Slýcháme o nich v autě cestou do práce, vídáme je na zpravodajských webech, čteme o nich v novinách. Narážíme na ně v bulvárních časopisech i na sociálních sítích. Nešťastné události a katastrofy jsou dnes už nedílnou součástí televizních zpráv. A co víc, jsou jim věnovány celé pořady. O událostech na politické scéně ani nemluvě. Ale jak se z tolika negativy vyrovnat, den za dnem s nimi žít a dlouhodobě zůstat psychicky fit?
Je ráno. Vstanete a rozespale si přichystáte obvyklou snídani. S hlavou napůl ve snách sáhnete po mobilu. Mix zpravodajství a bulváru naskočí hned po otevření prohlížeče. Stačí pohled a víte, kdo dnes tragicky zahynul, kolik rodin osud rozdělil a jaké nevratné škody někdo napáchal.
Co se přihodilo na druhé straně světa je rázem stejně blízko, jako by k tomu došlo o dům dál.
O pár desítek minut později, mezi dvěma písničkami a spoustou reklam, si z autorádia vyslechnete, k jakým nehodám v blízkém okolí došlo. Další porci černé kroniky vám naservíruje kolegyně, která se o pracovní pauze nad hrnkem kávy potřebuje vypovídat. A když míříte zase zpátky domů, v seznamu došlých zpráv najdete e-mail od táty o tragické nehodě – tentokrát letecké – a o novém teroristickém útoku.
Srdce se vám rozbuší. Podvědomě začnete vymýšlet, jak byste se v té které situaci zachovali, kdyby se stala právě vám. Nebo vašim nejbližším.
Večer televizní zprávy raději vynecháte. Vaše drahá polovička vám o těch „nejpikantnějších“ stejně za chvíli poví. Než půjdete spát, beztak místo knihy popadnete tablet a přečtete si (ať už úmyslně nebo náhodně) o nějaké té vraždě, pohřešované osobě, napadení, o šikaně ve školních lavicích nebo „jen“ o rozpadu něčího manželství. A předpověď blízké globální katastrofy? Tu už vnímáte spíš jen v pozadí. Zbývá si jen popřát dobrou noc.
Proč je vůbec čteme?
Ze stejného důvodu, proč brzdíme u dopravních nehod a stáčíme k nim pohledy. Jak moc jsou plechy aut pomačkané? Byl to smrťák? Pomáhá někdo? Jistě znáte kolony tvořící se na silnici jen kvůli „kukandě“. I když se mezi „čumily“ sami nepočítáte, nejspíš moc dobře víte, jaký pocit ve vás cizí havárka vyvolá. Nutkání zpomalit a podívat se. Je to přirozená reakce, na které není nic špatného – pokud svým chováním neohrozíte ostatní.
A proč to všechno? Protože – ať si to uvědomujete nebo ne – chcete najít příčinu a vyhnout se stejnému osudu, jaký potkal nešťastníka v příkopu.
Snaha být připraven
Člověk nemusí být génius, aby mu došlo, že připravenost zvyšuje šance na přežití. Proto také hasiči, policisté, vojáci a mnozí další trénují své zásahy v taktických a prověřovacích cvičeních. Mají plán, jak se zachovat v situaci A, v situaci B, C atd. Díky tomu mohou při skutečných zásazích dosahovat větší efektivity, rychlosti a celkově lepší úspěšnosti. Vědí, co dělat a mají v tom cvik.
I když se to možná nezdá, snaha být připraven stojí i za čtením negativních zpráv. Za faktem, proč na odkazy věstící vzdálené nebezpečí vůbec klikáme. Chceme se dozvědět, kterak zareagovat a co naopak nedělat. Více než o senzacechtivost tu jde o prosté ponaučení. A některé zprávy jej skutečně přinesou. Mnoho jiných však nikoliv. Takové pak vedou do propasti skepse, depresivních myšlenek a pocitů ohrožení.
I když bychom si to přáli sebevíc, na určité situace nelze být připraven.
Krev, vražda, zastřelen, ubodán
Aneb slova, jaká zaujmou. Novináři je velmi dobře znají a hojně používají. Jsou to právě tyto výrazy, které 100% upoutají. Vzbuzují emoce. Formulace, díky nimž kliknete na článek a přečtete si víc. Byť by to byl jen úvodní odstavec. Čím bombastičtější nadpis, tím více čtenářů přiláká – a tím více peněz z reklam nebo prodeje výrobků a služeb vlastník webu utrží. Jednoduchá matematika.
Bulvární časopisy a jiná, dříve seriózní média, dramatických nadpisů a slov nadužívají. Často se tak setkáte s články, jejichž obsah je ve skutečnosti úplně jiný (a mnohem méně zajímavý) než slibovaly peprné tituly. V přidružených diskusích pak najdete komentáře typu: „Zase nadpis neodpovídá textu, styďte se.“ Jenže jak už sami víte, o tohle autorům vůbec nejde. Naopak – nadpis jejich účel přesně splnil a vás, čtenáře, přilákal.
Proč je negativních zpráv tolik?
Prsty v tom má marketing. Není to o tom, že by se svět zbláznil. Že by kolem nás žili jen samí psychopati a nám hrozilo permanentní nebezpečí. Spíše naopak. V porovnání s historickými událostmi žijeme v té nejvíce poklidné době, jakou jsme si jen mohli přát. A nutno dodat, že prozatím stále v jednom z nejbezpečnějších států světa. A to je co říct. Naši prarodiče by bledli závistí. A všechny předchozí generace zřejmě též. Tak proč je kolem nás tolik negativ?
Pozitivní zprávy nejsou pro média zajímavé. Zdaleka nepřináší takovou čtenost a sledovanost, jako ty negativní.
Odpověď je jednoduchá – a teď ji znáte i vy. Negativní události jsou pro média tím nejlepším kořením. I dnes platí to, co v dobách starého Říma. Lidé chtějí chléb a hry. A čím dramatičtější a drastičtější, tím jsou spokojenější. Jak jinak vysvětlit neustále vzrůstající popularitu krvavých filmů, seriálů a her, kde bez sprostých slov, stříkající krve a násilí všeho druhu neuplyne ani deset minut?
5 tipů, jak se s negativními zprávami vyrovnat
- Udělejte si vlastní detox. Zakažte si na celý týden (nebo alespoň na několik dnů) číst jakýkoliv bulvár. Snažte se vyhnout médiím, která nadělují články s negativním obsahem. Vynechání televizních zpráv je samozřejmostí.
- Uvědomte si, kolik pozitivních příběhů je na jednu negativní událost. Velmi mnoho. Akorát o nich nikdo nepíše, protože nejsou tak „zajímavé“ a nepřilákají tolik čtenářů. Ve svých pohodlných životech často bereme kladné věci za samozřejmé a nezpochybnitelné – ale neprávem.
- Važte si toho, co máte – a neplýtvejte zbytečně časem a nervy nad tím, co nemůžete změnit. Nebo ovlivnit.
- Čtěte knihy. Vyplňte volné chvíle raději čtením románu (nebo jiného literárního žánru) než listováním v bulváru.
- Ignorujte je. Některé situace jsou opravdu hrozné. Šílené. Nepředstavitelné. Nepouštějte si je k tělu. Udělejte vše pro to, aby se nestaly vám. Pomozte, kde pomoct můžete. Ale toť vše. Není třeba zaplétat se do smyčky otázek co by kdyby. Je třeba fungovat a zůstat fit. Pro vás samé i pro vaše blízké.
