V současné době je umělé oplodnění nejúčinnější metodou, jak vyřešit problém s neplodností. Tento proces umožňuje párům mít svou vlastní rodinu. Avšak existují kolem něj i určité otazníky.


Metoda asistované reprodukce soubor metod a postupů, které mají za účel léčby neplodnosti mužů i žen. K umělému oplodnění se obvykle uchylují páry, které trápí dlouhodobá nemožnost mít vlastní dítě. To bývá způsobeno poškozenými vejcovody, nepravidelnou menstruací, případně jinými problémy. U mužů se často jedná o nízký počet spermií nebo jejich nedostatečnou pohyblivost. V případě, že není oplodnění genetickým materiálem partnerů možné, existuje cesta využití anonymního dárce.

Kolem darovaní a přijetí gamet však kolují různé otázky. My jsme připravili souhrn toho nejdůležitějšího, co byste měli (a pravděpodobně chtěli) vědět.

Darování vajíček

Pro některé ženy je využití darovaného vajíčka jedinou cestou, jak se stát matkou. Některé páry nemohou mít vlastní dítě z důvodu nízké kvality vajíček partnerky, případně kvůli zdravotním komplikacím, jakými jsou vrozené genetické vady nebo prodělaná onkologická léčba. Darování vajíček představuje pro tyto ženy šanci odnosit a porodit své dítě.

Důležité je říct, že s darováním vajíček nejsou spojeny žádné finanční výdaje. Naopak většina klinik nabízí poměrně bohatou kompenzaci ušlého zisku (průměrně 20–28 tis. Kč). Darovat vajíčka mohou mladé ženy od 18 do 35 let, vždy záleží na konkrétní klinice. Kritéria výběru jsou velmi přísná. Proběhnout také musí zdravotní vyšetření a posouzení celkového zdravotního stavu.

Dle zákona musí být dárkyně zdravá mladá žena, která se rozhodla podstoupit darování vajíček dobrovolně.

Dárkyně nejprve vyplní dotazník o svém zdravotním stavu a rodinné anamnéze. Dále podstoupí gynekologické vyšetření včetně ultrazvuku. Vyšetřována je také krev, kde se zjišťuje Rh faktor krevní skupiny a je prováděn test na pohlavně přenosné nemoci. Dále je vyšetřována moč na přítomnosti návykových látek. Dárkyně podstoupí také genetické vyšetření, které má za cíl vyloučit genetické mutace, podezření na cystickou fibrózu atd.

Odběr vajíček neovlivňuje plodnost, proto se dárkyněmi mohou stát i ženy, které ještě nerodily. Preferovány jsou ovšem hlavně dárkyně, které již mají vlastní děti. Komplikace spojené s odběrem vajíček se vyskytují pouze vzácně.

Kritéria pro darování vajíček

  • Žena musí být ve věku 18–35 let (záleží na konkrétní klinice, někde je maximální hranice stanovena na 32 let).
  • Středoškolské vzdělání bez maturity/s maturitou (záleží na každé klinice).
  • Dobrý zdravotní stav: negativní testy na pohlavně přenosné nemoci, návykové látky; bez geneticky přenosných onemocnění.
  • Dobrý psychický stav.
  • BMI pod hodnotu 29 (30).
  • Každá dárkyně musí splnit přísná kritéria stanovená Evropskými směrnicemi.

Jak probíhá odběr

Po absolvování všech vyšetření a schválení kandidátky jako vhodné dárkyně je gynekologem zahájena hormonální stimulace, která podpoří růst vajíček. Aplikace hormonů je prováděna jehlou a trvá asi 10–12 dní. Samotný odběr vajíček (oocytů) je nedlouhý zákrok, který se provádí v krátkodobé celkové narkóze. Vajíčka jsou odebírána přes stěnu pochvy tenkou jehlou. Vaječník se napíchne a je z něj odebírána folikulární tekutina obsahující vajíčka. Průměrně je odebráno 6 až 10 vajíček, jsou však případy, kdy je jich mnohonásobně více, nebo dokonce i méně. Vše je individuální.

Zákrok trvá asi 20 minut. Pokud nedojde ke komplikacím, dárkyně zůstává asi 2 hodiny pod dohledem zdravotnického personálu a poté může odejít.

Celý proces darování ovšem trvá 4 až 6 měsíců – od prvotní konzultace, přes vyšetření až po samotný odběr. Ženy mohou darovat vajíčka i opakovaně, obvykle se však doporučuje tento zákrok podstoupit maximálně třikrát až čtyřikrát.

Klid, tatínku, Pepíček je váš. To bude asi bombajskou krví... Případ vzácné krevní skupiny

Ivana Cimbůrková |10 minut čtení

Darování spermií

Dárcovství mužských gamet je podobně jako darování vajíček cestou, jak pomoci neplodným párům k dítěti. Oba tyto altruistické činy zaslouží obrovské uznání. Darování spermatu je sice mnohem jednodušší než darování vajíček, nicméně i muži musí projít speciálními vyšetřeními, než klinice budou moci poskytnout svůj genetický materiál.

Potenciální dárce musí podstoupit vyšetření moči a krve (na přítomnost pohlavně přenosných nemocí, dispozic ke genetickým vadám apod.). Počet návštěv na klinice závisí na kvalitě odebraného spermatu. Obvykle je třeba odběr zopakovat 2–3x. Po půl roce po posledním odběru obvykle opět probíhá kontrolní test na pohlavní nemoci.

Darování genetického materiálu je finančně kompenzováno (průměrně je to 10 tis. Kč). Částka je poněkud nižší než u odběru ženských gamet, jelikož samotný odběr je také podstatně jednodušší a nehrozí žádná rizika.

Kritéria pro darování spermií

  • Muž musí být ve věku mezi 18 a 40 lety (záleží na konkrétní klinice, uvádí se maximální věk 39 let).
  • Dobrý zdravotní stav: negativní testy na pohlavně přenosné nemoci, návykové látky; genetická vyšetření na přítomnost mutací.
  • Vysoká kvalita spermatu.
  • Dobrý psychický stav.
  • Dostupná rodinná anamnéza.
  • Středoškolské vzdělání.
  • Každý dárce musí splnit přísná kritéria stanovená Evropskými směrnicemi.

Druhy asistované reprodukce

Umělé oplodnění lze provést trojím způsobem. Záleží na konkrétním páru a důvodech jejich neplodnosti. První z nich je nazývána zkratkou GIFT. Jedná se o přenos mužských gamet do vejcovodu partnerky. Tato metoda se využívá v případě, kdy má žena normální menstruaci, ale její vnitřní prostředí nedovolí spermiím dostat se až k vajíčku.

Druhou metodou je IVF (in vitro fertilisation) – mimotělní oplodnění a následný přenos embrya. Při tomto procesu je třeba získat spermie i vajíčka, která jsou oplodněna tzv. „ve zkumavce“, mimo tělo ženy. Embryo se pěstuje v laboratorním prostředí. Pokud se normálně vyvíjí, je přeneseno do dělohy matky.

Třetí metodou je přenos buněčného jádra (spermie) do vajíčka. Využívá se u párů, kde mužovy spermie vykazují defekty, tedy nedokážou přirozenou cestou oplodnit vajíčko.

Dárce a příjemce gamet chrání zákon

Darování vajíček i spermií je v České republice zcela anonymní. Dárce ani příjemce neznají totožnost toho druhého. Stejně tak je zachována anonymita dítěte narozeného z asistované reprodukce. Dárci jsou v reprodukčních centrech vedeni pod kódy. Tato částečná identifikace může pomoci, např. pokud se u vajíček dané pacientky projeví nečekané komplikace (vrozené vývojové vady apod.).

Pro asistovanou reprodukci existují určité normy, které stanovují anonymitu dárců i příjemců. V ČR je to zákon č. 227/2006 Sb. o výzkumu na lidských embryonálních kmenových buňkách a souvisejících činnostech. Tento zákon vylučuje možnost umělého oplodnění u svobodných žen (singl, bez partnera) a lesbických párů. Léčbu musí společně podstoupit muž a žena.

Zákon dále upravuje věková kritéria dárců, definuje jejich role a určuje nutnost vyloučení příbuzenských vztahů mezi dárcem a příjemcem. Zdravotnická zařízení uchovávají záznamy o IVF po dobu 30 let. Nejnověji tato pravidla upravuje zákon č. 373/2011 Sb. platný od roku 2012.

Zdroj: RUMPÍKOVÁ, Taťána. Etické a právní aspekty darovaných gamet v asistované reprodukci

Problémy okolo anonymity

Anonymita je významným aspektem celého procesu. Zákon zajišťuje, že mezi dárcem a příjemcem nevznikne žádný vztah, ani se tito aktéři nemohou žádným způsobem kontaktovat. Toto opatření zamezuje budoucím komplikacím a konfliktům týkajících se komunikace mezi aktéry, názorů na výchovu dítěte a vztahu k němu.

Protože je však celý proces anonymní, jedinec počatý procesem umělého oplodnění vlastně nezná svou genetickou minulost. Je tedy možné, aby došlo k příbuzenskému sňatku? V některých zemích je dárců gamet nedostatek, proto mohou být ti stávající využíváni opakovaně, což může toto riziko zvyšovat. V naší republice ale platí, že by jeden dárce neměl mít více než sedm dětí. V tomto případě je tedy pravděpodobnost setkání dvou „sourozenců“ opravdu velmi mizivá a podle odborníků není třeba se obávat.

Jeden dárce – stovka dětí?

Jedno malé riziko tu však přece jen je. Muži, kteří se rozhodnou darovat své buňky, jsou vždy dotazováni, zda už někdy darovali sperma, či nikoliv. Bohužel je jen na nich, zda odpoví popravdě, nebo ne. Kliniky nemají možnost zjistit, zda mluví pravdu. Přesto, pokud by se zvýšil počet potomků jednoho dárce a děti by se náhodou opravdu setkaly a zamilovaly, podle odborníků to až tak nevadí. Není totiž zcela prokázané, že by se sourozencům mohlo narodit dítě se zdravotními problémy.

Světem poletuje mnoho zpráv o tom, že existuje i stovka nevlastních sourozenců vzešlá od jednoho dárce. Tyto zprávy k nám putují z USA, kde není uzákoněno omezení, které by určovalo, kolik dětí může jeden dárce zplodit. Španělsko, Švédsko, Francie nebo Velká Británie mají uzákoněný maximální počet dětí od jednoho dárce.

Má dítě nárok znát svého dárce?

V USA a Velké Británii existují registry dárců, kde je možné na základě své genetické informace vyhledat dárce. Lidé tak mají možnost vyhledat své případné sourozence. Tento model stejně jako celou otázku anonymity provází mnoho etických otázek. Měli by lidé vědět, kdo byl jejich dárcem či zda mají někde pokrevní příbuzné? Zruší-li se anonymita darování, nebude dobrovolných dárců spíše ubývat? Tím by mohla postupně zaniknout možnost IVF pro páry, které jinou variantu, jak mít vlastní dítě, nemají.

Protože je u nás dárcovství anonymní, zaniká také možnost, že by si vajíčko nebo spermii darovali například sourozenci. V posledních letech se však rozrůstá tzv. open identity, tedy důraz na to, že každý má právo znát svůj původ. Například ve Velké Británii mají děti právo získat informace o svém dárci, jakmile dovrší 18 let. V této zemi není dárcovství anonymní od roku 2005.

Zdroje: otehotnet.cz, pronatal.cz, gyncentrum.com, reprofit.cz, darkynevajicek.cz


SDÍLEJTE ČLÁNEK
4
Přidat k oblíbeným
0
Vstoupit do diskuze
Stáhnout PDF

Používáme cookies, abychom vám zajistili co nejsnadnější použití našeho webu. Pokračováním souhlasíte s podmínkami.