění předmětů podle barev, tvarů a dalších vlastností,
• posilování zrakové paměti (dítě si má zapamatovat, co vidělo na obrázku),
• očních pohybů,
• určování hlásky, na kterou slovo začíná, končí apod.

Pomoci „sepnout“ ty správné okruhy v mozku mohou také některé stolní hry. Podívejte se jaké a zapojte je do domácích příprav též. Vždyť už Komenský říkal: „Škola hrou“.