Lysohlávky zná snad každý, alespoň z doslechu. Ne každý ale měl tu možnost spatřit je na vlastní oči, přestože u nás také rostou. Tyto magické houbičky mají dlouhou historii a jsou v centru zájmů nejen jejich „uživatelů“, ale také badatelů.
Když se řekne lysohlávky, každý si okamžitě představí houby s halucinogenními účinky. Tyto houby, jinak zvané také Psilocybe přitom ještě poměrně nedávno západní svět vůbec neznal. Užívání halucinogenů a omamných látek však bylo běžné už někdy v období mladého paleolitu.
Alespoň s touto tezí přichází David Lewis Williams ve své knize Mysl v jeskyni (2007). Podle něj kmenoví šamani užívali tyto látky, aby se mohli spojit s duchovním světem. Rituální užívání hub s halucinogenními účinky je dodnes běžné u domorodých kmenů Latinské Ameriky.
Civilizace v nevědomí
Staré národy sídlící v Evropě i jinde po světě účinky omamných látek a možná tak i lysohlávek pravděpodobně znaly. S příchodem křesťanství však bylo užívání halucinogenů vnímáno jako spojení s ďáblem, takže na nějaký čas zmizelo. Ke znovuobjevení lysohlávek došlo až v polovině minulého století.
V 60. letech 20. století nastoupila éra hippies a spolu s ní se stalo oblíbeným užívání nově objeveného LSD. Velký zájem se tak najednou zvedl i o lysohlávky. Jejich účinky začali zkoumat i mnozí vědci a pro věhlasné houby si zájemci začínali jezdit až do Mexika. Právě v těchto vzorcích byly objeveny dva hlavní halucinogeny, které dostaly název psilocybin a psilocin. Po dalším bádání byla od lysohlávky mexické oddělena lysohlávka kopinatá. Později bylo zjištěno, že i další houby obsahují halucinogeny. Jedná se například o rody hub vyskytující se v Evropě.
Co jsou vlastně zač?
Lysohlávky jsou stopkovýtrusné houby, kterých existuje mnoho druhů, např. aztécká, česká, kubánská, modrající, moravská, srbská nebo třeba horská. Jak napovídá název, lysohlávku českou lze najít i na našem území. Popsána byla poprvé českým mykologem Svatoplukem Šebkem v 80. letech 20. století. Podobně jako jiné lysohlávky obsahuje psilocybin a psilocin.
Psilocybe jsou drobné štíhlé houby s malým kloboukem a vnitřním rýhováním. Obvykle jsou světle hnědé až karamelové barvy, pokud jsou vystaveny suchu, mění své zbarvení na mléčně bílé, při poranění mohou získat modrozelený nádech. Často se vyskytují v menších skupinkách podél lesních cest a v křovinách.
Lysohlávky rostou od srpna do prosince, v Česku je lze najít asi na 20 ověřených lokalitách. Kromě lysohlávky české se u nás vyskytuje také lysohlávka tajemná.
Uvádí se, že existuje až sto různých druhů lysohlávek.
Látka psilocybin byla objevena i v jiných rostlinách. Například v kropenatci lemovaném, vláknici dymnovkové, čepičatce sivonohé nebo strmělce kohoutí. Hlavním problémem při sběru hub je především jejich jednoznačné rozpoznání, a to neplatí jen u těch jedlých. Některé čepičatky obsahují stejné toxiny jako muchomůrka zelená a jsou proto prudce jedovaté. Jakékoliv experimentování s muchomůrkami a jinými jedovatými houbami by mohlo mít fatální následky.
Účinky a možná rizika
Lysohlávky se řadí mezi tzv. pravé halucinogeny. To znamená, že výrazným způsobem mění vnímání reality, svého okolí, navozují různé psychické stavy a ovlivňují intenzitu prožívání situací. Účinky se mohou individuálně různit, prokázanými efekty jsou poruchy vnímání času a prostoru nebo sluchové a zrakové halucinace.
Psilocybin je velmi silnou látkou, jejíž účinky se mohou dostavit už po požití 4 mg látky. Po konzumaci více než 6 mg může dojít k těžké otravě organismu. Čerstvé lysohlávky kopinaté např. obsahují asi 1 mg nebezpečných látek na 1 g hmoty. Množství obsažených látek však může mírně kolísat. Látky obsažené v lysohlávkách způsobují kromě halucinací také zvracení, paniku, schizofrenní stavy nebo svalovou slabost.
Nevýhodou psychotropních látek je to, že člověk nikdy neví, jak jeho tělo zareaguje. Zatímco jeden se oddává „rauši“, jiný se potýká s otravou, která může skončit tragicky. Konzumace těchto látek, včetně lysohlávek, není bezpečné.
Dojít může nejen k nepříjemným stavům a zdravotním komplikacím, ale hrozí také rozvinutí duševní choroby, sebevražedné jednání nebo předávkování. Problémem jsou další neprozkoumané látky přítomné v lysohlávkách, které mohou zatěžovat játra a ledviny.
Psilocybin není sám o sobě toxický, nezpůsobuje závislost a nepoškozuje žádné orgány.
Co se stane po požití
Intoxikace se objevuje v různých intervalech v závislosti na způsobu požití houby. Pokud je lysohlávka rozžvýkána a ponechána v ústech, účinek je silnější a nastupuje rychleji. Po spolknutí bývá výsledný efekt menší a účinky přichází zvolna. Zpočátku je efekt spíše nepříjemný. Zprvu se dostaví pocity neklidu, jindy je to ospalost.
Vyskytnout se mohou také stavy podobné opilosti – bolest hlavy, problém s koordinací pohybů, vzácně se objevují křeče, pocení nebo třes. Později dochází ke změně vnímání okolní reality, vidění předmětů a osob je rozmazané a věci nabývají různých tvarů. Očekávaným účinkem jsou pocity euforie a nezměrného štěstí, dostavit se však mohou i opačné stavy – podrážděnost, deprese, strach.
Účinky po požití lysohlávek často odeznívají velmi náhle. Působení omamných látek lze přerušit také některými psychofarmaky. Změněné stavy se mohou objevit po 10–45 minutách. Odeznívají podstatně déle: po 5–6 hodinách od prvních příznaků obvykle odezní. Do normálu se intoxikovaná osoba vrátí asi po 12 hodinách. Vždy záleží na požitém množství. (zdroj: Drogová poradna)
Nikotin: Kdy končí zábava a kdy přichází otrava?
|3 minuty čtení
Legislativa v ČR
Vzhledem k tomu, že se jedná o houbu obsahující nebezpečné psychotropní látky, je její pěstování či předání jiné osobě trestné. Závažnost činu je posuzována individuálně na základě drženého množství.
„Za množství „větší než malé" je v ČR považováno nad 40 plodnic halucinogenních hub (nebo množství obsahující nad 50 mg psilocinu či odpovídajícího množství psilocybinu, tj. přibližně 70 mg). Držení většího než malého množství lysohlávek již může být posuzováno ne jako přestupek, ale jako trestný čin.“ (zdroj: Národní zdravotnický informační portál)
Mýty okolo konzumace hub
Lysohlávky se nejčastěji užívají perorálně. Konzumují se v syrovém nebo sušeném stavu. Mnoho lidí lákají zejména kvůli tomu, že nejsou návykové. Existují však i určité mýty, na které by si osoby toužící po experimentu s lysohlávkami měly dát pozor. Jedním z nich je, že lysohlávky zlepšují náladu. Skutečně jde o jeden z účinků, který může nastat. Intoxikované osoby zažívají pocity štěstí, blaha a euforie. Mnohem častěji se však mohou dostavit nepříjemné pocity, obavy a úzkosti.
Některé osoby možná napadne, že čím více hub člověk požije, tím bude účinek silnější. Toto tvrzení taktéž není pravdou. Čím větší množství lidově řečeno „houbiček“ je zkonzumováno, tím horší mohou být následky. Dojít může k otravě a vážným zdravotním problémům. Nebezpečné jsou zejména pro osoby trpícími duševním onemocněním, epilepsií nebo onemocněním srdce.
Lysohlávky a LSD jsou neustále předmětem nejrůznějších vědeckých zkoumání. Předmětem zájmu je především snaha pochopit vztah mezi vědomím a funkcí mozku. Badatelé stále hledají cestu a vhodné metody, jak využít psychedelika v léčbě různých onemocnění jako je schizofrenie, obsedantně kompulzivní porucha nebo různé závislosti.
