Manželství by mělo být vřídlem radosti, spokojenosti a jistot. Ne vždy je ale vše tak růžové jako v den svatby. Po čase si partneři mohou přestat rozumět, mohou se cítit svázáni a zcela připraveni o svou svobodu. Jejich život se točí v kruhu povinností, které přestávají být vítané.
Vstup do manželství je svobodným rozhodnutím umožňujícím vybrat si alespoň jednoho příbuzného. V ostatních případech se musíte smířit s tím, co máte. Při uzavírání sňatku spojujete svůj život s jinou osobou, kterou vřele milujete a chcete s ní strávit celý život… aspoň ze začátku to tak je.
Doufáte, že manželstvím posílíte vaši lásku, ale co když místo vzájemného pochopení přichází přitáhnutí okovů? Prsteny rázem změní svou podstatu a ze symbolu štěstí, tolerance a věrnosti se stane nástroj pro ovládání toho druhého.
Když má okolí jasno
„Teď se o něj budeš muset starat!“, „Hlavně, ať je manžílek spokojený!“ – společnost vytváří mnohé stereotypy, které jsou dnes ve většině případů již přežitkem, přesto stále rezonují v některých dobře míněných radách. Manželství by mělo být výrazem svobodné volby – dva lidé se dobrovolně rozhodli spojit své životy a sdílet svůj život. Nemělo by platit, že jeden má navrch, nebo že žena se stará o dobro muže a svá vlastní přání a touhy potlačuje.
Přestože je každé manželství vždy a pouze záležitostí manželů, okolí mívá často jasno v tom, jak by měli partneři fungovat. Najednou se dozvíte, že mu špatně vaříte, že doma nemáte uklizeno nebo že špatně vychováváte děti. Všechny ty dobře míněné rady jsou jako sůl do rány. Muž si pochvaluje šťastné manželství, zatímco žena tiše trpí tím, že nežije svůj vlastní život. Bude-li se dál obětovávat pro dobro ostatních, přestane být šťastná.
Láska vs. kontrola
Osobní svoboda by neměla skončit vstupem do manželství. Společný život by měl poskytovat prostor k vlastnímu růstu, nikoli být svazujícím. To, že jste s někým ve vztahu, neznamená, že omezíte kontakt s okolím, přestanete se stýkat s kamarády nebo nebudete trávit čas odděleně.
Pokud nechcete partnera pustit s kamarády na fotbal, protože máte strach z možné konkurence, dáváte mu tím najevo, že mu nevěříte. Říká se, že žárlivost je přirozená, ale toxická posedlost je důkazem nedůvěry.
Naučte se dávat lásku tak, aby se člověk, kterého milujete, cítil svobodný.
Dovolte partnerovi užít si samotu, kdykoliv to bude potřebovat. Nesnažte se jej k sobě majetnicky připoutávat. Nebuďte na partnerovi závislí. Věnujte se vlastním zájmům, u kterých můžete zrelaxovat a vypnout. Veškeré tenze nechte odejít s kreativní činností nebo časem stráveným o samotě.
Manželství neznamená, že spolu budete trávit každou sekundu života. Každý si občas potřebuje odpočinout, načerpat novou energii a strávit čas jen sám se sebou.
Manželství v osamění
Co znamená manželství? Je to pilíř, o který se můžete opřít? Znamená to, že po cestě životem už nikdy nebudete kráčet sami, ale vždycky vás bude někdo doprovázet? Říká se v dobrém i ve zlém. Zatímco v dobrém se kráčí snadno, v tom zlém už je to horší. Životní zkušenosti vás někdy mohou přivést do situace, kdy nepůjdete po cestě životem spolu, ale pouze vedle sebe.
Podle psychologů není neobvyklé, že se lidé v dlouhodobých svazcích cítí osaměle. Postupem času totiž může dojít k oslabení emocionálního spojení. Jedním z faktorů je neschopnost nebo neochota mluvit o svých niterných pocitech a strach z otevření se, který může být motivován špatnými zkušenostmi z předchozích vztahů. Důležitou roli hraje také výchova, která nejenže utváří vlastní sebevědomí, ale vytváří také modely pro to, jakým způsobem v budoucnu vnímáme partnerství.
Cesta k pochopení partnera navazuje na snahu pochopit sám sebe.
Zásadní je uvědomit si, že do vztahu přináší oba partneři nejen své dobré vlastnosti, ale také své slabosti. Partnera je třeba vnímat i s jeho „mínusy“. S některými z nich lze pracovat a společnou silou je změnit v klady, jiné se možná nikdy nezmění.
Myslete však na to, že i přes tyto nedostatky (nebo možná právě kvůli nim) jste si svého partnera brali. Účelem manželství není měnit jeden druhého, ale navzájem se respektovat takoví, jací jste. Naučit se spolu komunikovat i o špatných věcech a snažit se najít jejich řešení.
Když on ne, tak já taky ne
Znáte to, když po hádce čekáte, až za vámi přijde a zeptá se, jak se cítíte? V hlavě se vám honí myšlenky typu „Já za ním první rozhodně nepůjdu.“ A teď si představte, že partnera napadá totéž. Na své chování vzájemně reagujete nepřiměřeně a chováte se dle modelu Když on ne, tak já taky ne.
Oba se zatvrdíte, přestanete spolu mluvit a problémy, které byly ještě nedávno malé, se začínají kupit, vrstvit a přerůstat v krizi. Byť se nabízí jedno jednoduché řešení – mluvit o problémech – tak právě komunikace mezi partnery je tím oříškem, kterému se mnoho lidí vyhýbá. Mluvit nahlas o problémech, o tom, jak partnera vnímáme a jaký obraz si o něm utváříme, je totiž nesmírně složité.
Co dělat, když komunikace nefunguje
Psycholog a párový terapeut Pavel Rataj vyvrací jeden velký omyl. Mnoho univerzálních rad říká, že jakmile se ve vztahu objeví rozpory nebo krize, je zapotřebí komunikovat. Dle odborníka na vztahy nelze očekávat, že v hlubokých partnerských krizích bude vzájemná komunikace fungovat. Vznikají pak pocity neporozumění, osamění, odcizení nebo nepochopení. Když spolu partneři nedokážou mluvit, propast mezi nimi zvětšuje. V tomto případě může pomoci párová terapie.
Rataj v pořadu Rozstřel uvedl, že se není čeho obávat. Lidé jsou k terapiím často nedůvěřiví, protože mají strach, že se dostanou pod křížovou palbu partnera a terapeuta. Během několika málo sezení si však sami udělají obrázek o tom, jak terapie funguje, uvolní se a uvědomí si, že nejde o to, aby je někdo hodnotil, ale aby se společně pokusili zmenšit propast, která zeje mezi partnery. Člověk postupně získá pocit, že jeho názory a postoje někoho zajímají a naučí se o nich mluvit. Terapie pomůže partnerům nejen v komunikaci, ale dokáže také identifikovat vztahové problémy. (zdroj: tv.idnes.cz)
Ať už vás v manželství trápí cokoliv – necítíte se svobodní, máte pocit, že vás nikdo neposlouchá, že jste ztratili sami sebe nebo si připadáte osaměle – nejste v tom sami. Komunikace k vyřešení vzájemného neporozumění a sdílení vlastních pocitů někdy nestačí. Občas je třeba vyhledat pomoc párového terapeuta, který vám pomůže pochopit emoce a postoje partnera a nasměruje vás na cestu, díky níž se vám povede znovu obnovit harmonii vztahu.
