Někdy jsou považováni za podivíny, kteří jsou netaktní a společensky neohrabaní. Jiní v nich vidí nadané jedince, kteří si zaslouží obdiv za svou inteligenci. Mluvíme o osobách s Aspergerovým syndromem, který je lehčí formou autismu.


Děti s Aspergerovým syndromem (AS) někdy považuje okolí za nevychované a nezvladatelné. Jsou často vzteklé, nedokážou se soustředit na plnění povinnosti, u žádné činnosti dlouho nevydrž, a navíc nevycházejí s ostatními dětmi.

Pokud i tyto problémy trápí vás a vašeho potomka, vězte, že nemusí jít o nevychovanost. Na vině je možná Aspergerův syndrom.

Historie autismu a AS

Aspergerův syndrom je onemocnění, které se řadí do tzv. pervazivních vývojových poruch, jež ovlivňují emotivní, psychosociální, řečovou i pohybovou úroveň a znemožňují tak normální fungování ve společnosti. Jedná se o lehčí druh autismus.

Autismus u dětí byl poprvé popsán americkým psychiatrem L. Kannerem v roce 1943. Nezávisle na tomto badateli publikoval vídeňský pediatr Hans Asperger svou zprávu o poruše, kterou nazval autistická psychopatie. Následujících několik let byl autismus považován za důsledek nedostatečné výchovy rodičů.

Až v 80. letech minulého století se začalo pracovat s možností, že by mohlo jít o vrozenou vývojovou poruchu mozku. Autistická psychopatie změnila svůj název na Aspergerův syndrom a od té doby se vedou dohady o tom, zda je toto onemocnění jen jiným pojmenováním pro funkční autismus, nebo se jedná o dvě různé věci.

Touto vývojovou poruchou bývají častěji postiženi chlapci. Uvádí se, že dětský autismus postihuje asi 5–10 dětí z 10 000. O Aspergerovu syndromu není mnoho údajů, ale předpokládá se, že jeho výskyt je častější, než ukazují data. Někdy totiž může být chybně diagnostikován a zaměňován s jiným psychiatrickým onemocněním.

Aspergerův syndrom se podle dostupných údajů vyskytuje u 36–71 dětí z 10 000 ve věku 7–16 let.

Projevy onemocnění

Aspergerův syndrom je vrozenou poruchou autistického spektra. Nemoc je často uváděna jako dětská, přetrvávat však může po celý život. Stejně tak může být odhalena až v dospělosti. AS se projevuje především neobvyklými zálibami, detailním vyjadřováním a vysvětlováním souvislostí, pravdomluvností hraničící s netaktností, a také neschopností vycházet se svými vrstevníky a s okolím (ta ale není tak silná jako u autismu). Jedním z projevů je také egocentrismus a nedostatek empatie k druhým.

Přestože se jedná o poruchu mozku, intelekt je v tomto případě zachován a v mnoha případech je dokonce nadprůměrný. Z toho důvodu je někdy nemoc diagnostikována později, nebo dokonce vůbec.

Odhalení nemoci v dospělosti může být pro pacienty osvobozující, protože se jedná o vysvětlení všech komunikačních a sociálních úskalí dosavadního života.

Kvůli vysokému intelektu nemusí být porucha rozpoznána ani v dospělosti.

U dětí se objevuje rozdíl ve vyjadřování oproti jejich vrstevníkům. Verbální projevy jsou často bez emocí a působí jako monolog. Slovní zásoba je velmi široká, proto se tyto děti raději baví se staršími lidmi, kteří rozumí jejich slovníku. Častá je také samomluva. Děti s AS jsou samotářské a neprojevují zájem o kontakt s jinými lidmi.

U dospělých je tomu obráceně: tyto osoby si více uvědomují svou odlišnost, což může způsobovat emocionální nestabilitu, deprese nebo úzkosti.

Aspergerův syndrom bývá charakterizován tvrdohlavostí, výbušností, revoltou a agresivitou při neúspěchu nebo neporozumění. Případně se objevují sklony k obsedantnosti.

Hlavní projevy Aspergerova syndromu

U dětí

  • Problém navázat vztah s vrstevníky.
  • Problémy s chápáním ironie nebo humoru.
  • Nedostatek empatie.
  • Přímočarost až netaktnost, sociální neohrabanost.
  • Omezená mimika a gestikulace.
  • Chybějící představivost.
  • Netypické zájmy (studování jízdních řádů apod.).
  • Motorická neohrabanost, nekoordinovanost.

U dospělých:

  • Egocentrismus.
  • Podhodnocování sebe sama.
  • Depresivní a úzkostné stavy.
  • Paranoidní myšlenky.

Aspergerův syndrom u dětí

Prvních náznaků si mohou rodiče všimnout již kolem třetího roku věku. Typickými projevy je samotářství, stranění se společnosti a někdy samomluva. Nezaměňujte však tyto aspekty s obyčejnou plachostí. Některé děti si zkrátka rády hrají samy a s hračkami vytváří vlastní příběhy.

Děti s AS mohou mít už v nízkém věku své rituály, které musí dodržovat. Například chodí jenom po chodníku, musí jít po pravé straně schodiště, do školy chodí stále stejnou cestou apod.

Emoční projevy jsou velmi intenzivní, objevují se například záchvaty vzteku. Naopak konverzace je často monotónní, ale s širokou slovní zásobou. Děti s Aspergerovým syndromem se nezapojují do kolektivních her, ale raději tráví čas o samotě, případně s jedním kamarádem.

Předpokládané příčiny

Za vznik Aspergerova syndromu může genetika. AS je dědičný asi z 70 až 90 %. Předpokládá se, že autistické spektrum je ovlivňováno vzájemnou interakcí genů. Jejich změna se pak může projevit v oblasti sociálního života.

Až 70 % dětí s touto poruchou má alespoň jednu další psychiatrickou diagnózu. (zdroj: Národní zdravotnický informační portál) Podle určitých předpokladů mohou být na vině také dysfunkce určitých částí mozku, přesný vznik této poruchu však zatím není známý.

Aspergerův syndrom nemusí být v dětství rozpoznán. Některé děti jsou jednoduše samotářské a stydlivé, rády si čtou v encyklopediích, čímž si rozšiřují slovní zásobu. Na rozdíl od této poruchy lze příznaky autismu zpozorovat už v raném věku.

AS se často projevuje až později a je pozorován během sociální interakce s ostatními. Jeho projevy nejsou tak markantní jako u autismu. U dětí se vyskytují problémy s učením a soustředěním, případně také tiky nebo přecitlivělost na okolní podněty (často je to světlo nebo různé pachy). Docházet může taktéž k opožděnému motorickému vývoji (např. dítě se později učí lézt). Mentálně je však vše v pořádku, ba dokonce je vykazována vyšší inteligence.

Prý se vymlouváme na ADHD... Nezvládli jsme výchovu?

Ivana Cimbůrková |3 minuty čtení

Jaké jsou možnosti léčby?

Aspergerův syndrom je vývojová porucha, která v současné době není léčitelná. Důležitá je spolupráce s odborníky, přičemž psychoterapie se zdá být velmi účinnou. S psychologem či psychiatrem může pacient pracovat na zlepšení sociálních dovedností a komunikaci s okolím.

Včasná diagnostika a následná terapie mohou dotyčnému pomoci lépe se přizpůsobit běžnému životu a každodenním situacím. V dospělosti pak mohou být některé projevy zmírněny. Posilována je emocionální stránka, kdy se pacienti učí vyjadřovat své emoce a zvládat chování ve společnosti.

Pro osoby s Aspergerovým syndromem je důležité dodržování daných rutin, to jim poskytuje jistotu. Plánování času a jednotlivých aktivit jim umožňuje snadněji dosáhnout svých cílů. Neméně důležitá je také podpora rodiny a blízkých. Seznámení se s poruchou může pomoci rodině i pacientovi lépe spolu vycházet. Rodina se dokáže lépe přizpůsobit potřebám pacienta.

Není třeba je vnímat jinak

Lidé s Aspergerovým syndromem se často trápí a uvědomují si, že na své okolí působí divně. Dospělí na rozdíl od dětí netouží po samotě, ale rádi by se začlenili do společnosti, měli vztahy, byli schopni chodit do zaměstnání a vycházet s kolegy na pracovišti.

I s Aspergerovým syndromem lze žít normální život a dosáhnout svých cílů, což dokazují mnohá úspěšná jména. Mezi slavné osobnosti s AS patří například Ludwig van Beethoven, Thomas A. Edison nebo Albert Einstein. Zmínit můžeme také Billa Gatese, Anthonyho Hopkinse nebo Steva Jobse.

Tyto webové stránky používají soubory cookie ke zlepšení uživatelského zážitku. Používáním našich webových stránek souhlasíte se všemi soubory cookie v souladu s našimi zásadami používání souborů cookie.
Více informací