Menstruace provází život žen odjakživa. Je nezbytným, periodicky se opakujícím cyklem, bez něhož by nemohl vzniknout nový život. V průběhu věků se pohled na ni různě měnil.

Jak své dny zvládaly jeskynní ženy, jaké pomůcky se používaly ve starověkém Egyptě a kdo považoval menstruaci za magickou?


V posledních letech začala moderní společnost menstruaci méně tabuizovat, přestože úplného stigmatu se ji ještě zbavit nepodařilo. Ženská hnutí, výrobci hygienických pomůcek, ale i média se postupně zasazují o to, aby byla menstruace vnímána jako běžná věc. Tento přístup zatím ovšem nelze globalizovat a připsat ho všem kulturám.

Na některých místech ve světě je perioda stále vnímána jako něco nečistého nebo hanebného. Jak na ni nahlíží historie? Pojďme se společně podívat, jak se pověst měsíčního krvácení měnila od prastarého Egypta po novověk a jak se s menstruací vypořádávaly například ženy v době kamenné.

Od počátku věků „nečistá“

Vnímání menstruace jako nečisté není něco, co by se objevilo samo od sebe. O vyčleňování žen, které mají své dny, se píše už v Bibli. V jedné z knih Starého zákona je uvedeno: „Trpí-li žena výtokem krve z těla, bude kvůli svému krvácení oddělena po sedm dní. Každý, kdo se jí dotkne, bude nečistý až do večera.“ Leviticus 15:19.

Římský filosof Plinius Starší psal okolo roku 70 našeho letopočtu, že menstruující žena má v podstatě devastující účinky na vše okolo sebe. Dle jeho slov „plodiny uvadnou a zemřou“, „včely opouštějí své úly, dotkne-li jich se žena mající menstruaci,“„velká klisna s hříbětem, pokud se jí žena v tomto stavu dotkne, jistě potratí.“ Tento pohled na ženy přetrvával dokonce až do viktoriánské éry. O menstruujících ženách panovaly představy, že vylučují toxin, který může způsobit onemocnění nebo zničit úrodu na poli.

Ať už nahlédneme do dávné historie, nebo se pouze otočíme o století zpátky, všude narazíme na tabuizaci menstruace. Vždyť ještě ve 20. století bylo měsíční krvácení považováno za něco, co je třeba skrývat a za co je třeba se stydět. Stigmatizace menstruace je dobře vidět také v plejádě eufemismů, které jsou plné výrazů jako „prokletí“ nebo „v sezóně.“ Některé z nich se používají dodnes, mnohdy ovšem nadneseně, například „teda Irma“ nebo „jahodový týden.“

„Průzkum aplikace pro zdraví Clue ukázal, že většina žen má problém mluvit o menstruaci s muži, a to ať už pochází z vyspělé země, nebo rozvojového státu.“ – deník.cz

Věk menarche se zvyšuje

Nástup první menstruace (odborně menarche) se celosvětově objevuje průměrně v 12,5 letech věku dívky. Za fyziologické je považováno rozpětí 10 až 15 let věku. Čím dále do minulosti půjdeme, tím více se bude věk indikující začátek reprodukční schopnosti snižovat.

Profesor Anastasios Papadimitriou z univerzity v Aténách ve své studii uvádí, že dle paleolitických kosterních ostatků lze soudit, že se menarche objevovala u dívek ve věku mezi 7 a 13 lety. Předčasné pohlavní dospívání ovšem bylo cenou za zkrácení předpokládané délky života. Z historie i moderního pozorování víme, že se délka života neustále prodlužuje. Stejně tak docházelo napříč časem k posunu nástupu reprodukční schopnosti. Reprodukční věk je podle studie většinou kombinací genetických dispozic a faktorů vnějšího prostředí.

Zatímco ve středověku přicházela první menstruace průměrně ve 14 letech, v novověku se hranice výrazně posunula. Vlivem takových faktorů jako byla průmyslová revoluce a změna životních podmínek se menarche začala objevovat až v 15. či 16. roku. V druhé polovině 20. století se věk výrazně snížil, a to v důsledku zlepšení socioekonomických podmínek. Menstruace nastávala u dívek v 12–13 letech. V současné době dochází podle studie ke zpomalení nebo vyrovnání tohoto trendu.

Fáze menstruačního cyklu z pohledu vědy i alternativních přístupů

Lenka Bocková |8 minut čtení

Krvácení v jeskyni i na trůnu

Písemné záznamy o používání menstruačních pomůcek v dávné historii jsou velmi omezené, nemluvě o tom, že žádný z nich snad není fyzicky dochovaný. Problémem pro moderní zkoumání je zejména to, že pomůcky byly vyrobeny z organických materiálů, tedy časem degradovaly. Spolehnout se proto můžeme zejména na orální předávání historie a díky tomu alespoň zčásti poznat vynalézavost žen.

Jací byli a jak žili lidé v době kamenné, můžeme odvozovat z nálezů, které máme k dispozici. Jak ženy prožívaly své dny se zřejmě nikdy nedozvíme, objevy však ukazují, že k zachycení menstruační tekutiny zřejmě používaly různé „tampony“ a vycpávky vyrobené z materiálu, který byl v dané době k dispozici – kůže, mech, písek a rostliny jako třeba len.

Jednou z nejslavnějších historických ér je starověký Egypt. Slavná doba mocných faraonů, hieroglyfů a bohatství byla v mnoha věcech inovativní. Používání pláten menstruaci značně usnadnilo. Existuje také možnost, že ženy používaly jakési prototypy tamponů ze srolované bavlny nebo měkčeného papyru. Záznam o používání tamponů ve starověkém Egyptě je také jedním z mála známých, uvádí National Geographic.

Podle odborníků může být důvodem dlouhotrvající tabuizace menstruace. Starověký Egypt byl jednou z kultur, které se k „ženským dnům“ stavěly poměrně otevřeně a věřily, že menstruační krev má i blahodárné účinky. Podobně uvažují například také Bengové ze západní Afriky, kteří považují menstruační krev za posvátnou.

„Menstruační krvi přisuzuje mnoho kultur magické nebo léčivé účinky. Jihoameriční Indiáni například věřili, že celé lidstvo bylo stvořeno z „měsíční krve.“

Životadárná povaha „měsíční krve“

Menstruace nebyla vždy tabuizována a stigmatizována. Pro některé kultury je důležitou a nedílnou součástí společenského života. Legendy a mýty hovoří například o mezopotámské bohyni Ninhursag, která tvořila muže z hlíny a její „krve života“. Mnoho kultur pak spojuje menstruaci s měsíčními cykly. Zajímavé je také to, že napříč civilizacemi se objevuje několik bohyní měsíce – Selene v Řecku, římská bohyně Luna, mytologická Diana nebo čínské bohyně Čchang-e a Čchang-si. Měsíci tedy byly často připisovány nejen magické účinky, ale také plodnost.

V jiných starověkých civilizacích, jako byli Babyloňané, Hindové nebo Číňané, byla menstruační krev považována za znamení plodnosti. Pro Aztéky a Máje byla menstruující žena váženou osobou, k níž se společnost chovala s respektem.

Středověké tabu a vynalézavost žen

Ve středověku nebyla menstruace zdaleka tak běžná, jako je tomu nyní. Mnoho žen vlivem nevhodných životních podmínek trpělo podvýživou, takže se potýkaly s nepravidelnými (oligomenorea) nebo dokonce chybějícími cykly (amenorea). Kolem menstruace panovala spousta náboženského stigmatu a ženy to neměly vůbec jednoduché.

Aby rozptýlily jakékoli podezření na to, že mají své dny, nosily kolem krku váčky s voňavými bylinkami, čímž se snažily zakrýt pach krve. Navzdory nepravidelným cyklům a nelibě se stavějící společnosti měly ženy různorodé pomůcky zachycující menstruační tekutinu. Podobně jako starověcí Římané si vytvářely tampony z vlny nebo bavlny, kterou omotávaly kolem dřevěných větviček. Používán byl také mech, který krev dobře absorboval.

Od sporné hygieny k novým vynálezům novověku

S menstruací se každá žena vypořádávala podle toho, jaké měla možnosti. Výjimkou nebylo ani volné krvácení do oblečení, což ovšem nebylo zrovna hygienické. V některých historických obdobích – zejména v Evropě a Americe – byla tato praktika naprosto běžná. Usnadňovalo to zejména několik vrstev spodniček a šatů, které krev absorbovaly.

V novověku (15.–19. století) si ženy do spodního prádla vkládaly bavlněná plátna nebo flanel. Později byla vynalezena jakási gumová vložka nebo zástěrka, která spíše než k pohodlí ženy, byla zamýšlena jako ochrana nábytku a oblečení. Zhruba na konci 19. století se objevil doplněk podobný podvazkovému pásu, který měl elastický pas a byl vybaven poutky pro připnutí látky používané pro zachycení krve. Díky tomu bylo snadnější udržet tělo v čistotě.

Ekologie a problémy moderní doby

Ušli jsme dlouhou cestu od smotávání papyru a používání připínacích popruhů k udržení smotané látky. V současnosti se nemusíme potýkat s nutností obstarávat si menstruační pomůcky svépomocí, zato čelíme jejich neblahému dopadu na životní prostředí.

Jednorázové hygienické pomůcky jsou pro mnoho žen symbolem pohodlí. Přesto se některé z nich postupně obracejí k produktům, které šetří životní prostředí. Jsou to zejména menstruační kalíšky a kalhotky, které lze umýt či vyprat a znovu použít.

Tyto webové stránky používají soubory cookie ke zlepšení uživatelského zážitku. Používáním našich webových stránek souhlasíte se všemi soubory cookie v souladu s našimi zásadami používání souborů cookie.
Více informací