Tykání a vykání jsou u nás silně historicky zakořeněné. Dvojí oslovení se v našich končinách začalo rozlišovat už v 15. století. Přestože se rozdíly začínají pomalu stírat, projev úcty je v mnoha případech stále ještě na místě. Víte, kdy můžete nabídnout tykání a kdy se to naopak nehodí?
Ačkoli v současnosti převažuje tendence k tykání – a to i v zaměstnání – vykání si i nadále drží silnou pozici. Ještě poměrně nedávno by nebylo možné si na pracovišti tykat, dnes už pravidla nejsou tolik striktní.
Tykání vytváří dojem familiárnosti a podporuje uvolněnou atmosféru. Vykání je ovšem v mnoha případech ještě stále na místě. Oslovovat důvěrně šéfa, obchodního partnera nebo ředitele společnosti úplně v pořádku není.
Pravidla tykání a vykání
Obecně lze říct, že tykání převažuje mezi rodinou a přáteli, kdežto vykání spíše použijete při konverzaci s lidmi, které neznáte, nebo kteří mají společensky vyšší postavení (například nadřízený). Setkat se lze také se zvláštní formou, kterou je nesymetrické vykání – tedy když jeden vyká a druhý tyká. Tento vztah je nejčastěji dán věkovým rozdílem.
Určitě jste se někdy setkali s tím, že vám sousedka z rodného města celý život tykala a vy jste jí vykali, protože je to tak zkrátka přirozené a ctí to věkový rozdíl, který mezi vámi je. Co ale když už jste dospělí a ona vám stále tyká? Takové případy jsou zcela běžné, přesto někomu mohou být nepříjemné. Nesymetrické vykání často funguje i v rodinných kruzích – zatímco vy rodičům svého partnera vykáte, oni vám tykají.
Pravidla pro vyjádření úcty nejsou vždycky jednoznačná a do značné míry je komplikují nesymetrické vztahy. Tak například: Co když je váš šéf muž, ale vy jste starší žena? V takovém případě je tím, kdo nabízí tykání, váš nadřízený. Je to dáno jeho společenskou pozicí.
Můžete se ale setkat i s takovým šéfem, který považuje ženy všeho věku za společensky výše postavené, a proto nechává iniciativu na nich. Takové situace sice mohou vést k nekonečnému vykání, ale ani to není špatně. Zatímco někdo užívá raději osobnější formu oslovení, a to i na pracovišti, jiný si chce v práci udržet odstup a familiárnímu přístupu se vyhýbá.
Některé firmy řeší tuto situaci jako chytrá horákyně – pracovníci se navzájem oslovují křestním jménem, a přitom si vykají. Tímto způsobem lze vyjádřit úctu a zároveň navodit uvolněnější prostředí.
V angličtině se vyká, ve Švédsku tykají i králi
Vykání nemá silné postavení jen u nás. Mnohé okolní státy jej stále aktivně používají, ale jsou i také, které od něj upouštějí. Vykání je používáno ve slovenštině, ruštině, polštině nebo španělštině, přičemž poslední dva zmiňované jazyky jej vyjadřují změnou osoby (nikoli čísla, jako je tomu u nás).
Němčina například kombinuje oba způsoby. Ve finštině tento typ oslovení naopak téměř vymizel, ve Švédsku je tomu obdobně, zde se kupříkladu nevyká ani králi.
Angličtina naproti tomu užívá pouze vykání – tvary „you“ a „your“ jsou totiž určeny pro množné číslo, zatímco „thou“ a „thine“ pro tykání se dnes omezují spíše na archaické a náboženské texty, uvádí Deník.cz. Úcta, zdvořilost a familiárnost jsou rozlišovány prostřednictvím oslovení, konkrétně užití buď křestního jména, nebo příjmení.
Jak oslnit šéfa, zákazníky a kolegy. Mluvte jako lídr
|4 minuty čtení
Kdo navrhuje tykání a kdy je to vhodné?
Mezi zažitá pravidla patří, že tykání navrhuje vždy společensky výše postavená osoba (například nadřízený či starší člověk), nebo žena. Existují ale výjimky. Jako mladší osoba taktéž můžete nabídnout tykání, má to ale svá pravidla. Šéfovi nebo tchýni či tchánovi tykání nabídnout můžete, ale vy sami byste jim měli vykat, pokud to oni nebudou chtít jinak. Mělo by tedy jít o nesymetrické vykání, o němž jsme psali výše.
Na druhou stranu současné trendy tíhnou spíše k vytlačení vykání. Zatímco dříve bylo tykání na pracovišti neuctivé, dnes není výjimkou. Moderní společnost směřuje k neformálnosti, proto se lze na mnoha pracovištích setkat se skoro s výlučným tykáním. Ne vždy je to ovšem zcela vhodné.
Je třeba naučit se rozlišit, kdy se přechod na důvěrnější oslovení hodí, a kdy ne. Vykáním projevujete úctu nejen člověku samému, ale i jeho věku, zkušenostem nebo postavení. V zaměstnání si vykáním navíc udržujete určitý odstup, což může být výhodné při plnění pracovních povinností, a zvláště pak při řešení neshod a konfliktů.
Pravidla tykání podle etikety
Tykání vždy jako první nabízí:
- Žena muži.
- Starší osoba mladší.
- Společensky významnější osoba.
- Nadřízený podřízenému bez ohledu na věk a pohlaví.
Přijmout tykání není samozřejmost
Přijmout nabízené tykání nebo jej osobně nabídnout není povinnost. Ošemetné je to zejména na pracovišti. Šéfovi byste tykání jen tak nabízet neměli, ale s kolegyněmi nebo kolegy, s nimiž přímo spolupracujete, si klidně tykat můžete. Přesto mějte vždy na paměti jednoduché pravidlo, ať se nedostanete do nepříjemné nebo trapné situace – tykání nabízí vždy žena muži, starší mladšímu, nebo nadřízený podřízenému.
Obecně se uvolněnější forma oslovení omezuje na rodinné a přátelské vztahy, případně různé skupiny, nebo konverzaci s dětmi. Podle etikety totiž tykání vyjadřuje určitou míru důvěrnosti. Nabídne-li vám jej někdo, je to projevem jeho sympatií a uznání. Než nabídku přijmete, zamyslete se nad tím, jak tato změna ovlivní váš vzájemný vztah. Pokud jde o kolegu, budete i nadále schopni řešit složitější pracovní úkoly? Dokážete se i nadále dotyčnému zodpovídat? Někdy se jako vhodnější jeví zůstat u vykání, které vytváří profesionální odstup.
