Kolem tzv. kojeneckých kolik se vznáší řada vědeckých hypotéz i babských rad. Podíváme se zblízka na 4 konkrétní tvrzení, která bývají pravdivá jen částečně nebo vůbec, a kvůli kterým se rodiče často zbytečně trápí a strachují.


Když je každá rada drahá...

Pediatr vaše plačící děťátko pečlivě vyšetřil, ale údajně je zdravé. Prý je to jen kojenecká kolika, a to že není samo o sobě nic nebezpečného.

Zřejmě vám doporučil i nějaké řešení, ale vy nad tím vším nedůvěřivě kroutíte hlavou, protože dívat se na svíjení křičícího tělíčka vám drásá nervy...

V takové situaci je sice každá rada drahá, ale úplně všemu by se věřit nemuselo.

A že vám, mladá paní, to miminko pořád tolik pláče? Copak vy nevíte, že ho bolí bříško?

V podobném duchu si možná přisadí některá starší paní ze sousedství, ale pravdu nemá.

Dnes již víme, že pro kojenecké koliky je charakteristické právě to, že jednoznačný důvod pro onen typický křik se prakticky odhalit nedá. Paní sousedka možná dostane Nobelovu cenu za medicínu...

Pokud s miminkem chodíte v předepsaných termínech do poradny a pediatr vám opakovaně potvrdil, že dítě dobře prospívá, není důvod ke strachu. Možná doma stále hledáte porozumění situacím, které nechtěně k pláči vedou, ale možná prostě nezbývá než konejšit a konejšit, plačící miminko i sebe.

Raďte se s jinými rodiči nebo s profesionálními poradci a občas se pokuste dát miminko někomu pohlídat, abyste se o samotě alespoň trochu zregenerovali. Dvouhodinový odpočinek udělá s člověkem divy.

To naše malé prokřičí celý den

Je to možné, ale nepříliš pravděpodobné. Ne že by rodiče schválně přeháněli, ale délka trvání epizody dětského pláče se skutečně často nadhodnocuje, a to z docela pochopitelného důvodu:

Výzkumníci prováděli akustickou analýzu nahrávek typického „kolikového“ křiku. Ukázalo se, že jeho parametry se od běžného pláče liší. I mateřské ucho ho vnímá jako „jiný“. Je velmi naléhavý, dysfonický, vysoce rušivý až nesnesitelný. Nutí člověka něco udělat.

Jedno z klasických kritérií kojenecké koliky pak říká: Neztišitelný křik trvá minimálně 3 hodiny a objevuje se více než 3x za týden.

Vezměte si tedy na pomoc hodiny, měřte čas a zapisujte. Možná budete sami překvapeni, jak se při poslechu dětského pláče každá minuta obdivuhodně natahuje.

Pořád pláče? A jo, kluk... Tak to on má prdíky

Pro takový úsudek neexistuje žádný rozumný biologický důvod a ani výsledky statistik nic podobného neukazují.

Kojeneckých kolik i prdíků naděluje příroda holčičkám i klukům rovným dílem. Proč se mezi generacemi předává názor, že právě chlapečci jsou k tomu více náchylní, lze jen spekulovat.

Snad to vychází ze zažité představy, že kluci nepláčou. A když už náhodou ano, musí mít přece nějaký pádný důvod, přinejmenším nějakou krutou bolest.

Ženo, cos to zase snědla, že to naše dítě tak řve?

Většinou se jedná více o domácí folklór než o racionální úsudek. Jen málokdo si totiž předtím dal tu práci, aby systematicky naplánoval, provedl a vyhodnotil tzv. eliminační testy.

Není to nic složitého. První podezřelá potravina se na 2-3 dny zcela vynechá z jídelníčku, pak se po určitou dobu sleduje efekt na chování kojence, potom se případně vrátí zpět a vyřadí se druhá podezřelá potravina atd.

Lze tak např. u dítěte odhalit poměrně vzácnou alergii na bílkoviny z mléčných výrobků, kterými se stravuje matka. Eliminační test by měl ideálně navrhovat pediatr na základě příznaků, které u dítěte skutečně zjistil, nikoliv jen „aby se něco dělalo“.

Mateřský jídelníček bývá přeceňován hlavně úzkostnými rodiči, kteří logicky hledají jakoukoli cestu k utišení dítěte.

Navíc deptat se nesmyslnou spartánskou dietou či skrytě obviňovat kohokoli z čehokoli (kojící ženu, nekojící ženu, tchýni, otce, pediatra, psa...) je účinný ventil pro upuštění úzkosti a napětí.

Neplašit, nezoufat, konejšit, vydržet...

Kolem kojenecké koliky jistě existuje mnoho dalších, více či méně úsměvných rčení, příběhů a tradic. Jak bylo řečeno, charakter pláče, který ji provází, si vynucuje jakékoli řešení, hlavně aby to rychle přestalo. Je třeba postupovat s rozvahou.

Nikdy se samozřejmě neostýchejte poradit s pediatrem, ale jinak se raději zkuste podívat na kojeneckou koliku jako na jednu z těch nepříjemnějších částí lidského života, která časem pomine. Ono vlastně nic jiného nezbývá.


SDÍLEJTE ČLÁNEK
2
Přidat k oblíbeným
0
Vstoupit do diskuze
Stáhnout PDF

Tyto webové stránky používají soubory cookie ke zlepšení uživatelského zážitku. Používáním našich webových stránek souhlasíte se všemi soubory cookie v souladu s našimi zásadami používání souborů cookie.
Více informací