Dyspraxie nebo také syndrom nešikovného dítěte, je asi tou nejmarkantnější poruchou ze všech „dys“. Že máte doma dyslektika či dysgrafika nejspíš zjistíte až v průběhu školní docházky. Jenže fakt, že vám doma trůní dyspraktik, jen tak nepřehlédnete. Minimálně tušíte, že je tady něco „jinak“. Oč víc se blíží nástup do první třídy, o to spíš vás napadá: Zvládne to tam? Dokáže se o sebe postarat? Nebudou ho šikanovat? A neměli bychom mu vyřídit nějakou tu úlevu z PPP?
Dyspraxie patří mezi méně známé specifické poruchy učení. Zatímco dyslektik zápasí s nácvikem čtení a dysgrafik s nácvikem psaní, dyspraktika trápí hrubá a jemná motorika. Špatná koordinace pohybů, neobratnost, zvláštní pohyby, horší sebeobsluha. Ale také potíže se stolováním a problémy s rozmělňováním potravy. To vše z něj dělá už na pohled dítě, které „vyčnívá“.
Okolí dyspraktika často hodnotí jako neschopného, málo snaživého, líného. I přes enormní snahu z jeho i vaší strany je jeho nešikovnost až zarážející. Tím se také odlišuje od dětí, které sice žádné zvláštní manuální schopnosti nemají, ale rukodělné činnosti přesto „nějak“ zvládají. U dyspraktika je to jiné. Ať děláte co děláte a trénujete jak trénujete, vaše milované dítě působí dojmem slona v porcelánu.
Nasazování triček, kalhot, ponožek, zapínání a rozepínání bund, svetrů a bot, česání nebo umývání zubů – to jsou činnosti, při kterých leckdy klesnou na mysli i ti nejotrlejší rodiče.
Jsou obavy na místě?
V manuálních činnostech všeho druhu, při kterých si vrstevníci dyspraktika přirozeně poradí, on často selhává. „To dítě je jiné“, říkáte si. A je to pravda. Dyspraktici dnes a denně bojují se zvládáním hygieny, jedením, oblékáním, s podáváním sportovních výkonů a s prostorovou orientací. Díky oslabeným svalům v ústech také s mluvením a čtením výrazů obličejů.
Je proto naprosto přirozené, pokud vás přepadnou obavy, jak váš milovaný nešika, který se ráno co ráno vzteká a pláče při oblékání a coby 6letý nezvládne zapnout knoflík nebo zip (o zavazování tkaniček ani nemluvě), přežije ve škole??? Jak jej přijme kolektiv, když ještě pořád nejezdí na kole, o které snad nikdy zájem neprojevil?
Nechytne míč (to se mu už spíš úlekem vyhne), do žádných sportovních aktivit se nehrne a vrchol jeho umu je nasazení a zapnutí bot na suchý zip. Obstojí nárokům paní učitelky třídní, když coby prvňáček (a jistě i druháček, třeťaček atd.) nezvládne v běžném čase běžné úkony?
Dyspraxie nemá vliv na intelekt. Mezi dyspraktiky jsou i děti nadprůměrně inteligentní.
Není hloupý!
Dyspraxie coby porucha motorických dovedností nemá vliv na intelekt. Mezi dyspraktiky najdeme i děti s diagnostikovanou nadprůměrnou inteligencí. Jako asi u všeho, i tady platí, že obtíže, které s sebou narušený vývoj pohybů nese, jsou od mírných až po ty závažné. V závislosti na nich se pak ona nešikovnost jeví jako méně či více výrazná. Situaci navíc komplikuje, pokud se k dyspraxii přidruží i jiné „dys“, sociálně-psychické nebo psychosomatické potíže.
Vaše dítě není hloupé. Fakt, že si „nedokáže zapamatovat“ sled úkonů, které má s rukama provést, je dáno jeho limity. Je to sice zvláštní, ale tentýž dyspraktik může perfektně ovládat počítač, ale tkaničky si nezaváže.
Dyspraktik si uvědomuje, že se od ostatních tak trochu odlišuje. A samozřejmě ho to trápí. Vnímá nároky rodičů, učitelů, vychovatelů, ale i očekávání spolužáků. Také by rád zazářil a udělal něco „správně“. Správně tak, jak by to podle ostatních udělat měl. Chtěl by cítit uznání, vidět obdivný pohled mámy, slyšet potlesk táty. Přál by si, aby i jeho chtěli spolužáci do týmu a aby při fotbale, když už náhodou nějaký gól dá, to nebyl vlastňák.
Proč v dětech podporovat technické myšlení a jak na to?
|5 minut čtení
Jak se vyrovnat s názory okolí?
Být dyspraktikem není na jednu stranu úplný med, na druhou se zase nejedná o žádnou „hrůzu“. Nejde tu o nemoc, ale o poruchu. A s tou je možné pracovat. Dítě nejvíc potřebuje klid a podporu rodiny. Nejlépe proto uděláte, když nešikovnost potomka nebudete brát jako katastrofu srovnatelnou s třetí světovou. Naopak. Váš nadhled je stěžejní.
Pokud negativní komentáře přijdou, zkuste je pouštět jedním uchem tam a druhým ven. Okolí vašeho syna, dceru, vnuka nebo vnučku nezná. Vidí jen to, co je z vnějšku patrné. Ale nemá potuchy o tom, jaké je dítě uvnitř. Jakou má povahu, na co všechno je šikovné, jaká má přání, vize, touhy a obavy. Nikomu nejde vše a i ti, kteří dělají ramena nebo se na pohled zdají takřka bezchybní, se potýkali s vlastními démony. Jen to navenek – možná – není patrné.
Předškolní příprava dyspraktika
Z neustálého boje s vlastním tělem bývá unavený. Přesněji „rychleji“ unavitelný, než je u jeho vrstevníků obvyklé. Přípravu tomu přizpůsobte. Učení jen chvíli a potom zase pohyb. Trochu jako u dětí s ADHD. Dyspraktik se kvůli sníženému svalovému napětí často vrtí, nevydrží v jedné poloze, vypadá (a často také je) nesoustředěný. Nedělá to schválně.
- Zkuste fyzioterapii a meditační cvičení. Kromě pracovních listů určených k přípravě dětí na první třídu se společně pusťte do tréninku „jak se zklidnit“ a „jak se zachovat, když mi něco nejde“ (např. se vydýchat, nepropadat panice, zkusit to znovu).
- Vyzkoušejte různá relaxační cvičení.
- Zařaďte jednoduché cviky na uvolnění ruky před psaním. Na internetu jich najdete spoustu. Jde o „jakékoli“ krouživé pohyby vycházející ze zápěstí, lokte a ramena.
- Trénujte správný úchop tužky.
- Procvičujte grafomotoriku. Často a vytrvale. Netrvejte na dokonalosti, o to tu nejde.
- Zaměřte se na rozvoj hrubé motoriky: plazení po břiše, různé typy chůze (např. po špičkách/po patách), lezení, házení a chytání míče) a jemné motoriky: práce se štětcem, s papírem, stříhání, stavění z Lega atd.)
- Do denních aktivit zařaďte hry rozvíjející prostorovou představivost.
Stolní hry, které potrénují mozek
|4 minuty čtení
Jít do PPP nebo ne?
Jak se říká – za zkoušku nic nedáš – a ani v tomto případě nic nepokazíte, když se do pedagogicko-psychologické poradny (zkráceně PPP) s dítkem objednáte. Jen pozor na dlouhé čekací lhůty, termín návštěvy si vyřiďte co nejdříve. Dopředu (už po telefonu) nastiňte, co vás trápí a proč byste chtěli přijít. Pracovník poradny si od vás nejspíš vyžádá lékařské zprávy, máte-li je. Dyspraxie nepatří mezi běžně vyšetřované poruchy, nicméně podezření na ni může do zprávy napsat ortoped a neurolog.
Dětem s diagnostikovanou poruchou bývá vypracován individuální vzdělávací plán (IVP). V rámci něj může být škole doporučeno respektování pomalejšího pracovního tempa žáka, zařazení relaxačního cvičení nebo doporučen jiný než obvyklý režim v tělesné výchově.
Jako rodiče pak nezapomínejte na to, že nejde o úhledný rukopis ani o krásně složené oblečení nebo minimum poznámek o pomalosti a špatné přípravě ze strany učitelů. Jde o vaše dítě. O pěstování jeho sebevědomí, pochopení sebe sama, o utvoření takových návyků, které mu pomohou zvládat běžný život s minimem obtíží. Každý z nás je individualitou. Tak své milované zlobidlo berte takové, jaké je – se všemi krásami i nedokonalostmi. Je totiž vaše.
