Když se chce, tak to jde. Extrovertovi s introvertem to může klapat za předpokladu, že se naučí respektovat vzájemné odlišnosti a s nimi spojené potřeby. Toho druhého do ničeho nenutit, mít pochopení a aspoň občas vystoupit ze své komfortní zóny. Ale je to někdy fuška.
Válka dvou světů
Extroverzi a introverzi vnímají lidé velmi zjednodušeně. Právě zjednodušování přitom vcelku radikálně vymezuje, co kdo je a není. Každý bavič nemusí být nutně extrovert a ten, kdo sedí v koutě, moc nemluví a spíš jen naslouchá, nemusí být introvert. Jak to? Protože komunikační dovednosti na jedné straně a introverze s extroverzí na straně druhé jsou dvě rozdílné věci.
Východiskem pro pojmenování těchto dvou osobnostních typů Carlem Gustavem Jungem je čerpání energie a inspirace z vnějšího nebo vnitřního světa. Základ obou slov je latinský. Extra znamená navenek, intra znamená dovnitř a versus obrácený.
EXTROVERTI: orientovaní na vnější svět, raději mění okolí než sebe
Pozitiva: nebojí se změn a odpovědnosti, zájem o okolí, lidi i situace, společenští, kolektivní
Negativa: jednají rychleji než myslí, až nezdravě riskují, unikají jim detaily, hodně známých, ale málo přátel
INTROVERTI: orientovaní na vnitřní svět, raději změní sebe než okolí
Pozitiva: klidní, přemýšliví, detailisti, loajální, naslouchají jiným
Negativa: někdy příliš uzavření do sebe, pomalejší
AMBIVERTI: kombinují to nejlepší a nejvýhodnější z extroverze a introverze, protože je to pro fungování v komplikovaném světě produktivnější, praktické a efektivní.
Nic není černé nebo bílé, a proto chytré hlavy definovaly čtyři základní typy, ve kterých se prolínají základní rysy obou typů.
A tak světlo světa spatřil komunikativní a nekomunikativní extrovert a stejně tak nekomunikativní a komunikativní introvert. Nejčastějšími typy jsou komunikativní extrovert a nekomunikativní introvert. Častý je i komunikativní introvert, nejméně se pak vyskytuje nekomunikativní extrovert.
Ven z komfortní zóny
Partnerský vztah je jako spojená nádoba. Žádné „podle sebe soudím tebe“. Bez tolerance, vstřícnosti a pochopení to nefunguje nikdy. Jaký bude společný život extroverta s introvertem? Bude záležet jen a jen na nich, jak často opustí svou komfortní zónu.
Extrovert vnímá okolní svět v rychlém tempu a povrchně. Stěžejní jsou pro něj společnost jako celek a obecná pravidla. Má potřebu o všem mluvit, už během řeči si vytváří názor a nachází řešení, i kdyby bylo výhodné jen pro něj samotného.
Introvert je sice pomalejší, ale jde víc do hloubky. Cílí na jednotlivce, konkrétní situace a detaily. Moc nemluví, ale pozorně naslouchá. Po rozhovoru či výměně názorů si vše potřebuje promyslet, a teprve poté vyvodit závěry.
Obecná pravidla, kterými se řídí extrovert, připadají introvertovi příliš povrchní, protože problém a jeho řešení vnímá mnohem složitěji. A máme tady konflikt. Extrovert chce situaci rychle a rázně vyřešit, protože nemá chuť na dlouhé introvertovy rozbory. Nudí ho to!
Přitom to chce jen trochu trpělivosti a tolerance. Extrovert může nakouknout pod povrch a introvert může získat nadhled.
Extroverti, kteří často rychleji mluví, než myslí, musí ubrat plyn a dávat si větší pozor, aby v afektu neřekli něco, co by je vzápětí mrzelo. Měli by zmobilizovat všechnu empatii, které jsou schopni.
Nemluvní a málo čitelní introverti, musí pootevřít dvířka do svého nitra, jinak můžou zůstat navěky nepochopeni.
Stačí totiž opravdu málo, aby jedna strana nebyla uražená a druhá nepochopená – vystoupit z komfortní zóny a začít se chovat jinak, než je daný osobnostní typ zvyklý.Trpělivost, prosím!
Aby to fungovalo, začne extrovert krotit svou impulzivnost a introvert sebere odvahu a řekne, co a proč mu vadí. Taky je třeba se domluvit, jak sladit diametrálně odlišné čerpání energie. Zatímco introvert si po práci dobije baterky nejlépe doma a v klidu, extrovert se těší, jak vypustí páru v rušné společnosti. Jak z toho vybruslit? Vcítit se do toho druhého a dát mu šanci.
Netlačit na pilu a nenutit toho druhého, aby se podřídil. Introvertovi možná bude stačit půlhodina klidu a samoty, a pak rád doprovodí partnera – byť na dobu časově vymezenou – do společnosti. Extrovert na oplátku nezahrne ihned po příchodu introvertního partnera přívalem informací, co všechno stihl, s kým mluvil a koho viděl. Když mu to řekne později, nic nestane.
Zajímavé je, že ve stresových situacích se mohou vlastnosti obou typů prohodit. Extrovert se může stáhnout do sebe a hledat řešení v klidu a tichu. A introvert může začít vyšilovat, křičet a metat blesky. Chce to čas, trpělivost a pochopení pro toho druhého. Ostatně, možná se v té chvíli díváte na svůj vlastní obraz.
Vyložte karty na stůl
Při seznámení a namlouvání mají lidé tendenci přizpůsobovat se druhému, aby se zalíbili a více vyhověli. A tak se společně dívají na filmy, nebo provozují aktivity, které baví jen toho druhého. Jenže dřív nebo později vyjde pravda najevo. Zároveň je důležité zmínit, že vzájemné odlišnosti mohou nejen rozdělovat, ale i sbližovat a obohacovat společný život.
Praxe prý ukazuje, že pokud lidé mění partnery, nahradí často introverta extrovertem, a naopak. Záruka štěstí a spokojenosti to ale určitě není. Důležitější než extroverze a introverze jsou pro vztah úplně jiné hodnoty a priority.
Respektujte své odlišnosti
Introverze a extroverze jsou si naprosto rovnocenné. Ani jeden z obou typů není lepší či horší než ten druhý. Respektujte své odlišnosti a hledejte cesty, jak si vyjít vstříc, vyhovět si a sladit se.
Jeden ať má zajištěný svůj milovaný klid, a druhý pozornost, po které touží. Extrovert obohatí život novými lidmi, introvert klidným domovem.
Zapracujte na pravidlech. Partnera do ničeho nenuťte. Ani do společenské zábavy, ani do vysedávání doma. Nechce se introvertovi nikam chodit? Tak ať nabídne extrovertovi možnost, aby šel mezi lidi sám. A extrovert může dát introvertovi vybrat podle jeho gusta, na jakou událost ho chce doprovodit. Jestli na firemní večírek, pouliční festival nebo koncert pod hvězdami.
