Klepání na tělo působí záhadně i směšně. Podobá se oťukávání sudu nebo hraní na buben. Co se nyní podívat lékaři přímo pod ruce, jak a proč to dělá?


Poklep neboli perkuse

Doktor nemocného proklepával odjakživa, ale teprve od 18. století „lékař provádí perkusi“ na vědeckém základu. Poklepem neboli perkusí je možné bez pomoci přístrojů spolehlivě odhadnout, jak to vypadá uvnitř těla.

Perkuse slouží k odhalení bolestivých míst

Během pečlivě prováděné tělesné prohlídky lékař každému (trochu nečekaně) proklepe prsty hlavu, pěstí zabuší odshora dolů po páteři a nakonec mu ještě hranou dlaně uštědří pár mírných úderů do oblasti beder...

Zní to brutálně, ale normálně by nic z toho nemělo působit bolest. Pokud ano, jde o důležitý příznak.

Poklep způsobí slabý otřes tkání pod povrchem, což vyprovokuje bolest v místech, kde si ji pacient předtím nutně nemusel uvědomovat. Třeba při zánětu ledvin to prakticky vede k diagnóze.

Zvuk perkuse naznačí, co je pod povrchem

Podobně jako úder do blány bubnu, i klepnutí na tělo vydá nějaký typicky zabarvený zvuk.

Se správnou technikou perkuse je vyšetřující schopen poměrně spolehlivě odhadnout, co se nachází uvnitř těla. Podmínkou je, že zároveň vládne také znalostí anatomie, citlivým sluchem a dostatkem zkušeností.

Pro zesílení rezonance při perkusi se na povrch těla přikládá prst druhé ruky. Zaklepat přímo na kůži zvládne každý, ale tento druhý způsob se musí medici naučit.

Jak se medici učí perkusi

Nejprve položí jeden či dva prsty na povrch svého vlastního stehna, a snaží se do nich strefovat prstem druhé ruky. Není to tak jednoduché, jak by se zdálo... Teprve když se začne dařit, přijde to podstatné: Poznat podle zvuku, co je skryto pod povrchem.

U stehna to není těžké. Každý ví, že je tam sval. V ten moment se medik obeznámil s charakterem prvního zvuku, kterému se říká „poklep temný“.

Dál získává zkušenosti. Nad zdravou plící je poklep „plný jasný“. Při zápalu plic, kdy je tkáň prosáklá zánětem, se poklep změní na „ztemnělý“. Nafouklé břicho zní jako buben, odtud poklep „bubínkový“. A tak dále a tak dále... Pečlivě „vyklepaný“ obrys srdce lze na stěnu hrudníku doslova obkreslit, i když je srdce v hrudníku dokonale skryto pod hradbou žeber.

Poklepem kladívka se vybavují reflexy

Pomocí tzv. neurologického kladívka oťukávají pacienty neurologové. Rozdíl je v tom, že jejich cílem je vyvolat odpověď v podobě reflexu, a ne zvuk. Když není k dispozici neurologické kladívko, v nouzi pomůže ověřit výbavnost reflexu i klepnutí prstem nebo hranou fonendoskopu.

Všeobecně známým úkazem je přesně vyměřený zásah kladívkem pod koleno, následovaný vykopnutím nohy: Byl vybaven patelární reflex.

Jak se perkuse dostala ze sklepa do učebnic

Jistý rakouský synek musel pořád poslouchat klepání, které se ozývalo ze sklepa pod jejich hostincem. To otec obvyklým způsobem kontroloval zásoby vína. Na každý sud několikrát zaťukal, a z proměny zvuku z temného v dutý poznal výšku hladiny.

Mladík s bystrýma ušima, Leopold Auenbrugger, později zúročil svůj hudební sluch nejen coby autor operety, ale hlavně coby zvídavý lékař. Své pacienty oťukával zrovna tak pozorně, jako kdysi jeho otec oťukával poloprázdné sudy.

  • Při proklepávání hrudníku vypozoroval odlišný zvuk během nádechu a výdechu.
  • Popsal, jak zní tkáň prosáklá tekutinou.
  • Jak určit hranici výpotku v různých tělesných dutinách.
  • Jak sluchem rozpoznat chorobné zvětšení či změnu konzistence vnitřních orgánů.

Když některý pacient nemoci podlehl, pečlivě si ověřoval skutečný stav na pitevně. Pokusně vstřikoval do orgánů a tělesných dutin mrtvých těl vodu, a znovu zjišťoval a zapisoval odpovídající poklepové nálezy.

Výsledky své práce publikoval, avšak jeho metoda zatím nebyla pro kolegy lékaře dost zajímavá. Začala se uplatňovat až o něco později, společně s rozvojem metody poslechu srdce.


SDÍLEJTE ČLÁNEK
2
Přidat k oblíbeným
0
Vstoupit do diskuze
Stáhnout PDF

Tyto webové stránky používají soubory cookie ke zlepšení uživatelského zážitku. Používáním našich webových stránek souhlasíte se všemi soubory cookie v souladu s našimi zásadami používání souborů cookie.
Více informací