facebook pixel
Mezigenerační soužití pozitivně ovlivňuje vývoj dětí i duševní zdraví seniorů
Prarodiče

Mezigenerační soužití pozitivně ovlivňuje vývoj dětí i duševní zdraví seniorů

Proč se od modelu mezigeneračního soužití upustilo?

4 min na čtení, 


Zatímco dnes už se od sdílení jedné domácnosti více generacemi téměř upustilo, ještě před několika desítkami lety a směrem dál napříč celou historií bylo soužití prarodičů, rodičů a dětí naprosto běžné. Psychologové a odborníci tak mají nyní jedinečnou možnost porovnávat a zjišťovat, která z těchto forem soužití je lepší a v čem.

Mladé páry dnes preferují absolutní soukromí, pohodlí, samostatnost, seberealizaci a dostatek volného času pro své aktivity. Vyhrává potřeba udělat vše jinak, lépe než to dělali jejich rodiče a zajistit tak, aby mohli prarodiče do věcí co možná nejméně mluvit. Zejména z těchto důvodů se pak uchylují do bytů nebo si staví jednogenerační domy, neboť jak správně předpokládají, takto nastavený rodinný model budou pravděpodobně preferovat i jejich vlastní děti.

Soužití tří generací si totiž vyžaduje jistou solidaritu, ohleduplnost a péči. Takovéto mnohočlenné rodiny se museli zajímat o potřeby a zájmy ostatních a chovat se k nim tak, aby doma nedocházelo k častým konfliktům. Ocitnul-li se někdo v nouzi, bylo namístě, aby se o něj doma ostatní postarali a podpořili ho. To vše jen v kostce představuje celkem složitý a pracný socializační proces, který už se dnes nechce nikomu podstupovat, který však zároveň přináší ty nejšťavnatější a nejsladší plody – lásku, sounáležitost, pomoc a podporu.

Je třeba však mladé nastávající rodiče pochopit, neboť jsou to právě oni, na koho při mezigeneračním soužití padá ta největší práce a zodpovědnost. Musí se postarat jak o své děti, tak o stárnoucí rodiče s přibývajícími požadavky na péči o jejich zdraví. Není to však tak horké, jak to na první pohled vypadá.

Oč jsme se ochudili? NEVÝHODY IZOLOVANÉHO SOUŽITÍ:

Péče o děti je časově i psychicky náročnější

Při mezigeneračním soužití se na výchově dětí značně podíleli i prarodiče. Předávali jim své, nutno podotknou lety prověřené, znalosti a zkušenosti, učili je nejrůznějším dovednostem a činnostem. Připomínali historii a předávali vnitřní klid. Nebylo třeba se složitě domlouvat na hlídání, prarodiče byli stále po ruce a k dispozici. Nastal-li problém, bral se s nadhledem, dítě mělo kolem sebe vždy někoho, kdo mu připomenul, co se patří a co ne. Dnes si dané vyžaduje od izolovaných rodičů značnou energii a tedy i spoustu času.

Dětem často chybí vzor, dobrý zkušený přítel

Jistě mnozí z nás do dnes s úsměvem na tváři vzpomínají na ta nikým nenahraditelná vyprávění babiček a dědečků, kteří pro nás jako děti představovali studnici vědění a vzor. A právě tento vzor dnešním dětem tolik chybí. Samozřejmě, jste tu stále vy, rodiče, ale zároveň jejich dozor, který je koriguje a dohlíží na ně. Mnohem raději se proto děti, ač vás jistě mají sebe víc rády, svěřují právě prarodičům. Existuje tak větší šance, že včas zachytíte jejich trápení. Izolovaní rodiče v dnešní době také velmi těžce čelí přibývajícím patologickým jevům ohrožujících jejich dítě – drogy, alkohol, sociální sítě, nevhodné trávení volného času. Prarodiče často děti od těchto jevů přirozeně odvraceli, svými názory, zkušenostmi a životními postoji. Dítě nebylo nikdy samo, a mělo se vždy s kým zabavit. Dnes se rodiče často točí především kolem práce a na děti jim jednoduše nezbývá dostatek času.

No a nakonec, úcta, respekt a solidarita, tomu všemu, čeho je v dnešní době jako šafránu, se děti ve sdílené domácnosti učí a zajišťují si tím kvalitnější budoucnost.

Nešťastní prarodiče

I když vám to vaši rodiče nejspíš neříkají, jste stále jejich, ač už dospělé děti a nechtějí vás při současném pracovním nasazení zatěžovat, vaše izolace od nich je trápí. Moc dobře si pamatují na vícegenerační model soužití, a tomu, co se tu dnes děje nejspíš nemohou ani uvěřit. Soužití prarodičů a vnuků velmi pozitivně působí na psychiku seniorů, zlepšuje jejich fyzické zdraví a činí jim život radostnější. Jakmile se odtrhnete, upadají do depresí z toho, že už jsou na tomto světě nepotřební, nemají se o koho starat a předávat svá poselství. A samozřejmě mají oprávněné obavy, co s nimi bude, když se jim přitíží.

Ach, ty výčitky

Málo kdo si to asi přizná, ale ve skrytu duše si každý, kdo se izoloval, ať už méně či více vyčítá, že své rodiče opustil a částečně je odtrhl od svého života i jejich vnoučat. I když se těmto lidem bude následně dařit sebevíc, výčitky budou kvalitu jejich života narušovat už napořád.

Důvodů, proč žít pospolu je však mnohem více, což dalo za vznik i několika danému tématu se věnujícím knihám a publikacím. Vše výše popsané byla jen malá ochutnávka z toho, jak se pomalu ale jistě vytrácí „Cti otce svého i matku svou, abys dlouho živ byl, a dobře ti bylo na zemi“, rodinné štěstí a lidskost.

14

Líbí se vám tento článek?
Přihlaste se k odběru našeho newsletteru a už Vám nic neunikne!

Newsletter

Používáme cookies, abychom vám zajistili co nejsnadnější použití našeho webu. Budete-li nadále prohlížet náš web, předpokládáme, že s použitím cookies souhlasíte.   V pořádku