Příběhy o zlatokopkách jsme už všichni slyšeli, nebo dokonce byli jejich svědkem. Musí být ale vynesení rozsudku vždycky negativní? Co když hnacím motorem těchto žen není jen touha po penězích, ale jde o potřebu materiální zabezpečenosti v nejisté době?
Jsou to zpravidla ženy, které jsou označovány za materialistické oportunistky. Nejvíc do očí bijící je dvojice tvořená mladou ženou a postarším mužem. Zatímco oni trylkují jako dvě hrdličky, okolí jim ani za mák nevěří jejich „lásku“.
O takovém vztahu se můžeme domnívat, co chceme – možná se skutečně milují, možná jde jen o její hamižnost a jeho hloupost, ale možná jde o dohodu o vzájemné blízkosti výměnou za finanční zabezpečení. Jak je to tedy ve skutečnost?
Touha po penězích, nebo přirozená volba?
O intencích mužů není pochyb, vždyť který starší osamělý muž by vedle sebe nechtěl mít mladou krásku, již by mu všichni záviděli? Ale co ženy? Je jejich hnacím motorem pouze materiálnost? Vlastnit nejnovější módní kousky, doma nehnout prstem a strávit život v luxusu je snem mnoha mladých dívek.
Jsou však i takové, jejichž hrdost by jim to nedovolila. Tyto ženy chtějí být soběstačné a mužům se snaží za každou cenu vyrovnat. To ovšem není vždy jednoduché – mzdové rozdíly mezi jednotlivými pohlavími jsou stále znatelné, a to i přesto, že už dávno nežijeme ve světě striktně ovládaném muži a rovnoprávnost uplatňujeme ve všech odvětvích.
U zvířat je přirozené, že si samice vybírá nejsilnějšího samce – je tedy možné, že ženy vyhledávající bohaté muže pohání jen touha po „přežití“? Snad každá žena podvědomě touží po partnerovi, který ji ochrání a postará se o ni. Proč je tedy snaha žen, najít si zajištěného partnera, tolik odsuzována?
Otázka nutnosti
V minulosti to nebyly vždy ženy, které si mohly vybírat. To muži vyhledávali nevěsty s bohatým věnem a nikdo je za zlatokopy nepovažoval. Ve 30. letech minulého století to měla nezabezpečená, neprovdaná mladá žena velmi těžké. Jen s obtížemi sháněla práci a často musela bydlet u rodičů, pro které byla přítěží a krkem navíc.
Hledání romantiky a spřízněné duše tak muselo ustoupit do pozadí a na řadu přišly „instinkty přežití“. Dívky často začaly pracovat v burleskních klubech, kde byla vysoká šance na seznámení s bohatým mužem. Mnoho takových žen pak přemýšlelo spíše prakticky než oportunisticky – nabyté jmění využívalo k zajištění životních potřeb, nikoli k uspokojení rozmarů. (zdroj: Nationalpost.com)
Pojem zlatokopka byl v minulosti synonymem pro ženu schopnou vytěžit maximum z toho, co dostala.
Pejorativní náboj získalo označení až později. Rozdílnost panující mezi muži a ženami byla v ekonomické sféře poměrně markantní. Ženy měly omezené možnost pro volbu povolání, což s sebou přinášelo i daleko nižší plat. Nezbytností žen a dívek proto bylo využít všech dostupných možností, které zajišťovaly cestu k přežití, alespoň tomu ekonomickému.
Jak uvádí autorka článku In defence of the gold digger and the fight for the class, economic and gender equality (pub. 2017, National Post) Sabrina Maddeaux: „Zlatokopky z dob Velké hospodářské krize lze považovat za nositelky pochodní feminismu, které posouvají kupředu otázky třídy, pohlaví a morálky.“
Od obdivu k současnému vnímání
Obdiv k ženám, které si jdou za svým, aby si zajistily přežití, se začal koncem 30. let 20. století rychle měnit. Bohatým pánům a jejich rodinám se příliš nezamlouvalo, že je jejich jmění přerozdělováno napříč sociálními vrstvami, a tak postupně vznikala nejrůznější opatření, která stavěla do nevýhody všechny ženy.
Začalo to zákonem zakazujícím žalovat muže za svádění nebo porušení manželského slibu, a vygradovalo to až v kampaně prosazující zákaz vyživování bezdětné ženy po rozvodu. „Zlatokopky“ se tak rychle dostaly do nemilosti a jejich reputace se už nikdy nezlepšila.
Současná společnost vnímá ženy, které hledají (jen) materiální zajištěnost, tím nejhorším způsobem. Podívejme se na ně však jinou perspektivou: je v dnešní době skutečně tak špatné chtít být zaopatřená? Ekonomická nejistota nám neustále klepe na dveře a upozorňuje nás na další a další zdražování. Partnerské vztahy už taky nejsou tak silné, jak bývaly dříve a rozvody jsou skoro na denním pořádku.
Pro ženy, pro které je hledání té pravé lásky utopií, je mnohem výhodnější vsadit na praktickou stránku věci a najít si partnera, který jim zajistí život v blahobytu. Protože co je špatného na tom, vzít si někoho, kdo vám dokáže poskytnout určitý komfort a zabezpečit jak vás, tak vaše děti?
Pro někoho je to vstupenka k bezstarostnému životu, pro jiného nutnost k přežití i v současném nejistém světě.
Úskalí druhého manželství: jak je překonat?
|8 minut čtení
„Zlatokopky“ z řad běžných lidí
Přestože neustále prosazujeme rovnoprávnost a v mnoha věcem se již ženy mužům skutečně vyrovnaly, podle The World Economic Forum by mohlo trvat ještě 151 let, než dosáhneme úplné ekonomické rovnoprávnosti. Pomyšlení na to, že si ženy hledají partnery nejen podle sympatií, ale také dle finančního statutu, se dnes zdá být poměrně absurdní. Pravdou je ale to, že někdy mají muži cestu k penězům snazší než ženy, mnohdy například ani nepotřebují titul, a stejně nosí domů více peněz.
Možná je to vypočítavost, možná zakořeněná snaha „o přežití“ vztažená na moderní svět. Ženy zkrátka chtějí silné partnery, kteří se o ně dovedou postarat, přestože mají samy vlastní finanční příjmy. Nemusí tedy nutně jít o modelový pár – mladá krasavice a starší bohatý muž. Partnera si většina z nás stále vybírá podle vzájemných sympatií a povahových kvalit. Finanční zajištěnost je ale příjemným bonusem.
A jak to vnímáte vy? Jde o zištnou vypočítavost, nebo je hledání finančně soběstačného partnera pudová záležitost mající kořeny v samotné přírodě?
