Na to, že první „plasty“ spatřily světlo světa po roce 1843, z pohledu formování Země a jejího ekosystému tedy před nicotným okamžikem, ovládly zdejší život takřka dokonale. Nejde přitom o žádná obživlá monstra ani nanoroboty nadané umělou inteligencí, která přerostla v autonomní entitu. Řeč je o polymerech – chemických látkách vykazujících širokou škálu vlastností – od neobvyklé pevnosti, přes perfektní formovatelnost až k nevídané pružnosti.
Za oněch 17 dekád našly nezastupitelné uplatnění takřka ve všech oblastech průmyslu i v domácnostech a my se na nich stali plně závislí. V roce 2012 dosahoval podíl plastů na spotřebě materiálů jen v medicíně cca 50 %. Od výrobků na jedno použití, např. v podobě injekčních stříkaček a plastových rukavic, přes plastové díly zajišťující bezchybnou funkci lékařských přístrojů, až po plastové implantáty jako jsou kloubní náhrady, srdeční chlopně, kontaktní čočky a jiné.
Dnes je produkce plastů na takové úrovni, že do roku 2050 podle prognózy objem plastového odpadu v oceánech převýší objem ryb.
Ostrovy plastu
Ve spojitosti s polymerním odpadem jsou nejčastěji zmiňovány plastové ostrovy, které problém odpadního plastu defacto zpopularizovaly. První z nich objevil Charles J. Moor v roce 1997. Nese název Velká tichomořská odpadková skvrna (The Great Pacific Garbage Patch) a skládá se ze dvou obřích mas smetí, plujících mezi USA a japonskými ostrovy. Podle odhadů se tu zkoncentrovalo na 160 milionů tun odpadu, který se ročně rozroste o dalších 8 milionů tun.
Velká tichomořská odpadková skvrna je největším plujícím „kontinentem“ plastu na světě. Tvoří ji chemické kaly a úlomky plastů, z nichž až 94 % připadá na mikroplasty.
V prvním čtvrtletí 2018 zabíral Pacifický odpadkový vír, jak se skvrně přezdívá, rozlohu větší než Německo, Francie a Španělsko dohromady. Tento ostrov není v mořích a oceánech zdaleka jediný. Dalších 5 se působením oceánských proudů zformovalo v Tichém, Atlantském, Indickém a v Severním ledovém oceánu. Odpad tvořený převážně plasty se ovšem nalézá takřka ve všech mořích. A nejenom na hladinách. Velká část klesla ke dnu nebo je rozptýlena ve sloupcích vody. V některých oblastech je koncentrace drobných plastů podle dostupných údajů dokonce 7x větší než koncentrace zooplanktonu.
Plasty v hlubinách
Byť se tomu nechce věřit, plastový odpad pronikl až do nejtemnějších hlubin. Podle oceánografů je běžně přítomen v hloubce více než 6 000 metrů pod hladinou, což dosvědčují fotografie a videa pořízená hlubokomořskými badatelskými přístroji, o kterých loni informoval magazín National Geographic. Letos tuto zprávu potvrdil i bývalý námořník a texaský investor Victor Vescovo, když v hloubce 10 927 metrů objevil v Mariánském příkopu plastový pytel.
Jak se odpad do moře dostane?
Nejvýznamnějším zdrojem znečištění je činnost na pevnině – na odpadních skvrnách se podílí až z 80 %. Odpad přivádí do moří zejména 8 velkých asijských řek (nejvíce Jang-c'-ťiang) a 2 africké (Nil a Niger), protékající hustě osídlenými oblastmi. Co se největších „zásobovatelů“ týče, podle dostupných informací jsou to africké státy a dále Čína, Thajsko, Vietnam, Indonésie a Filipíny. V roce 2015 byly z vyspělých zemí na prvním místě Spojené státy americké.
Podle zprávy Světového fondu na ochranu přírody (WWF) z června 2019 je jedním z nejvíce znečištěných světových moří Středozemní moře. Na 70 % plastového odpadu pak vypluje u řeckého pobřeží.
Další znečištění mají na svědomí přírodní katastrofy – zemětřesení, tsunami aj. Příkladem za všechny je skládka, která se po silných deštích zřítila do moře poblíž řeckého ostrova Andros v Egejském moři. Za 8 let od pohromy vytvořila na mořském dně doslova záliv neživých plastových „korálů“ – igelitových tašek, kelímků, zahozených rybářských sítí a dalších odpadků, které tu, coby memento události a obraz, jak by mohla mořská dna v brzké budoucnosti vypadat, dodnes zůstaly.
Nová superpotravina? Jak chutná plast
Ne že by byl plast nějak výživný, rozhodně je ale téměř nerozložitelný. I my lidé dávno víme, jak chutná – byť by jej vědomě nikdo z nás asi nepožil. Do útrob nám proniká ve formě mikroplastů skrze maso zvířat, které konzumujeme. Nejvíce plastů putuje na talíře z mořských ryb a živočichů. Ovšem ani zvířata žijící na pevnině nejsou „bezpečná“. Plasty se skrze trávicí soustavy menších živočichů dostávají k větším predátorům – a potravním řetězcem putují až k nám.
Z trusu a těl uhynulých tvorů se plastové úlomky, vč. těch viditelných jen pod mikroskopem, dostávají do půdy. Nacházejí se v kohoutkové vodě a dokonce i ve slazených nápojích – od ledového čaje přes limonády až po kolu. Podle týmu rakouských vědců, zabývajících se studií lidského trávicího traktu se zaměřením na výskyt plastů, jsou nejmenší částečky mikroplastů schopny pronikat do krevního oběhu, lymfatického systému i do jater.
Poletují ovzduším – a nejsou vidět
Že k nám vzduchem proudí jemný písek ze Sahary nebo vulkanický prach uvolněný sopečnou činností je celkem známá věc – dokladem je třeba pozastavení leteckého provozu nad Evropou po sérii erupcí islandské sopky Eyjafjallajökull v roce 2010 – věděli jste ale, že v prachu, den co den usedajícím na nábytek, jsou přítomny mikroplasty? Zlomky hornin, schránek živočichů i plastového odpadu o velikosti 50 mikrometrů a menší, mají dolet klidně přes polovinu planety.
Mikroplasty ve vzduchu ovlivňují pravidelnost dešťů i prudkost srážek. Čím je v ovzduší prašněji, tím jsou kapky vody zkondenzované kolem miniaturních částeček menší, déšť prudší a méně pravidelný.
Podle geologů, kteří prachové částice zkoumají, pochází jeho syntetická složka nejspíš z volně odhozených plastových obalů, černých skládek či z brzdného zařízení nákladních aut a letadel. Zajímá vás, z čeho se skládá usazený prach ve vašem regionu? Výsledky analýzy prováděné pracovníky Akademie věd České republiky naleznete v on-line Atlase prachových částic dostupném na http://dustparticleatlas.gli.cas.cz/.
Vliv na lidské zdraví? Některé plasty snižují inteligenci
S asi nejděsivější zprávou týkající se plastového odpadu přišel loni zpravodajský web iDnes.cz. Podle ní nezisková organizace Arnika odhalila na českém trhu toxický plast, obsahující látky patřící do skupiny bromových zpomalovačů hoření. Ty mohou způsobit nevratné poškození mozku, konkrétně nástup psychických potíží nebo snížení kognitivních schopností. V roce 2003 byly sice EU parlamentem zpomalovače hoření zakázány, problém však přetrval v recyklovaných plastech.
Toxické látky ohrožují zejména malé děti. Do těla se dostávají především ústy, proniknout mohou ale i kontaktem s kůží. A teď si vezměte, jak miminka a batolata poznávají svět – vše ochutnávají, olizují, koušou. Hrou na zemi se dostávají do kontaktu s usazenými prachovými částečkami, které nebezpečné úlomky plastu mohou obsahovat. Největší nebezpečí hrozí podle organizace Arnika od černého recyklovaného plastu. Další vlivy mikroplastů na lidské zdraví vědci teprve zkoumají.
Zajímavé nápady v boji proti plastům
Společná snaha o vyčištění moří a oceánů aktivuje lidi po celém světě. Přidáte se?
- Teprve 24letý nizozemský student Boyan Slat přišel s nápadem, jak zamezit odpadkovým skvrnám v jejich pohybu. Loni pod hlavičkou firmy The Ocean Cleanup poté, co na svůj projekt vybral finance od dárců z celého světa, vyslal do Pacifiku 600 metrů dlouhý „pluh“ s 3 metry hlubokým okrajem, který má bránit plutí nečistot po hladině. Podle zpráv z ledna 2019 má ale zařízení, poháněné sluneční energií, technické potíže a žádný odpad zatím nezachytilo. Do roku 2040 by přitom mělo podle prognóz zadržet až 90 % plujících plastů Velké tichomořské odpadkové skvrny.
- V Austrálii na to šli od lesa – dva největší provozovatelé tamních supermarketů zrušili plastové sáčky na jedno použití. Zákaz sice způsobil u některých zákazníků šok (v jednom z řetězců došlo kvůli igelitce až na fyzické násilí), lidé si ale za čas zvykli a „bezpytlíkový“ režim přijali. Spotřeba plastových tašek tak v Austrálii klesla o neuvěřitelných 80 %. Australané tím ušetřili přírodu o 1,5 miliardy plastových sáčků.
- Plasty v oceánech se rozhodla sbírat i 12letá Anna Du z USA. Pro tuto činnost z PVC trubek a rybářského náčiní sama sestrojila robotického pomocníka, který dokáže plasty v oceánu najít – konkrétně identifikovat mikroplasty na mořském dně. Dívka navštěvující teprve 7. ročník základní školy svým dálkově ovládaným funkčním prototypem ohromila i odborníky. Její práci ocenila např. oceánografka Casey Machad z organizace Woods Hole Oceanographic Institution.
A co vy? Také podporujete děti v originálních nápadech na záchranu ekosystému? Zkuste přiložit ruku k dílu i vy.
Jak můžete přispět?
Možností je spousta. Kromě návrhu na účinný způsob sběru a likvidace plastového odpadu to mohou být maličkosti. I ty pomohou. Tak třeba:
- Důsledně třídit odpad a vhazovat ho do správných kontejnerů:
Třídění odpadu – co by o něm měl každý z nás vědět
|4 minuty čtení
- Omezit používání jednorázových plastových tašek a pytlíků na nezbytné minimum. Choďte na nákup se slušivou síťovkou nebo fešáckou taškou z přírodních materiálů.
- Vyzkoušet bezobalové prodejny. Po republice je jich stále více.
- Upřednostnit nápoje, jogurty a jiné potraviny ve skle místo v plastových obalech.
- Odpadky odhazovat výhradně do košů na odpad.
- Účastnit se sběru smetí, ať již v rámci dobrovolnických akcí nebo jen když vyrazíte s rodinou ven. Na tuto činnost si nezapomeňte vzít ochranné rukavice a poučit o bezpečnosti nakládání s odpadem i své ratolesti.
- Zajímat se o životní prostředí.
- Přestat kouřit. Cigaretové špačky nejsou „přírodní materiál“. Kromě nebezpečných látek obsahují také špatně rozložitelný plast. Jejich odhození mimo odpadkové koše a popelníky je obdobné jako zahození plastového kelímku. Ovšem i ten je k přírodě „méně škodlivý“ než chemikáliemi prosáklý vajgl.
Pohled do budoucnosti
Je to tak trochu začarovaný kruh. Vhodná náhrada za špatně rozložitelný plast zatím neexistuje. Jeho spalování – a spalování obecně – uvolňuje do ovzduší škodlivé látky a zvyšuje přítomnost CO2. Jeho hromadění je přitom pro život na Zemi pohromou. Přečtěte si proč:
Skončí civilizace, jak ji známe? A jak to zvrátit?
|10 minut čtení
Udržení komfortu životního stylu, kterému jsme uvykli, závisí na způsobu, jakým se postavíme k nakládání s odpadem. Vhodným řešením by mohla být kolonizace neobydlené planety a její přeměna na obří skládku. Ostatně plastový odpad již ve vesmíru máme. Nějakých 480 km nad našimi hlavami obíhá „prázdný plastový pytel“, jak jej astronomové nazvali – možný pozůstatek z rakety či startu družice. Přidal se k nějakým 500 000 odpadků, které kolem Země již obíhají.
