Donekonečna odkládaná svatba a sebevědomé odpovědi na vtíravé otázky, kdy už konečně nastane ve vztahu dvou lidí den D, patří jednoznačně k syndromům moderní doby. Čím dál více párů se shoduje na tom, že manželství v jejich vztahu nehraje žádnou roli. Je to ale skutečně tak, nebo jde jen o klam, kterému chtějí uvěřit v prvé řadě právě ti, kterých se tato otázka týká?

Svobodné čtení bez reklam a sledování. Jen vy a čistý obsah. Pokud nás chcete podpořit, můžete tak učinit tady

Historický přežitek. Společenské uspořádání, které dnes ve vztahu nehraje důležitou roli. Obyčejný cár papíru. Způsobů, jak popsat status manželství, existuje celá řada. A  není divu. Společnost se totiž v pohledu na důležitost manželství dělí na dva samostatné tábory, přičemž každá strana si zarytě trvá na svém. Jenže jak je to ve skutečnosti? Je svatba opravdu jen ztrátou času a vyhozenými penězi, nebo dokáže ovlivnit kvalitu a pevnost vztahu dvou lidí?

Jak to bylo v minulosti

Není tomu tak dávno, co bylo naprostou samozřejmostí, že musel být každý vztah dříve či později posvěcen náležitým svatebním obřadem. Muž a žena si při něm slíbili věrnost a oddanost a oba vstupovali do manželství s vědomím, že jde o vztah na celý život. Na nevěru se pohlíželo stejně jako na rozvod z jakýchkoliv malicherných důvodů, a to jako na něco zcela nepřípustného. A v případě, že mladý pár počal dítě ještě v nesezdaném stavu, v rámci zachování dobré pověsti rodiny se svatba organizovala o to rychleji.

Otázkou nebylo to, zda se dva lidé, kteří se milují, vezmou, nebo ne. Otázkou bylo pouze to, kdy k tomu dojde. Pokud spolu chtěli dva lidé žít, svatba byla jednoznačně prvním krokem ke společnému bydlení. A přes to zkrátka nejel vlak.

Život se ve dvacátém století zjednodušil, zrychlil a v mnohém také zkomplikoval. Ne všechno nové je totiž nutně lepší.

Moderní doba si žádá moderní řešení

Tento vyzkoušený vzorec chování po staletí zdárně fungoval. Nikdo neměl potřebu jej měnit. A nikdo nezpochybňoval to, že svatba je něco, co k životu dvou zamilovaných lidí jednoznačně patří. Dvacáté století však bylo stoletím plným změn. Technologický pokrok přinesl v mnoha ohledech zcela nový pohled na věc. Lidé nabyli dojmu, že jsou díky tomu mnohem dál než jejich předkové. Život se zrychlil, zjednodušil a v mnohém bohužel také zkomplikoval. Ne všechno, co je nové, je totiž nutně lepší.

Důvody, proč svatbu odložit

Striktní pravidla pro to, kdy by se dva lidé měli vzít, se v průběhu let zkrátka uvolnila. A na první pohled dobrých důvodů, proč svatbu odložit, se našla celá řada. Svatba totiž znamená nejen radost, ale také spoustu starostí a konfliktních situací. Začnou-li proto u mladého páru převládat obavy, zda zvládnou všechny organizační záležitosti zajistit a zaplatit, snadno tak podlehnou možnosti jednoduchého řešení – svatbu odložit:

  • až na to bude více času;
  • až bude více peněz;
  • až si budou skutečně jistí, že spolu chtějí být i po zbytek života;
  • až se narodí očekávané dítě;
  • až půjde dítko do školy;
  • až bude moct na svatbu přijet i tetička ze třetího kolena.

Nějaký ten důvod se vždycky najde. A když se to vezme kolem a kolem, status manželství a společně prožitý jediný slavnostní den opravdu ve vztahu není tím nejdůležitějším. Jenže…

Sladká příchuť výhod v podobě odložení svatby na neurčito časem zhořkne a přinese nevyřčené zklamání a nejistotu.

Benefity tradičního rozhodnutí

Na první pohled se zdá, že rozhodnutí neorganizovat svatbu a žít bezstarostněji a svobodněji je tím nejlepším možným řešením. A jistě nese mnoho zajímavých výhod. Jenže jak čas plyne, sladká příchuť oněch výhod časem poněkud zhořkne. Manželství totiž ve skutečnosti neznamená jen jediný svatební den a onen cár papíru. Jde o instituci, která má své opodstatnění.

Jistotami, které vám v případě manželství poskytuje stát, počínaje a větší stabilitou vztahu konče. Bylo by naivní si myslet, že vztah, který je posvěcený manželským slibem, bude na rozdíl od života na psí knížku bezproblémový, oproštěný od jakýchkoliv hádek či starostí. Stejně tak by ale bylo naivní tvrdit, že je manželství jen staromódním uspořádáním, které váš život nijak neovlivní.

Rozdíl je už v přístupu k partnerovi samotnému. Ať už váš vztah nakonec dopadne jakkoliv, nejspíš se vám bude žít podstatně lépe po boku člověka, u nějž si bytostně uvědomujete, že vás skutečně miluje, hodlá s vámi strávit zbytek života a je ochoten to podpořit jednoznačnými kroky, než vedle člověka, ze kterého cítíte, že to bere pořád ještě všechno jen na zkoušku, do jakýchkoliv větších závazků se nehrne a trvale si nechává zadní vrátka, aby mohl kdykoliv zbaběle a bez větších následků utéct.

Smutná realita všedních dní

Nevyřčená nejistota, kterou svírá téměř každý vážný vztah, ve kterém se svatba z jakýchkoliv důvodů odložila či úplně zavrhla, je v mnoha případech téměř hmatatelná. A v drtivé většině případů se nakonec postupem času stane obětí tohoto nedořešeného problému žena. Ať už si totiž v dnešní moderní společnosti namlouváme cokoliv, tradici, že o ruku žádá muž ženu, by si dovolil porušit jen málokdo. A tak mnohdy zprvu upřímně myšlené snahy ze strany mladé dívky žít moderně a nenechat si rodinou mluvit do života s přibývajícími roky střídají smutné pohledy, zkřivené úsměvy a snahy přesvědčit sebe samu, že tak si to přece vždycky přála, tak je to tak dobře.

Příčí se vám tento pohled na věc? Máte dojem, že to tak rozhodně není? Pak se upřímně zamyslete: Kdy naposledy jste byli svědky toho, že by se muž, který se po určité době společného soužití odhodlá požádat svou vyvolenou o ruku, dočkal vlažné, naštvané či dokonce odmítavé reakce, protože jeho nevěstě zkrátka vyhovuje život na hromádce?

Jiný úhel pohledu

Ano. Touha vstoupit do pevného a trvalého svazku je pro lidi něčím zcela přirozeným. A přestože svatba obvykle přináší řadu obav, starostí a finančních výdajů, není důvod se jí bát. Bylo by to totiž stejné jako se obávat absolvování autoškoly v případě, že už několik let stejně denně jezdíte autem. Legalizovat svůj vztah navíc můžete i bez okázalých a nákladných oslav, které jsou v posledních letech in. Jde přece o vaši lásku, vzájemnou důvěru a jistoty, kterých můžete díky pevnému kroku do společného života dosáhnout, ne o to, abyste vyhráli soutěž o nejfantastičtější svatbu roku.