Nedávno se lidé skoro přestali stýkat v obavě ze šíření nákazy koronavirem. Také pacienti se zavřeli ve svých domovech a doktoři ve svých ordinacích. Najednou se ukázalo, jak důležitá je osobní návštěva a fyzikální vyšetření lékařem...

Návod na diagnózu svépomocí sice ve článku nebude, ale podíváme se alespoň, jak se umění vyšetřovat vyučuje, a nakonec prozradíme několik tajných „fíglů“, které dobří lékaři při fyzikálním vyšetření používají.

Svobodné čtení bez reklam a sledování. Jen vy a čistý obsah. Pokud nás chcete podpořit, můžete tak učinit tady

Je váš lékař dobrý lékař?

Nejen z internetových diskuzí víme, že pacient svého lékaře nehodnotí pouze podle výsledku léčby. Kolikrát jsou pro něj důležitější vlídné zacházení, příjemná sestřička nebo alespoň žádné doplatky či fronty v čekárně.

Když odevzdáváme své tělo do rukou lékaře

Moment, kdy dojde na odložení svršků a tělesné vyšetření, je pro pro lékaře rutina. Pro mnohé pacienty přináší však také stud, strach z bolesti nebo prostě nepříjemný pocit „nechat se osahávat od cizího člověka“.

Při fyzikálním vyšetření se projeví kvalita lékaře, ať má jakoukoli specializaci. Při této disciplíně se neschová za papíry, za přístroje ani za personál. Jde s kůží na trh docela sám a musí předvést, jak umí ukázat respekt k osobě pacienta i jak umí zacházet s lidským tělem.

Někdo má pro medicínu talent od pánaboha, někdo to musí vysedět, ale dostatek času na zrání potřebují všichni. Osobnost lékaře se nenarodí dnem podání přihlášky na fakultu.

Od studia anatomie k vyšetření prvního pacienta

Na začátku studia medicíny čeká samá teorie: anatomie, fyziologie... Když se studenti seznámí s fungováním zdravého organizmu, přijde řada na stavy chorobné čili patologické. Všechno se probírá znovu, jen se tomu teď říká patologická anatomie a patologická fyziologie.

I pitvání se medici věnují nadvakrát. V prvním kole se jedná o pitvu anatomickou. Provádí se v anatomickém ústavu na zakonzervovaných tělech, která slouží pro výukové účely. Druhé kolo už probíhá v nemocnicích. Studenti se účastní patologicko-anatomických pitev těl zemřelých pacientů, při kterých se ověřují klinické diagnózy.

Umění vyšetřit živého pacienta se vyučuje až ve vyšších ročnících, v rámci tzv. lékařské propedeutiky.

Aby medici při své neohrabanosti nepůsobili nemocným lidem zbytečné utrpení, začínají s vyšetřováním na vlastním těle nebo mezi sebou navzájem. Většina ze studijních důvodů proklepe a prohmatá i své příbuzné a kohokoliv dalšího, kdo je ochoten to snášet.

Teprve pak se v bílých pláštích objevují na nemocničních odděleních, kde se pod dohledem lékařů-učitelů pokouší určovat diagnózy u svých prvních skutečných pacientů. Pacienti fakultních nemocnic jsou naštěstí na přítomnost „kandidátů medicíny“ zvyklí. Trpělivě se podvolují nekonečnému vyšetřování a vyptávání, rádi studenty v lecčems poučí, a někteří jim později dokonce tajně napovídají u praktických zkoušek.

Když se kandidát medicíny změní v doktora medicíny, pořád je zelenáč. Než ho pustí k samostatné práci, musí se ještě pár let vzdělávat v odbornosti, kterou si zvolil.

Vzdělání je nezbytné, zkušenost k nezaplacení

Sebezkušenější diagnostik se pochopitelně nesetkal se všemi příznaky, které se dají fyzikálním vyšetřením zjistit. Na druhé straně, s léty praxe se ve svém oboru zdokonaluje.

Metody fyzikálního vyšetření jsou detailně popsány v odborných textech, ale řada praktických „fíglů“ se předává z učitele na žáka. Některé jsou notoricky známé, jiné méně. Posuďte sami.

Jaké fígle lékaři používají při fyzikálním vyšetření

  • Ohleduplný lékař si zahřeje ruce důkladným promnutím nebo v teplé vodě, a pak teprve sáhne pacientovi na břicho.
  • Než přiloží fonendoskop na kůži, podrží jeho konec v dlani, aby nestudil...
  • Před vyšetřením břicha vyzve pacienta, aby pokrčil nohy. Břišní stěna se uvolní, a jde snáze prohmatat.
  • Při pohmatu břicha bolestivé místo nejdřív úplně vynechá, i když mu na něj pacient pořád ukazuje. Jinak by se břicho bolestí stáhlo, a pohmat by nic objevného nepřinesl.
  • Někdo při pohledu do krku nechce od pacienta vyslovovat “Aááá!“, ale „Hááá!“. Hrdlo bude dobře přehledné i bez použití špátle.
  • Jiný lékař, ze stejného důvodu, nechce dělat “Aááá!“, ale zívnout.
  • Když lékař rukou vyšetřuje vnitřek úst, zároveň druhou rukou, zvenku, nenápadně vtlačuje pacientovi tvář mezi zuby. Nemůže tak být pacientem pokousán.
  • Anesteziolog před neplánovaným výkonem nespoléhá na údaj, že pacient nepil alkohol. Než začne dávkovat narkózu, pro jistotu si čichem zkontroluje jeho dech.
  • Dětský lékař uklidní plačícího kojence přiložením teplé dlaně na hrudníček.
  • Internista porovná zdravě růžovou barvu vlastního nehtového lůžka s pacientem. Z rozdílu barev diagnostikuje případnou anémii.
  • Ortoped poslechne kloub fonendoskopem. Ověří tím diagnózu vykloubeného ramene.
  • Neurolog si pamatuje, kterým koncem svého kladívka oťukává pacientům zpocená chodidla. Na jejich obličej používá ten druhý.

... ale raději se nesnažte doktora příliš poučovat. Někteří jsou na to dost hákliví.