Cizí tělesa se někdy dostanou do nosní dutiny naprosto nečekaně:
- Kýchání. Při kýchnutí u jídla typicky vletí do nosu kousky polykané potravy.
- Zvracení. Podobně jako při kýchnutí, i při zvracení mohou zpětně (z hltanu) vniknout do nosní dutiny částečky, které tam nepatří – v tomto případě zvratky.
- Čichání. Při očichávání něčeho lehkého je cizí těleso nedopatřením vdechnuto, a zachytí se různě hluboko v nosní dutině.
- Úraz. Do uší i do nosu pronikají cizí tělesa při úrazu hlavy. Bývají to kousky skla, úlomky, různé nečistoty, může to být i součást střelného poranění.
- Hmyz. Za speciální, ale ne neobvyklý úraz, lze považovat i situaci, kdy do ucha vleze nějaký drobný hmyz. Stav je to nepříjemný, protože pohyb zvířátka uvnitř zvukovodu je v blízkosti bubínku ohlušující, působí bolest a celkovou úzkost. (Proto je dobré hmyz v uchu co nejdříve usmrtit, např. zakápnutím vodou nebo olejem.)
Dospělý nejčastěji doplatí na vlastní nešikovnost a nevědomost
Z uší dospělých pacientů se nejčastěji vytahují pozůstatky nešikovně prováděné hygieny – smotky vaty, zalomená párátka, sirky... Jako cizí těleso se v důsledku projeví i ztvrdlý ušní maz, napěchovaný dovnitř při usilovném hloubkovém čištění zevního zvukovodu. Občas spatří světlo světa kousek cibule nebo česneku, které si tam pacient zavedl v rámci přírodního samoléčení, ale už je nedokázal vyndat ven. Zvláště česnek se, díky svému chemickému složení, může ke kůži zvukovodu zachovat velmi agresivně.
Dítě si většinou hraje
Zdaleka nejčastěji míří do ORL ambulancí rodiče s pacientem předškolního věku. Dítě si něco do nosu nebo do ucha strčilo samo, nezřídka mu pomohl kamarád. Často si tam prostě chtělo nějakou tu drobnost uschovat.
Dětským uším i nosům jednoznačně kralují kuličky a korálky. Hned po nich a po vatě a hmyzu, které lékaři často odstraňují i z dětských oušek, následují nejrůznější potraviny (hrášek, fazole, burák, burizon, sušenka, bonbón, kousek chleba nebo rohlíku, kousek ovoce i zeleniny, pecka, hrozinka, kulička koření, psí a kočičí granule...). Fazole i hrách navíc po čase stráveném ve vlhkém otvoru nabobtnají tak, že pro ně není cesty zpět.
Nos i uši jsou oblíbeným místem pro ukládání hraček (části stavebnice, kolečka i jiné součástky z autíček, plastelína, kamínky a knoflíky) a kancelářských potřeb (papír, guma, tuha, části propisek, magnetky). V nose snadno skončí očichávaná květina, kousek molitanu nebo zbloudilý hmyz.
Pozor na malé knoflíkové baterie! Ty je nutno urychleně (zejména z nosu) odstranit.
Kulaté, lesklé baterie jsou jistě pro děti velkým lákadlem. Jsou však svým elektrochemickým působením schopné nosní sliznici do hloubky popálit tak, že hrozí nekróza (odumření živé tkáně) až proděravění vnitřní nosní přepážky.
Čím na sebe cizí těleso v nose nebo v uchu upozorní
- Pokud je cizí těleso nedráždivé, hladkého tvaru, nemusí na sebe zprvu upozornit vůbec. V uchu tak může setrvat dokonce celá léta!
- V nose začne sliznice už po několika hodinách reagovat otokem, a spouští se rýma. Dříve nebo později (otok, nabobtnání hrášku...) se dostaví nosní neprůchodnost čili ucpaný nos.
- Cizí těleso působí bolest, pocit tlaku, případně svědění.
- Cizí těleso s ostrými okraji vnitřek nosu nebo zvukovodu poraní, a objeví se krvácení.
- Později se ukáže hnisavý výtok, často s příměsí krve a zapáchající. Příčinou je chronický zánět a tvorba místní obdoby proleženin (dekubitů), způsobených trvalým tlakem předmětu. V nose se to projeví jako jednostranná rýma, tj. že něco vytéká jen z jedné nosní dírky. Když je v každé nosní dírce nacpaný magnet, vzniknou dekubity velice rychle. Tlak na sliznici se zintenzívní přitažlivou silou, kterou na sebe magnety působí skrze nosní přepážku.
- V uchu může cizí těleso po čase vyvolat poruchu sluchu, závratě nebo tinnitus (hučení a různé jiné sluchové vjemy). Rovněž může provokovat reflexní kašel.
Odstranění přenechte lékaři
Je dobré vědět, že odstraňování cizích těles z nosu a ucha svépomocí se nevyplácí. Bez zrakové kontroly a vhodných nástrojů se většinou podaří předmět zatlačit ještě hlouběji, a tím postiženému zadělat na zbytečné komplikace (poranění, zánět).
Věc, kterou ve snaze o její vyjmutí zatlačíte příliš hluboko do nosu, může vzadu zapadnout do krku a způsobit dušení!
Manipulace v nosní dutině i ve zvukovodu je pochopitelně nepříjemná a bolestivá záležitost. Každý pacient si proto zaslouží, aby trvala co nejkratší dobu. ORL specialista může použít místní znecitlivění nebo i celkovou narkózu, což bývá z hlediska bezpečnosti prováděné vyprošťovací akce nutné zejména u dětí. Je vybaven důmyslnými nástroji (háčky, páčky, klíšťky, chapáčky), může ucho nebo nos účinně vypláchnout, ale hlavně do místa zásahu vidí! Dokonce má k dispozici i zvětšení mikroskopem.
Jak bezpečně čistit nos
Nejlépe šetrným smrkáním vždy, když je to potřeba. Někteří lidé s oblibou používají tzv. nosní sprchu – malou konvičku, ze které si do nosní dírky opatrně nalejí trochu teplé, mírně osolené vody, a pak ji vyplivnou ústy. Takovou sprchu si často dopřáváme mimoděk, při koupání a plavání.
Jak bezpečně čistit uši
V uchu se zásadně ničím nešťouráme, a to ani úhlednými, kupovanými vatovými tyčinkami. Pro mnoho lidí je hloubkové čištění zvukovodu mimořádně uspokojující činnost, ale k tomu lze říci nanejvýš cosi o chození se džbánem pro vodu tak dlouho, až se ucho ucpe...
Pokud tedy rodič sám nedokáže šťourání v uchu odolat, alespoň by to neměl učit své děti. Naopak, nechť jim ukáže jediný správný, tzn. bezpečný způsob čištění uší:
Povolená hloubka čištění ucha je pouze tam, kam dosáhne prst nebo cípek ručníku!
Při zdravých uších a pravidelném mytí je to, z hlediska ušní hygieny, naprosto dostačující.
