Říká se, že ženy vidí jinak než muži. Jestli je to pravda, nevíme. Jisté ale je, že existuje porucha vnímání barev zvaná barvoslepost. Jak takoví lidé vlastně vidí? Kolik rozeznávají barev a může člověk vidět pouze černobíle?
Ženy mají obecně jemnější vnímání barev. Co je pro muže červená, žena rozeznává jako rudou, karmínovou, cihlovou, šarlatovou nebo bordó.
Pokud svému miláčkovi nařídíte, aby vám vytáhl ze skříně tu lososovou halenku, můžete se dočkat jakéhokoliv kusu oblečení od oranžové po hnědou. To, že jednotlivé odstíny nepoznají ještě neznamená, že jsou barvoslepí. Jednoduše nemají čas hrát si na bytového architekta a hledat odstíny béžové.
Co je barvoslepost
Daltonismus, porucha barvocitu, barvoslepost, odborně achromatopsie. Těmito názvy je obvykle nazývána porucha vnímání jednotlivých barev způsobená špatnou funkčností jednoho nebo obou zrakových orgánů vnímat některou ze tří charakteristik světla (barevný tón, jas, sytost).
Jedná se o poruchu buněk (čípků) sítnice, které odesílají informace o barvách do mozku. Čípky v očích mohou být poškozeny nebo může některý z nich chybět, což snižuje schopnost rozlišovat jednotlivé základní barvy – červenou, zelenou a modrou. Tyto barvy jsou prvkem mnoha dalších barev a abychom byli schopni vnímat všemožné odstíny, musí správně fungovat všechny čípky v sítnici.
Barvoslepost postihuje asi 8 % mužů na celém světě a cca 0,5 % žen. Lze tedy říci, že je tato porucha častější u mužů, ale rozhodně to nesouvisí s tím, že pánové nepoznají meruňkový odstín od lososového. Vyšší pravděpodobnost ztráty barevného vnímání u mužů je způsobena tím, že geny, které jsou zodpovědné za vidění, jsou neseny na chromozomu X, a ten mají muži pouze jeden.
Z toho důvodu nemohou být vady vyrovnávány funkcí druhého chromozomu. Jednoznačné stanovení toho, že je člověk barvoslepý také není úplně jednoduché. Barvosleposti totiž existují různé druhy.
Jak vnímáme barvy
Normální vidění barev zajišťují tři čípky, vidění je tedy trichromatické. Díky tomu můžeme vidět svět jako pestrou paletu nejrůznějších barev a jejich odstínů. Pokud je jeden čípek poškozen, vzniká dichromazie.
Barevné kombinace a vnímání spektra se sníží až o 10 tisíc. Nejčastější formou této poruchy je daltonismus (snížená citlivost na červenou a zelenou), setkat se lze také s modro/žlutou barvoslepostí nebo úplnou poruchou barvocitu.
Porucha vnímání barevného spektra je vrozená a její léčba zatím neexistuje.
Poruchy barevného vidění se rozdělují na:
Trichromazii – všechny tři druhy čípků jsou v oku zastoupeny, ale jeden z nich nemusí fungovat správně. Z toho důvodu dochází k omezenému vnímání některé ze základních barev.
Dichromazii – V sítnici se nachází pouze dva funkční čípky, což způsobuje nevnímání některých barev. Jedná se o nejčastější poruchu.
Monochromazii – v tomto případě nemá člověk schopnost vidět barvy, vidí tedy pouze černobíle. Jedná se o úplnou barvoslepost, která však není příliš častá.
Pokud dojde k narušení funkce nebo absenci některého z čípků (nebo jeho části), zasažený člověk nemusí vnímat určité barvy, nebo je vůbec nevidí. Mohou se také objevit problémy s rozeznáním jednotlivých odstínů barev.
Dle neschopnosti vnímání konkrétních barev se rozlišuje:
Protanopie – jedná se o poruchu barvocitu, kdy člověk není schopen rozlišit červenou barvu. Jde o nejčastější poruchu vnímání barev. V tomto případě dochází ke snížené citlivosti na červené světlo v důsledku chybějících nebo narušených dlouhovlnných čípků. Částečná porucha je nazývána protanomálie.
Deuteranopie – často se vyskytuje společně s protanopií. Jde o špatné vnímání zelené barvy v důsledku poškození středně dlouhých čípků. Částečné nevnímání zelené se nazývá deuteroanomálie.
Tritanopie – jsou-li poškozeny, oslabeny nebo nejsou-li přítomny krátkovlnné čípky, vzniká porucha barvocitu zvaná tritanopie. Částečná porucha čípků se nazývá tritanomálie. Jde o neschopnost vnímat modrou barvu. Souvisí také se žlutou barvou. Tento typ poruchy vnímání barev však není příliš častý.
Kromě druhů poruch vnímání barev uvedených ve výčtu existuje ještě jedna. Je to úplná barvoslepost, která má za následek neschopnost vnímat jakékoliv barvy. Člověk s touto poruchou vidí skutečně jen bílou, černou a odstíny šedi.
Porucha je nazývána monochromazie, případně achromatopsie. Vzniká v důsledku nefunkčnosti nebo kvůli absenci čípků v sítnici.
Monochromazie – neschopnost vnímat všechny základní barvy – je velmi vzácná. Postihuje zhruba 1 člověka z 33 tisíc.
Jak vzniká porucha barvocitu
Neschopnost rozlišovat jednotlivé základní barvy, jejich odstíny a v důsledku toho také jejich kombinace je dědičná. Její vznik nelze nijak ovlivnit, nicméně je třeba zdůraznit. Omezené vnímání barev osoby nijak neomezuje, ani nelimituje.
Nemohou ovšem vykonávat některá vybraná povolání vyžadující přesné vidění barev, kdy by jejich záměna mohla být nebezpečná (jako pilot nebo technik pracující s elektřinou apod.).
Pokud máte pocit, že přestáváte vnímat některé odstíny barev nebo cítíte, že se s vaším zrakem něco děje, neváhejte navštívit očního lékaře. Možná, že jde pouze o planý poplach unavených očí, ale zrak má člověk pouze jeden, tak raději žádné náznaky nepodceňujte.
U podezření na poruchu barvocitu podstoupíte sérii testů, které se nazývají barevné testy Ishihara. Jedná se o pseudoizochromatické tabulky, jež se používají pro vyšetření barvocitu. Některé obrázky najdete i na internetu, je možné je také zakoupit. Sami si sice barvoslepost nediagnostikujete, ale otestovat se můžete.
Získané poruchy barvocitu
Napadlo vás někdy, jak rozlišují lidé s poruchou vnímání zelené a červené barvy na semaforu? Dnes už není problém dostat řidičský průkaz, i když se u člověka vyskytne určitý druh barvosleposti. Většina forem totiž není nijak závažná. Navíc může být způsobena i jiným onemocněním očí.
Získané poruchy barvocitu (jinak nazývané také jako sekundární) se mohou vyskytnou stejnou měrou u žen i u mužů a jsou léčitelné. Narušení vnímání barev způsobuje například šedý zákal, který se objevuje nejčastěji u starších lidí (po hranici 60 let). Tento druh zákalu lze poměrně snadno odstranit krátkou oční operací. Se zeleným zákalem je to složitější. Jeho vznik musí být odhalen včas, jinak může být poškození zraku jen těžko navratitelné.
Příčiny špatného vnímání barev jsou různé, může se jednat také o chronická onemocnění, důsledek užívání léků nebo působení chemických látek. Na vině může být také makulární degenerace, tedy onemocnění způsobující neschopnost vidět ostře, které postihuje osoby starší 50 let.
Změnu vnímání barev může způsobit také diabetická retinopatie vyskytující se v návaznosti na cukrovku. Jedná se o poškození cév v sítnici. Zánět zrakového nervu může mít taktéž vliv na rozeznávání jednotlivých barev.
Částečnou pomoc mohou poskytnout speciální kontaktní a brýlové čočky, které díky tomu, že jsou zabarvené, umožňují kvalitnější rozlišení jednotlivých barev a mohou tak osobám trpícím barvoslepostí alespoň částečně pomoci.
