Každý z nás si v sobě pěstuje své vlastní hodnoty a zásady, podle nichž se snaží chovat k sobě i k ostatním. Přesto se někdy můžeme zachovat způsobem, který vyvolává vnitřní rozkol. Proč tomu tak je a jak se přestat cítit provinile?
V životě se snažíme rozhodovat podle našeho nejlepšího uvážení, ale ne vždy se nám to daří. Někdy je třeba ustoupit konvencím, zvyklostem, nebo „většímu dobru“. Jakýmkoli způsobem jednáme proti vlastnímu přesvědčení, můžeme začít pociťovat úzkost, diskomfort nebo se cítit provinile. Všechny tyto pocity jsou následkem kognitivní disonance.
Co je kognitivní disonance?
Jednoduše řečeno jsou to pocity, které zažíváme, když naše chování není v souladu s našimi hodnotami, zásadami nebo přesvědčením. Kognitivní disonance nastává, pokud člověk zastává dvě související, ale protichůdné myšlenky, uvádí Medical News Today.
Termín poprvé použil americký psycholog Leon Festinger v publikaci Teorie kognitivní disonance v roce 1957. Mezi příklady, které použil k vysvětlení teorie, patřilo chování členů sekty zvané The Seekers, kteří věřili, že lidstvo zničí ohromná povodeň. Když ale nakonec k soudnému dni nedošlo, Festingera zajímalo, jakým způsobem si členové sekty vysvětlují, že svět neskončil tak, jak jejich kult hlásal. Zatímco někteří z nich byli schopni uznat, že se mýlili, jiní byli přesvědčeni, že konec světa nenastal, protože byli věrní principům sekty.
Festingerova teorie kognitivní disonance naznačuje, že každý z nás je vnitřně motivován touhou udržet naše chování a postoje v harmonii a vyhýbat se disharmonii (kterou je právě disonance). Tento stav je znám jako kognitivní konzistence. (zdroj: Simply Psychology)
Co způsobuje kognitivní disonanci?
Přestože je kognitivní disonance možná neznámým pojmem, s jejími účinky se setkáváme poměrně často. Tady jsou nejčastější důvody toho, proč cítíme nepohodlí, když jsme nuceni reagovat podle očekávání ostatních; proč máme „špatný pocit“, když se rozhodneme pro to, co je výhodnější a ne proto, co skutečně chceme; nebo proč se cítíme špatně, přestože jsme dosáhli požadovaného cíle.
Vynucené chování
Je-li někdo nucen k tomu, aby jednal tak, jak to vyžaduje situace, konvence nebo způsoby, může pociťovat nepohodlí, protože prováděné akce jsou v rozporu s jeho přesvědčením nebo zásadami. Protože akce proběhla v minulosti, situaci již nelze změnit. Disonanci je třeba zmírnit přehodnocením postoje k tomu, co člověk udělal.
Festinger a Carlsmith (1959) provedli experiment dokazující tento jev. Účastníci, kteří vykonávali nudnou práci, ale dostali dostatečně zaplaceno, nezažívali žádný vnitřní rozkol. Ovšem účastníci, kteří byli ohodnoceni pouze symbolicky, zažívali vnitřní nesoulad. Disonanci překonávali tak, že v závěrečném hodnocení uváděli, že práce byla zajímavá a zábavná. (zdroj: Simply Psychology)
Rozhodování
Život je sám o sobě plný rozhodování. Některá jsou snadná, jiné je zkrátka nutné učinit. Disonanci z rozhodování už zřejmě někdy zažil každý z nás. Často se totiž musíme rozhodovat mezi tím, co si přeje naše srdce a tím, co říká rozum. Rozhodovat se musíme ohledně financí, rodinného života, bydlení i dalších věcí.
V některých případech nastává disonance, ať už se rozhodneme jakkoli: například přijmeme-li práci v zahraničí, o kterou jsme usilovali, může nám chybět rodina. Zůstaneme-li doma, zasteskne se nám po změně prostředí i nových pracovních zkušenostech.
Vynaložené úsilí
Ze zkoumání vyplývá, že si více ceníme těch cílů nebo věcí, k jejichž dosažení bylo třeba vyvinout určité úsilí. Ne vždycky ale vynaložené úsilí stojí za výsledek, který čeká na konci cesty. Představme si, že jsme se o něco roky snažili, ale to, čeho jsme dosáhli, nakonec nestojí za nic. V takové situaci může nastat disonance. Abychom se nesouladu vyhnuli, často se podvědomě snažíme přesvědčit sami sebe, že veškerá námaha nebyla zbytečná, ale naopak byla užitečná, nebo že dosáhnutí daného cíle ve skutečnosti nebylo až tak těžké.
Studie ukazují, že pro člověka je jednodušší přesvědčit sám sebe, že to, čeho dosáhl, stojí za to, než aby připustil, že vynaložené úsilí přišlo vniveč. Tato metoda snižování disonance se nazývá effort justification (volně přeloženo jako „ospravedlňování úsilí“ či „zdůvodňování snahy“). (zdroj: Simply Psychology)
Příjem nových informací
Nové informace mohou vrhnout jiné světlo na téma, ke kterému jsme zaujímali určitý postoj. Vzniklé skutečnosti nás mohou donutit přehodnotit to, co jsme doposud hlásali nebo jak jsme o tématu uvažovali. Nemusí jít nutně o závažná témata jako byl například Covid-19, na nějž lidé měnili názor v závislosti na nově se objevujících informacích.
Příklad této kognitivní disonance lze najít i v běžném životě. Psycholožka Kia-Rai Prewitt uvedla pro magazín Cleevlandské kliniky, že nepohodlí nebo vnitřní rozpolcenost lze zažít také když čelíme tomu, zda chceme, nebo nechceme dodržovat stereotypy.
Sociální tlak
V každé společnosti existují zavedené konvence, kterými se její členové řídí. Ne vždycky ale musíme souhlasit s tím, jak se chová většina. Když jsme nuceni přizpůsobit se svým jednáním majoritě, můžeme cítit určitý diskomfort. Disonanci můžeme zažít, pokud firma, pro kterou pracujeme, používá praktiky, s nimiž se tak úplně neztotožňujeme. Jiným případem je, když někdo nesouhlasí s naším politickým vyznáním nebo sexuální orientací, doplňuje výčet doktorka Prewittová.
Jak poznám, že zažívám disonanci?
Kognitivní disonance má podobně jako jiné jevy průvodní znaky. Cleevlandská klinika uvádí ty nejčastější:
- Zpochybňování učiněných rozhodnutí nebo zmatenost.
- Pociťování nepohodlí, rozpaků nebo úzkosti, když se naše hodnoty neshodují s postoji společnosti nebo našeho okolí.
- Pocity viny nebo studu. (Například kuřák, který ví, že nikotin způsobuje rakovinu, ale přesto kouří. Později se se cítí provinile.)
- Pocity smutku nebo lítosti.
- Potíže s ospravedlňováním svých činů nebo činů druhých.
Kognitivní disonance se projevuje několika způsoby. V první řadě je to „špatný pocit“ z učiněného rozhodnutí nebo zaujatého postoje. Objevit se může úzkost i stres, které jdou často ruku v ruce.
Dlouhodobé působení těchto vlivů může mít dopad na duševní i fyzické zdraví. Pokud stres zažíváme opakovaně, může narušit nejen naše zdraví, ale také vztahy s ostatními. Zvláště pak pokud kognitivní disonance souvisí s tím, co ostatní dělají nebo říkají.
Tipy, jak snížit následky disonance
Jak můžeme minimalizovat svůj vnitřní konflikt, když zažíváme disonanci? Zde je několik tipů, které uvádí Medical News Today.
Změna jednání
Ne vždy můžeme změnit všechny své činy a rozhodnutí. Uchýlit se ale můžeme ke kompromisům, které budou v souladu s naším přesvědčením.
Například člověk, který pracuje v chemické továrně, ale aktivně se zajímá o životní prostředí, se může ochraně enviromentálního zdraví věnovat ve volném čase nebo na něj finančně přispívat, pokud změna práce z nějakého důvodu nepřipadá v úvahu.
Otevřené uvažování
Každý z nás má nastavené určité hodnoty, které ovlivňují to, jak se chováme a jak jednáme. Někdy ale dospějeme do bodu, kdy začneme přehodnocovat své zásady.
Když zjistíme, že naše jednání je opakovaně v rozporu s naším přesvědčením, můžeme zjistit, že danému stanovisku už nevěříme.
Změna stanoviska
Pokud člověk nechce nebo nemůže změnit přesvědčení, které způsobuje nesoulad, může zaujmout jiné stanovisko ke svému chování.
Například člověk, který si nemůže dovolit nakupovat od udržitelných značek, by si mohl odpustit své chování a uznat, že dělá to nejlepší, co ve své situaci může. (Například se věnuje ochraně životního prostředí jiným způsobem).
