Ještě nedávno jste na dobrý text potřebovali copywritera, na obrázek grafika a na překlad někoho, kdo se dlouhé roky učil cizí jazyk. Dnes stačí otevřít chytrý chat, napsat několik vět a počkat pár sekund.
Svobodné čtení bez reklam a sledování. Jen vy a čistý obsah. Pokud nás chcete podpořit, můžete tak učinit tady
Výsledek možná nebude dokonalý. Bude ale dostatečně dobrý. A právě v těchto dvou slovech se může skrývat jedna z největších změn, které umělá inteligence přinese.
Co se totiž stane ve chvíli, kdy bude „dostatečně dobrý“ výsledek dostupný téměř každému?
Průměrnou odpověď nám možná brzy poskytne každý přístroj. Za dobré rozhodnutí ale stále budeme ochotni zaplatit člověku.
V kanceláři už možná nepracujete sami
Představte si obyčejné pondělní ráno.
Čeká na vás nepříjemný e-mail, prezentace pro vedení, tabulka plná čísel a dokument v angličtině, který se vám nechce číst. Dříve byste si povzdechli, uvařili druhou kávu a pustili se do práce.
Dnes můžete část úkolů předhodit umělé inteligenci.
E-mail přeformuluje do zdvořilého tónu, z tabulky vytáhne hlavní trendy, dokument přeloží a z několika odrážek připraví základ prezentace. Než káva vychladne, máte za sebou práci, která vám dříve zabrala velkou část dopoledne.
Neznamená to, že už nejste potřeba. Jen jste do své kanceláře pustili neviditelného kolegu, který nechodí na oběd, nebere si dovolenou a na rozdíl od většiny lidí se neurazí, když jeho návrh desetkrát předěláte.
Umělá inteligence se tak pomalu stává běžným pracovním nástrojem. Podobně jako kdysi počítač, internet nebo chytrý telefon. Rozdíl je v tom, že tentokrát nástroj nejen čeká na naše pokyny, ale sám navrhuje řešení.
Zmizí povolání, nebo jen jejich nudnější části?
Při debatách o umělé inteligenci se často ptáme, která zaměstnání zaniknou. Jako by jednoho rána přišel robot, posadil se za účetní, právníky, překladatele a programátory a oznámil jim, že odteď už to zvládne sám.
Jenže většina zaměstnání se neskládá z jediné činnosti.
Účetní nezadává jen čísla do tabulky. Také vysvětluje klientovi, proč mu nesedí doklady. Lékař pouze nečte výsledky. Musí rozhodnout, co znamenají pro konkrétního člověka. Grafik nemačká jen tlačítka v programu. Přemýšlí, jak má značka působit a komu je určena.
Umělá inteligence proto nemusí spolknout celé profese na jedno sousto. Mnohem pravděpodobněji z nich začne ukusovat jednotlivé úkoly.
Podle Mezinárodní organizace práce je přibližně každé čtvrté pracovní místo na světě určitým způsobem vystaveno možnostem generativní AI. Organizace ale zároveň upozorňuje, že pravděpodobnějším výsledkem bude proměna práce než úplné nahrazení člověka.
Právník může rychleji procházet smlouvy, ale za konečnou právní radu stále někdo odpovídá. Lékaři může algoritmus označit podezřelé místo na snímku, pacient však nebude chtít vážnou diagnózu slyšet od blikajícího okénka. A řemeslníkovi AI možná poradí postup, jenže koupelnu za něj zatím neobloží.
Alespoň ne bez pořádného nepořádku.
Budoucnost práce možná nebude soubojem člověka se strojem. Spíše soutěží mezi lidmi, kteří se naučí AI používat, a těmi, kteří ji budou ignorovat.
Průměrnost bude levná. Možná dokonce zdarma
Dříve byl slušně napsaný text výsledkem určité dovednosti. Stejně jako použitelná fotografie, jednoduché logo nebo prezentace, za kterou se člověk nemusel před kolegy stydět.
Dnes dokáže průměrný výsledek vytvořit skoro každý.
Neznamená to, že se z každého člověka přes noc stal spisovatel, grafik nebo analytik. Spíše jsme dostali stroj na výrobu věcí, které na první pohled vypadají profesionálně.
A pokud může něco rychle vyrobit téměř každý, cena takového výsledku začne klesat.
Zákazník možná nebude chtít platit několik hodin práce za běžný produktový popis, když mu podobný text připraví AI za půl minuty. Firma nebude potřebovat člověka jen proto, aby přepisoval údaje z jednoho systému do druhého. A jednoduchý ilustrační obrázek už nemusí vznikat celé odpoledne.
Jenže tím příběh nekončí.
Když se průměrnost stane snadno dostupnou, větší cenu začne mít to, co průměrné není. Originální nápad, hlubší porozumění, osobní zkušenost, dobrý vkus nebo schopnost poznat, že zdánlivě pěkný výsledek ve skutečnosti nedává smysl.
AI vám dokáže připravit deset názvů nové značky. Někdo však musí poznat, že devět z nich zní jako název pracího prášku a desátý už používá zahraniční výrobce psího krmiva.
Když stroj mluví sebejistěji než váš strýc u nedělního oběda
Chytré chaty mají jednu zvláštní schopnost. Dokážou znít velmi přesvědčivě i ve chvíli, kdy se mýlí.
Odpověď bývá uhlazená, logicky uspořádaná a podaná s jistotou člověka, který by se nechal zaměstnat jako odborník na cokoli. Jenže pod pěknou slupkou se může skrývat chyba, zastaralý údaj nebo informace, kterou si model jednoduše poskládal podle pravděpodobnosti.
Proto nebude nejdůležitější schopností budoucnosti pouze umět AI něco zadat.
Mnohem cennější bude dokázat její výsledek posoudit.
Je uvedený zdroj skutečný? Odpovídá doporučení konkrétní situaci? Nechybí důležitá souvislost? A nevznikl celý text jen jako dobře namíchaná kaše z informací, které samostatně vypadají rozumně, ale dohromady nedrží?
Čím dokonaleji bude AI působit, tím snadněji jí budeme důvěřovat. A právě tehdy bychom měli být nejopatrnější.
Řidič, který se příliš spoléhá na navigaci, může skončit na polní cestě. Člověk spoléhající na AI může dojet mnohem dál – jen ne nutně tam, kam původně mířil.
Nejcennější nebude člověk, který umí od AI získat odpověď. Nejcennější bude ten, kdo pozná, zda je odpověď správná.
Ušetří nám AI čas, nebo nám jen přidá práci?
Technologie nám celé generace slibují, že budeme pracovat méně.
Pračky měly odstranit namáhavé praní, počítače zrychlit administrativu a internet usnadnit komunikaci. Všechno to skutečně dokázaly. Jenže místo hromady prádla dnes řešíme hromadu e-mailů a zpráv, které dorazí i večer, o víkendu a nejlépe pět minut před usnutím.
S umělou inteligencí to může dopadnout podobně.
Dokument, který jsme dříve tvořili dvě hodiny, připravíme za dvacet minut. Firma si ale může říct, že za stejnou dobu zvládneme dokumentů šest. Programátor napíše funkci rychleji, a proto jich dostane na starost více. Grafik vytvoří deset návrhů místo tří a zákazník bude chtít vidět ještě dalších deset, když už je to přece tak snadné.
Vyšší produktivita automaticky neznamená více volného času. Může znamenat pouze rychlejší běžecký pás.
OECD upozorňuje, že umělá inteligence může zvyšovat produktivitu, podporovat ekonomický růst a vytvářet nové pracovní příležitosti. Pokud však společnosti nezvládnou přechod na nové technologie, může současně docházet k vytlačování části pracovníků.
O tom, zda nám technologie uvolní ruce, nebo jen zvedne laťku, proto nerozhodne samotný algoritmus. Rozhodnou lidé, firmy a pravidla, která si nastavíme.
Technologie nám může ušetřit hodinu práce. Nikde ale není napsáno, že nám tato hodina skutečně zůstane.
Velké stěhování pracovních míst
Budoucnost nejspíš nebude vypadat tak, že jednoho dne práce jednoduše dojde.
Spíše se začne stěhovat.
Z některých profesí do jiných, od rutinních úkolů ke složitějším a z činností, které zvládne stroj, k těm, u nichž stále potřebujeme lidský úsudek, fyzickou přítomnost nebo důvěru.
Světové ekonomické fórum ve svém výhledu do roku 2030 odhaduje vznik přibližně 170 milionů pracovních míst a současně vytlačení 92 milionů jiných. Celkově by tak mělo vzniknout o 78 milionů pracovních míst více.
Nejde ovšem pouze o dopad umělé inteligence. Pracovní trh budou ovlivňovat také ekonomické změny, stárnutí populace, geopolitické napětí nebo přechod k novým zdrojům energie.
Pro člověka, jehož místo právě mizí, je ale slabou útěchou, že někde na druhém konci ekonomiky vzniklo místo nové.
Nová práce může vyžadovat jiné vzdělání, nacházet se v jiném městě nebo nabízet horší podmínky. Proto bude důležitější než kdy dříve možnost učit se nové věci i v průběhu života. Nikoliv jednou vystudovat a dalších čtyřicet let doufat, že se svět příliš nezmění.
On se totiž změní. A tentokrát pravděpodobně rychleji, než jsme zvyklí.
Za co tedy budeme ochotni člověku zaplatit?
Možná hlavně za to, že je člověk.
Za schopnost převzít odpovědnost, když se něco pokazí. Za zkušenost, kterou nelze stáhnout z internetu. Za dobrý úsudek v situaci, pro niž neexistuje přesný návod. Za kreativitu, která není jen rychlou kombinací dříve vytvořených nápadů.
Budeme platit lékaře nejen za znalost příznaků, ale také za rozhodnutí a lidský přístup. Učitele nejen za předání informací, ale za schopnost probudit zájem. Řemeslníka za to, že skutečně přijde, pochopí problém a vyřeší jej ve fyzickém světě.
A možná budeme ochotni zaplatit i za obyčejnou jistotu, že na druhé straně sedí někdo z masa a kostí.
Člověk, který chápe, proč se ptáme. Který pozná, že jsme nervózní, přestože tvrdíme opak. A který nás v případě potřeby neposílá stále dokola na stejnou stránku s nejčastějšími dotazy.
Lidé se AI bojí, ale zároveň si ji pouštějí stále blíž
Náš vztah k umělé inteligenci je poněkud rozpolcený.
Chceme, aby nám pomáhala, ale nechceme, aby o nás rozhodovala. Chceme rychlé odpovědi, zároveň se bojíme, že nebudou pravdivé. Oceňujeme pohodlí, ale znervózňuje nás představa, že technologie ví příliš mnoho o našem životě.
Obavy přitom nemusí znamenat odpor k pokroku.
Mohou být přirozenou reakcí na technologii, která se z laboratoří a počítačových serverů dostala během několika let do našich telefonů, kanceláří, škol i domácností.
Je to trochu, jako kdybychom se učili řídit automobil za jízdy – a ještě jsme přesně nevěděli, kde jsou brzdy.
Co dělat, aby nás budoucnost nepřeválcovala?
Univerzální návod zatím nemá nikdo. Dokonce ani umělá inteligence, ačkoli vám ho na požádání velmi ochotně sepíše.
Několik věcí však dává smysl už dnes.
Učme se AI používat, ale nedovolme jí, aby přemýšlela úplně za nás. Ověřujme důležité informace. Rozvíjejme odbornost, díky níž poznáme kvalitní výsledek od líbivého nesmyslu. A nespoléhejme na znalost jednoho konkrétního nástroje, protože ten může být za dva roky stejně zastaralý jako programy, které jsme kdysi instalovali z cédéčka.
Nejcennější nemusí být člověk, který zná všechny odpovědi.
Může jím být ten, kdo umí položit správnou otázku, pochopit souvislosti a rozhodnout, co s odpovědí udělat.
Budoucnost s umělou inteligencí proto pravděpodobně nebude patřit pouze strojům. Ani lidem, kteří se před nimi schovají a budou doufat, že technologická vlna proteče kolem jejich pracovního stolu.
Patřit může lidem, kteří dokážou spojit rychlost stroje s lidským úsudkem, odpovědností, zkušeností a empatií.
Protože průměrnou odpověď nám možná brzy poskytne každý přístroj.
Za dobré rozhodnutí ale stále budeme ochotni zaplatit člověku.
