Udělej si úkoly a pak můžeš k televizi, počítači, nebo si zahrát na mobilu. V dnešní době asi poměrně časté věty, které děti slýchají od svých rodičů. Přitom ještě i rodiče z „devadesátek“ patří k těm, kteří poměrně dost volného času trávili se svými vrstevníky venku. A o zábavu tam rozhodně nebyla a stále není nouze.


Nejmladší generaci ven moc nechce, anebo je sešněrovaná často zbytečným strachem a přeorganizovaným režimem ze strany dospělých.

Taky vám připadá, že si dnešní děti neumí moc hrát spolu? A nesmějí nebo nechtějí ven? A když už tam jsou, tak nevědí co dělat? Kde se stala chyba? A stala se vůbec? Nebo je to přirozený vývoj a důsledek doby? Je to hodně otázek, tak pojďme hledat odpovědi.

Volnočasové aktivity se změnily. Často k horšímu

Rodiče dnes mají na děti mnohem méně času, nebo se jim prostě o zábavu neumějí postarat jinak než prostřednictvím technických vymožeností. Budování kariéry, podnikání, workoholismus a taky boj o základní živobytí. To všechno jsou příčiny, proč děti jdou z kroužku do kroužku, kde na ně dohlížejí (ne)rodiče, s rodinou vyrážejí na „výlety“ do hypermarketů, nebo jsou zavření doma.

Zdena v tom má jasno: „Jsem dítě z šedesátek a malého města. Svůj čas jsem coby vášnivá čtenářka dělila mezi knížky, kroužky a život na ulici, v parku a na polích. Bez ohledu na počasí bylo pořád co dělat a nikdy se nikomu nechtělo domů. To jsme raději riskovali zaracha.“

Způsob trávení volného času se během několika dekád změnil k nepoznání a venku si hraje málokdo. Důvodů je poměrně dost. Více i méně logických.

Odborníci upozorňují, že poprvé za 400 století (ano, není to chyba!) tráví děti více času doma než venku.

Ukrajuje jim to z krajíce sociálních vztahů k vrstevníkům i nejbližší okolní komunitě, které můžou navazovat mimo školu. A naopak jim to přináší zdravotní problémy v čele s obezitou.

Vzdělaní rodiče míří proti virtuálnímu životu

Průzkum Nadace Proměny (Zdroj: Nadace Proměny Karla Komárka [online] 5. 5. 2016. Dostupné z: https://www.nadace-promeny.cz/cz/vyzkum.html) na první pohled vyšel vcelku optimisticky. Hurá, české děti tráví venku průměrně dvě hodiny denně! V to přece nikdo nedoufal. Jenže taky z něj vyplynulo, 10 % dětí nepobývá venku vůbec nikdy a polovina dětí tam tráví míň než hodinu.

To fakt není dobré. I proto, že pobyt venku je psychohygiena. Určitě by bylo fajn, kdyby i školky (nejenom lesní) a školy přispěly svou troškou a s dětmi víc času trávily venku. O počasí to rozhodně není. Zajímavý je poznatek, že zatímco dříve bývaly nejvíc venku nejchudší děti, dnes je to právě naopak. Ne sice nejbohatší, ale vzdělaní a osvícení rodiče si uvědomují neblahé důsledky virtuálního života na obrazovkách a mezi čtyřmi zdmi, a snaží se své ratolesti co nejvíc dostat ven.

Vysokoškolačce Alici táhne na 60 a s tříletým vnukem je co nejvíc venku: „Nezáleží na velikosti obce nebo města, kde žijete. Je to o vůli a rozhodnutí něco změnit. Na ulici jsem vyrůstala já, moje 30letá dcera i můj vnuk. Někdy jsme na zahradě, chodíme do parku, jindy popojedeme do lesa nebo k rybníku. Je to zážitková terapie pro oba.“

Je venkovní svět životu nebezpečné místo?

Zatímco dřív děti přiběhly domů (a někdy ani to ne), hodily tašku do kouta a šly ven na „lítačku“. To obvykle znamenalo ne moc daleko od domova. Nikdo o ně vlastně neměl strach. Nebo aspoň ne přehnaný. Ano, slyším vaše argumenty, že venkovní svět je pro děti životu nebezpečné místo!

Určitě ubývá míst, kde si bezpečně hrát a rodičům dnes svazuje ruce a někdy i rozum všudypřítomný strach. Proto jsou téměř nepřetržitě pod dohledem dospělých. Ti se o ně starají a organizují jim čas. Děcka vlastně nikam nechodí sama, žijí v domech a bytech, autech, obchodních centrech... Nemají šanci sama poznávat skutečný svět a jsou ochuzena o vjemy a zážitky, které přitom pro svůj vývoj potřebují. Venkov platí za bezpečnější místo, kde nejezdí tisíce aut každou hodinu a příroda je za humny. Ale kdo hledá, najde i dnes i ve městech.

„Mám 2 syny, oběma je kolem 35. Vyrůstali a žijí v Praze, ale venku byli rozhodně víc než doma. hřiště, lesík a o víkendu na celý den do přírody s turistickým oddílem. O prázdninách dle možností tábory, výlety a pobyty v přírodě. Jsem moc ráda, že oba to mají podobně nastavené i se svými dětmi,“ popsala městskou cestu k trávení času pod širým nebem Gita.

Zavzpomínejte, jak jste si dřív hráli

Hřišť bylo sice dříve pomálu (na venkově vůbec), ale dvorní trakty, kousek přírody nebo nějaké to zákoutí vhodné k hrám se vždycky našlo. Centrem dění byla často klepadla, kde se toho dalo tolik dělat, stromy, keře, zídky... A na co se hrálo? Vzpomínejte!

Na honěnou a schovávanou naštěstí znají i dnešní děti. Ale co si budeme, venku je to mnohem lepší a vynalézavější než doma. Ale kdo dnes třeba skáče panáka? Nemusíte ho vyrývat do hlíny, stačí ho namalovat křídou. Kluci nehrají kuličky, přitom mít mezi hliněnkami skleněnku bylo fakt něco. Nemluvě o tom, že je to skvělá hra.

Děvčata nevědí, co je to hrát míčovou školku o zeď, nebo švihadlovou i s vrcholným vajíčkem; skákat přes gumu nebo přebírat provázek. Společně nehrají „vybišku“ s kapitánem, která byla o mrštnosti a přesnosti. A hlavně to všechno byla zábava, upevňování smyslu pro kolektiv a fair play a navazování nových, mimoškolních kamarádství. Nezbytná porce pohybu, která dnešní omladině tak fatálně chybí, byla jen nezbytnou třešničkou.

Skákat po kamenech v řece je super adrenalin

A když už děti sedí doma, tak skoro nikdo nehraje piškvorky, nebo lodě, které tak skvěle procvičovaly logiku a strategii. Zkusilo někdy vaše dítě hrát město, jméno, zvíře, věc, často po domluvě rozšířené o další kategorie a promrskat si své vědomosti jinak než školním testem? Asi ne, protože většině děcek se moc nechce psát. Zato s klávesnicí to umí parádně! Aspoň, že kartydeskové hry neskončily v propadlišti dějin. Hrajete je ale vůbec někdy společně?

Bez diskuse je dnes život jiný. Ale je lepší? Anebo rádi vzpomínáte na staré dobré časy, kdy jste řádili až do setmění venku? Všichni dobře víme, že rozhodně nemá cenu bojovat s technologiemi, které k životu děti (i nás) neodmyslitelně patří. Jde o to najít rovnováhu, nebo ručičky vah aspoň trošku přechýlit ve prospěch života venku.

Pokud se to nedaří v pracovním týdnu, víkend a nejrůznější volna a prázdniny jsou šancí, jak nepoměr pobytu doma a venku zvrátit. Tak ji nepromarněte.

Možná budou vaše děti a vnuci moc příjemně překvapeni, že válečníci a rytíři nejsou jen postavy z počítačových her a filmů, ale na našich hradech žili mnohem větší hrdinové. Poznají, že příroda omamně voní a lesní jahody chutnají úplně jinak a mnohem lépe než ty kupované. Že vykoupat se v českém nebo moravském rybníku je stejná paráda jako v moři. A skákat po kamenech v řece je větší adrenalin než cokoliv jiného, co dosud poznali.


SDÍLEJTE ČLÁNEK
2
Přidat k oblíbeným
0
Vstoupit do diskuze
Stáhnout PDF

Používáme cookies, abychom vám zajistili co nejsnadnější použití našeho webu. Pokračováním souhlasíte s podmínkami.