Co dělat, když dítě lže

Je krásný slunečný den. Sedíte na lavičce u dětského hřiště a povídáte si s kamarádkou. Váš tříletý syn si hraje s ostatními dětmi na písku. Najednou vycítíte, že se něco přihodilo. Uplakaná holčička obviní vaše dítě, že ji bouchlo. Jenže váš syn zarytě trvá na svém – on to nebyl. Pouze tušíte, že něco není v pořádku. Syn totiž po očku sleduje vaši reakci. Jenže nemáte žádný konkrétní důkaz. Nevíte, co přesně se v danou chvíli stalo. Nechcete nikomu ukřivdit. A tak situaci řešíte odvrácením pozornosti dětí k hradu z písku, který před chvílí společně budovaly.

Pro tentokrát je nepříjemnost, zdá se, vyřešena. Jenže vám to stejně nedá spát. Není to totiž poprvé, co se vaše dítko zachovalo podobným způsobem. A tak si stále častěji kladete otázku: Je to normální, nebo byste měli začít situaci rázně řešit? A jak správně reagovat, když se příště stane něco podobného?

Proč vaše dítě lže

Prohřešků v podobě malých lží se všichni dopouštíme dnes a denně. Ať už si to uvědomujeme, nebo ne, čas od času si přizpůsobíme vnímání reality ve svůj prospěch. A někdy možná zalžeme i plánovaně. Důvodů může být spousta. Obvykle je příčinou snaha vylepšit v očích druhých a ruku na srdce: často i svých, sám sebe. Nebo zkrátka malé lži využíváme jako prostředek k vyhnutí se nepříjemným situacím. Pravdou tedy je, že lhaní je běžnou součástí života dětí i dospělých. A nejde o žádnou vědu. Dokonce i společnost drobné lži do určité míry toleruje.

Děti používají lhaní stejně jako dospělí. V některých případech tomu tak být ale nemusí. Dítě se může obávat trestu. Strach v něm vytváří nadměrný stres, který vyvolává ještě větší obavy. Nebo dítě prostě jen zkouší, jak daleko v komunikaci s vámi může zajít. Ke lhaní ale může mít váš syn nebo dcera ještě mnohem závažnější důvody. Například se prostřednictvím manipulace a lhaní snaží skrýt jiný, podstatně hlubší problém. Stejně tak může být lhaní spolu s dalšími projevy také způsobem, jak se vám dítě podvědomě snaží něco říct.

Důvody, které nemusí být vidět

Dříve, než začnete problém se lhaním dítěte rázně řešit, zamyslete nejprve nad tím, jestli vaše dítě neprožívá v jakémkoliv ohledu emocionálně vypjaté období. Typickým příkladem takové situace je rozvod rodičů. Dítě se nedokáže snadno vyrovnat s tím, co se doma děje. Je svědkem hádek a cítí velkou nepohodu. Snaží se na sebe upoutat pozornost. A to dokáže jedině tak, že začne dělat věci, o kterých ví, že fungují. Začne se tedy projevovat nezvykle jinak. Chová se podrážděně, někdy se počůrává, bije děti, se kterými přijde do kontaktu. A kromě toho také může začít lhát.

Dítě musí při komunikaci s rodiči za všech okolností cítit, že je pro něj bezpečnější říkat pravdu než lhát.

Jak byste měli reagovat

Lhaní byste v žádném případě neměli tolerovat. Dejte dítěti jasně najevo, že s tím, co udělalo, nesouhlasíte. Současně ale dítě hned neodsuzujte a posečkejte i s tvrdými tresty. Pokud nechcete nadělat více škody než užitku, zkuste si nejprve se svým synem či dcerou otevřeně promluvit. Lhaní mezi vámi nabourává důvěru. Pokuste se ji proto znovu obnovit.

Když zjistíte, že se v případě vašeho dítěte jednalo jen o jednorázový prohřešek, kterým ve skutečnosti nechtělo nikomu ublížit, nemusíte z této situace dělat žádné konkrétní závěry. Pouze jasně poukažte na to, jaké následky může lhaní mít, a dejte dítěti najevo, že lhaní se ve vaší rodině zkrátka netoleruje.

Přijdete-li ale na to, že má vaše dítě podstatně závažnější problém, buďte v komunikaci s ním opatrnější. Zvažujte svá slova. Možná zjistíte, že má dítě problém s vámi otevřeně komunikovat. Přesto byste se měli pokusit situaci zvládnout s dostatečným klidem a nadhledem. Možná se dítě dostává do začarovaných kruhů v podobě lhaní. V takovém případě společně proberte, jak se dá takovým situacím předcházet. Ukažte mu, že když se nedostane do situace, kdy je nuceno poprvé zalhat, nedostane se pak ani do řetězce dalších událostí, které vedou k dalšímu lhaní.

Jděte příkladem

Jen stěží lze od dětí očekávat, že budou vždy pravdomluvné, pokud doma vidí opak. Nemůžeme proto opomenout zmínit ani fakt, že chcete-li mít ze svých dětí Mirky Dušíny, pak jimi musíte sami být. Děti jsou velmi vnímavé. A už v období, kdy to nedokážou verbálně jasně vyjádřit, citlivě vnímají to, jak se chováte na veřejnosti i doma vy jakožto jejich rodiče.

Buďte proto v tomto směru zásadoví. A pokud nějaká situace může na vaše děti v tomto ohledu negativně působit, vždy jim na rovinu vysvětlete, proč jste se zachovali právě daným způsobem. Děti jsou jako houba. A nikde jinde nenasáknou způsoby chování tolik jako právě doma.

Když lhaní znamená hlubší problém

Ať už vaše dítě začalo lhát z jakýchkoliv důvodů, začněte pracovat na budování vzájemné důvěry. Snažte se doma vytvořit atmosféru, ve které se dítě cítí dobře a je ochotné se v ní začít svěřovat i s věcmi, jež pro něho nejsou příjemné. Dejte svému synovi či dceři pocítit, že s vámi může mluvit o čemkoliv. Nikdy ho netrestejte za to, že se vám svěřilo. A to ani v případě, že jde o negativní zážitky či pocity, které vás rozzlobí. Pamatujte, že dítě musí za všech okolností cítit, že je pro něj bezpečnější a výhodnější říkat pravdu než lhát.

Snažte se být při komunikaci aktivnější v naslouchání než v mluvení. A zároveň se pokuste během konverzace vyhodnocovat, kde je zakopaný pes. Všeobecně platí, že dítě je schopné začít jasně rozeznávat svou vlastní fantazii od lhaní ve věku okolo pěti let. Cítíte-li, že se vaše dítě pokouší na sebe lhaním upozornit a zraňovat lidi ve svém okolí úmyslně, měl by to být pro vás jasný signál k ostražitosti. Znamená to totiž, že dítě žije v prostředí, ve kterém mu není úplně dobře, a proto se snaží utíkat do situací, které si vyfantazíruje – tedy do lží. Přesvědčuje samo sebe, že je ona lež skutečností. A touží, aby tomu uvěřili i ostatní.

V komunikaci s dítětem buďte trpěliví a snažte se více naslouchat než mluvit.

Co dělat, když se ze lhaní stane zvyk

Je vaše dítě obětí své vlastní fantazie? Snaží se pomocí lží utíkat do jiné reality? Pak rozhodně není vhodnou cestou pouhá přísnost. Raději se svým dítětem jednejte v klidu. Mluvte s ním narovinu. Sdělte mu, jaká je pravda, a dejte mu najevo, že to, co říká, pravdou rozhodně není. Buďte pevní, ale také dostatečně laskaví a trpěliví.

Stalo se vaše dítě obětí rozvodového řízení? Dbejte na to, aby bylo svědkem co nejméně sporů mezi vámi a vaším bývalým partnerem. Pokuste se mu dávat co nejvíce najevo, že za váš rozchod nemůže. Vy i váš bývalý partner byste měli dítě zahrnout láskou. Přesto, pokud cítíte, že vám problém přerůstá přes hlavu a svému dítěti stále častěji nerozumíte, nebojte se obrátit na odborníky. Dětský psycholog dokáže pracovat s dětskou duší a dostat z ní přiznání, která by vám jako rodiči nejspíš nikdy neřeklo. Cesta k nápravě tak může být za pomoci dětského psychologa podstatně snazší, a především mnohem méně bolestná.