Máme se vzít? Předsvatební checklist

Stačí, když na následující otázky odpovíte pravdivě. Své odpovědi nemusíte nikam psát, ani je s nikým rozebírat. Sami si v závěru vyhodnotíte, zda na sňatku trvat a hnát svou drahou polovičku k oltáři, anebo si začít pakovat kufry a raději odejít. Jen nezapomeňte – upřímnost především.

Proč jste spolu?

Nejzásadnější otázka celého vztahu. Pomyslete na svého milého. Nebo milou. Ať už je to on nebo ona, co cítíte? Převládají pocity lásky, sounáležitosti, důvěry a přátelství, anebo vede povinnost a pohodlnost? Nejspíš sami tušíte, že největší šanci na úspěch mají ti, které pojí něco víc. Mnohem víc. Ne jen společně vychovávané děti, tučné konto v bance, vše stravující vášeň či prostý fakt, že není kam jinam jít. Chce to harmonii, úctu jeden k druhému a pevnou náruč, která vás podrží. Máte je? A skutečně?

Můžete se spolehnout?

Dnes už většina párů, které pomýšlejí na svatbu, mají společnou domácnost rok dva odžitou. Bydlí spolu, možná mají dítě. Kdybyste právě teď na měsíc ulehli, téměř neschopni pohybu, postaral by se partner o vás a potomka? Nezáleží na tom, zda by sobě i roběti oblékl jednu ponožku černou a druhou červenou – a klidně vyrazil ze dveří – tedy za předpokladu, že by je doma vůbec našel. Ale staral by se, třeba i přes pár peprných slov, s láskou a obětavostí? Dokázal by se na úkor vlastních zájmů uskromnit a čas věnovat třeba i nepříjemným činnostem nebo věcem, které ho pranic nezajímají, a to jen proto, aby vám pomohl a dítě obstaral?

„Zařiď si to jak chceš – já si řeším svoje.“ Takhle mohou vypadat slova někoho, kdo se nehodí pro společný život. Od takového rychle pryč.

Je vám pěkně zle. Ale partner má domluvenou akci

Co udělá? Jistě, záleží na pěkné řádce proměnných. Třeba na tom, jestli trpíte raději sami nebo s někým. Zda máte děti a jak malé jsou (aby nevyžadovaly asistenci, když vám je zrovna pod psa). A v neposlední řadě, jak významný partnerův smluvený podnik je. Řekněme, že nijak významný není. Sledování fotbalu s kamarády, návštěva hospody, společné hraní PC her… Ale vy byste rádi, aby váš drahý zůstal doma. Nebo drahá. Zůstane? A nebude vám to příští půlrok vyčítat?

Víte, proč se brát?

Jen popřemýšlejte. Jaký je váš hlavní důvod? Už se ve vašem vztahu dlouho nic nedělo a vy byste rádi rozčeřili klidné vody domácího rybníčku? Jenže svatební den jednou uplyne a vše se vrátí do starých kolejí. Svatba sama o sobě nic nemění, dny poplynou jako dřív. Pokud nemáte společnou vizi, kam se dál posunout, co podnikat, jak spolu žít a kam se rozvíjet, dejte si pozor, aby vám veselka nepřinesla zklamání. A nakonec i kopu problémů.

Sňatek není lékem na pošramocený vztah, odpustkem ani kouzelným proutkem, který druhého změní k obrazu vašemu. Nejste-li s partnerem spokojení, ona samojediná nic neřeší.

Říkáte si pravdu?

Ruku na srdce. Je u vás doma lhaní nebo aspoň občasné zalhání běžnou rutinou? Případně nějaké to upravování a zkrášlování reality, až je vyfintěná jak lehká děva u krajnice? A není lepší říkat pravdu? Ta je ostatně základním pilířem důvěry. Chce to upřímnost a schopnost sebereflexe. Na obou stranách, samozřejmě. Předstírání je dlouhodobě únavné. Nevysilujte se zbytečně.

Budou děti? A kdy?

Než si nasadíte prstýnky, tuhle otázku byste měli mít horem dolem probranou. Jenže ne s kamarádkami. Ani s kamarády. Ale s vaší drahou polovičkou. Mluvte spolu o dětech tak dlouho, dokud si své priority vzájemně nevyjasníte. Nemůžete totiž čekat, že po svatbě „to“ jen tak vyplyne. Nebo že partner po svatební noci prozře (případně po několika prvních posvatebních měsících) a názor na plození potomků zásadně přehodnotí (jak jinak než ve váš prospěch).

Pokud děti ještě nemáte, zřejmě si jen těžko představíte, jak velmi do společného života zasáhnou. Kromě radosti, vnitřního naplnění a dalších pozitivních změn přinesou i ty méně příjemné. Napětí, stres, nedostatek spánku (zejména v prvním roce), pro někoho až tíživé pocity zodpovědnosti a hlavně – zvýšenou pravděpodobnost třenic s partnerem. Té malé kopii vás samých pranic nesejde na tom, jestli jste si dopili kávu, dodělali úkol pro šéfa, dohráli PC hru nebo se do růžova vyspali.

S příchodem dítěte se spousta věcí změní. Ne v dobré nebo špatné. Ve všeobsahující. Nevěřte těm, kdo tvrdí opak.

Společné plány. Hledíte stejným směrem?

Rádi byste jezdili po světě minimálně dalších 20 let, zatímco partner se chce usadit, zapustit kořeny, pořídit si děti a postavit dům? Pak je problém v dohlednu – alespoň jestli se nedomluvíte. Pohled jedním směrem (nebo aspoň obdobným) je něco, oč se vyplatí usilovat. Nikdo z nás neví, co přinese budoucnost, ale společná vize vám mnoho problémů ušetří. Pro to, co skutečně chcete, budete nejspíš ochotni udělat víc než pro něco, nač vám zas tak nesejde.

Když táhnete za jeden provaz, stůjte raději na jedné straně. Je to lepší než se přetahovat za protilehlé konce.

A co finance?

Máte s partnerem jasno v tom, nač budete spořit a zač peníze vydávat? Sňatek je příhodným mezníkem pro nastavení nových pravidel – např. domluvě na společného účtu. Je váš vyvolený finančně gramotný? Má dluhy? Není gambler? Nechtěl by výplatu za výplatou rozpouštět v moři cigaret a alkoholu?

Nejsme Sibyly

Ať už s předchozími řádky souzníte či ne, úspěch společného soužití – bez ohledu na svatbu – nejde ničím zaručit. Co ale určitě můžete, je pokusit se některé z nástrah omezit. Bez růžových brýlí si sami v sobě ujasnit, zda cesta posvěcená „papírem“ je ta nejlepší právě pro vás. Jestli do vztahu, který vedete, má smysl přivést děti a jak – pokud vůbec – jej dál rozvíjet.