Proč je důležité se umět omluvit

Známe to všichni – už malé děti učíme, že pokud něco pokazí, měly by se omluvit. Jenže čím jsme starší, tím je pro nás omluva, zdá se, náročnější. Proč tomu tak je? A proč je důležité se naučit upřímně omlouvat?

Zlomový okamžik každého vztahu

Ve vztazích s lidmi, kteří jsou nám blízcí a na nichž nám skutečně záleží, dříve či později dochází ke sporům. Někdy jde o drobné šarvátky, které však mnohdy přerostou v drsné hádky s bolavými následky. Ať tak, či onak, vývoj vyhrocené situace můžete v každém případě zásadně ovlivnit.

Svou reakcí totiž hádku buď vyostříte, nebo v rámci možností alespoň částečně uklidníte. A právě zde přichází na řadu ono kouzelné slůvko – promiň. Jenže vyslovit těchto šest písmen nám často dává pořádně zabrat.

Proč se neumíme omlouvat

Přiznat svou chybu a omluvit se je často téměř nadlidský výkon. Zdá se, že je pro nás mnohdy snazší vyslovit omluvu, pokud víme, že jsme danou věc zavinili jen my sami. Jenže co když situace dospěje do bodu, kdy oba zúčastnění udělají nebo řeknou věci, kterých později litují? Pak už je pro obě strany přiznání chyby mnohem obtížnější.

V klidné a omluvné reakci nám totiž obvykle brání pýcha. Máme pocit, že by měl svou chybu přiznat nejprve ten druhý. Strach, že se omluvou ztrapníme nebo utrpí naše ego, nás mnohdy vede k čím dál zatvrzelejšímu postoji a snaze zavírat před problémem oči. A tak se s ukázkovým přístupem, jak správně řešit menší či větší rozpory ve vztazích, setkáváme téměř už jen v romantických filmech.

Neztrácejte důvěru v sílu omluvy

Důvodů, proč se za své chování nedokážeme omluvit, existuje celá řada. Svůj podíl na tom může mít výchova. Možná jste vyrostli v rodině, kde nebylo zvykem přiznávat své chyby. To ale neznamená, že to v dospělosti nemůžete změnit.

Někdy je důvodem, proč strkáme v konfliktních situacích hlavu do písku pocit, že omluva nic nespraví. Pokud jste však udělali něco, čeho skutečně litujete a dostali jste se do situace, z níž vám připadá, že není cesty zpět, zamyslete se. Skutečně budete mít čisté svědomí, pokud se nepokusíte spor napravit? Jste si stoprocentně jistí, že omluva nemůže vaší situaci pomoct? Vždyť přece rozhodnutí, zda vám bude odpuštěno, či nikoliv, nezávisí na vás. Pokud protistraně poskytnete dostatek času, aby si svou reakci promyslela, možná vám odpustí i zdánlivě neodpustitelné.

Cílem omluvy není určit viníka, ale uhasit požár.

Jak se můžete naučit říct promiň

Co vám pomůže zlozvyk neomlouvat se překonat? V prvé řadě se zaměřte na pocity toho, komu je vaše omluva určena. Jak mu teď asi je? A co v něm vaše omluva vyvolá? Pokud si na tyto otázky upřímně odpovíte, bude pro vás mnohem snazší omluvu vyslovit.

Tím, že se omluvíte, navíc nemusíte dávat nutně najevo, že ve vzniklém sporu můžete úplně za všechno. Někdy postačí, když vyjádříte lítost nad tím, že jste něco neuváženě vyslovili. Omluvte se za následky, které vaše hádka přinesla. A v každém případě mějte vždy na paměti, že cílem omluvy není určit viníka, ale uhasit požár. A je úplně jedno, kdo do něj přilil více oleje.

Prohra, nebo vítězství?

Pokud si osvojíte zvyk se upřímně omlouvat, pravděpodobně zjistíte, že to do vašeho života vnese mnohem větší klid a přinese vám to pokojné vztahy. Hustá atmosféra rozhodně není prostředím, ve které by chtěl kdokoliv dlouhodobě žít. Na omluvu se proto nedívejte jako na svou osobní prohru, ale jako na vítězství pro vaše vztahy s partnerem, dětmi, příbuznými či přáteli. Každá omluva totiž zboří pomyslnou zeď, kterou si mezi sebou postupně stavíte.

Nevhodné chování či vyjadřování druhé strany neospravedlňuje to, jak jednáte vy sami.

Buďte upřímní

Není omluva jako omluva. Možná máte pocit, že jste se omluvili tím, že jste svému partnerovi či kamarádovi vysvětlili, proč jste jednali určitým způsobem. Jenže výmluva není omluva.

Chcete-li, aby vaše omluva měla smysl, musíte to v prvé řadě myslet vážně. Jakmile si svou chybu uvědomíte, potlačte své ego a pak už vám upřímná omluva půjde jako po másle. Upusťte od veškerého sarkasmu či jeho náznaku. Uznejte svůj podíl na tom, že se druhá strana cítí ukřivděně, je zklamaná nebo ji vaše jednání ranilo. Bez ohledu na to, zda vám to v danou chvíli připadá spravedlivé, nebo ne. Budete-li svou omluvu myslet vážně, ten, komu bude určena, to jednoznačně vycítí.

Předcházejte problémům

Míváte problém přiznat chybu a omluvit se? Pak je pro vás nejlepší prevencí snažit se všem chybám vyvarovat. Nikdo z nás ale není dokonalý. Všichni čas od času uděláme nebo řekneme něco, čeho později litujeme. Někdy dokonce vyvoláme konflikt nevědomky, když naše dobře míněná slova druhá strana špatně pochopí.

Ať tak, či onak, pokud zjistíte, že se začíná schylovat k hádce, snažte se zachovat klid a jednejte mírně. Pravděpodobně se vám s tímto přístupem podaří většině sporů zabránit, nebo alespoň neřeknete nic, čeho byste později museli litovat.

Omluva jako příležitost

A pokud přece jen ke sporu dojde, nedávejte si s omluvou na čas. Pohlížejte na ni jako na způsob, jak dát druhému najevo, že vám na něm záleží. Není za všech okolností podstatné zjistit, kdo má absolutní pravdu. Důležité je, že mezi vámi při vyjasňování si názorů nevznikne propast, přes kterou bude v budoucnu jen velmi obtížné vybudovat nový most.

Jak se správně omluvit

• Vyčkejte na vhodný okamžik.
• Silné emoce nechejte stranou.
• Mluvte klidným a smířlivým tónem.
• Dobře si promyslete, CO a JAK řeknete.
• Zaměřte se na pocity protistrany.
• Buďte upřímní.
• Vysvětlete, proč a jak se to stalo, ale nevymlouvejte se.
• Omluvte se za následky svého jednání.
• Navrhněte nápravu.