Zrada, kterou nelze nijak ospravedlnit. Mnohdy ale také jen momentální krize, která rychle pomine a se kterou se dá naučit žít. Na nevěru lze pohlížet mnoha způsoby. Vstoupila i do vašeho života? Jak byste se měli rozhodnout, zda svůj přešlap v podobě nevěry zatajit, nebo se raději dobrovolně přiznat? A na co byste při svém rozhodování neměli zapomenout?
Byli jsme úplně normální pár. Poznali jsme se na vysoké. Spojovalo nás, že jsme za sebou měli oba čerstvý rozpad vztahu. Zamilovali jsme se do sebe prakticky okamžitě. Zdálo se, že toho máme tolik společného! Od začátku jsme si plánovali společný život. Náš vztah pokračoval i po škole a mnohé z našich plánů se nám splnily. Jenže pak se to stalo. Do mého života vstoupil někdo jiný. Nečekaně. Neplánovaně. Na firemním večírku se z toho stal románek na jednu noc, kterého jsme nakonec oba litovali. Okouzlení pominulo a přišla tvrdá realita. Čeká mě nelehké rozhodnutí: mám se ke své nevěře přiznat, nebo mám raději mlčet?
Moderní doba kvalitním vztahům příliš nepřeje. Mnohá přátelství jsou povrchní, založená na nesprávných hodnotách. Nejinak je tomu i v případě manželství. Statistiky dlouhodobě potvrzují, že po čase ve většině manželstvích přichází krize, která v mnoha případech vyvrcholí rozvodem. Příčiny jsou většinou komplikované a dlouhodobé. Nevěra má ale mezi nimi mnohdy své pevné místo.
Stalo se. Zpátky to nevezmete
Je snadné podlehnout pocitu, že to, co se stalo už mnoha jiným před vámi, se vám rozhodně stát nemůže. Nevěru si totiž většina lidí neplánuje. Nebo alespoň ne hned na začátku. Zamilovanost spojená s prudkou vášní většinou přichází nečekaně – v době, kdy o ni neusilujete a myslíte si, že vás nic nepřekvapí. A obvykle přichází také tehdy, kdy jste nejzranitelnější.
Nevěra může mít celou řadu důvodů. Může k ní vést souhra náhod, mnohdy v ní figuruje uvolněná zábava a alkohol. Stačí několik neuhlídaných okamžiků a problém je na světě. Stejně tak ale může jít i o výsledek mnoha chybných kroků, kterými si o problém přímo koledujete.
Ať už to ve vašem případě bylo tak, či onak, pokud už k nevěře došlo, pravděpodobně nyní stojíte před nelehkým rozhodnutím: Měli byste se ke svému činu přiznat a ohrozit tak svůj dlouholetý vztah? Nebo byste se raději měli pokusit uřídit nápor emocí a jednou provždy udělat ze svého prohřešku tajemství, o kterém se nikdo nedozví?
Se svým selháním se můžete naučit žít. Nepodléhejte negativním pocitům a svou situaci řešte s chladnou hlavou.
Krizi překonáte jen s čistou hlavou
Máte-li za sebou nevěru, pak jste v nezáviděníhodné situaci. Pravděpodobně bojujete s celou řadou pocitů. Trápí vás výčitky svědomí a nechcete ublížit svému partnerovi. Honí se vám hlavou, jak příště nevěře předejít. Možná ale stojíte v situaci zcela opačné a přemýšlíte, zda by vám nebylo s novým partnerem líp nebo zda v nevěře pokračovat. Utíká vám cenný čas. Nebezpečí, že sami sebe prozradíte, na vás číhá na každém rohu. Připadáte si příliš čitelní a už i vaše okolí si možná všimlo, že s vámi něco není v pořádku.
Pokud se máte rozhodnout tak, abyste své volby v budoucnu nelitovali, měli byste si nejprve utřídit své vlastní myšlenky. Ke svému činu přistupte jako k faktu, který už se stal a který jednoduše nezměníte. Negativní emoce mohou být do určité míry ochranou, nemá ale smysl jim propadnout úplně. Je jasné, že pohled na vašeho partnera či partnerku vás bolí. Možná vám i vhání slzy do očí a neustále připomíná onu bolestnou skutečnost.
Přesto se pokuste vzchopit. Začněte si zase vážit sami sebe. Hledejte argumenty, díky kterým se utvrdíte v tom, zda je vaše rozhodnutí správné. Jedině tak dosáhnete klidu ve vlastní mysli a se svým selháním se naučíte žít.
Když se přiznáte, ohrozíte svůj vztah. Nebo ne?
Začnete-li pátrat po radách odborníků, pravděpodobně narazíte na převažující názor, že došlo-li k nevěře jen jednou, měli byste svůj čin jednoznačně zapřít. Jinak totiž ohrozíte svůj dobře fungující vztah.
Je to ale skutečně tak? Tento moderní názor zcela opomíjí jeden důležitý fakt: Dlouholetý vztah se svým partnerem neohrozíte přiznáním k nevěře. Svůj vztah jste ohrozili už tím, že jste se oné nevěry dopustili. Nyní tedy nestojíte před rozhodnutím, zda vstoupit do bahna. Ale jak z něj vystoupit, tak, abyste při tom napáchali co možná nejmenší škody.
Celoživotní výčitky – zvládnete to?
Rozhodnutí udržet svůj jednorázový úlet v tajnosti ale nese ještě další nevýhody. Ač se na první pohled zdá, že přiznat se a riskovat rozpad vztahu je tím největším možným zlem, ve skutečnosti není jednoduché ani smíření se s vlastním selháním a rozhodnutí strávit dobrovolně zbytek života ve lži.
Proto byste měli zvážit následující otázky: Skutečně dokážete se svým selháním žít po zbytek života, aniž byste se svému partnerovi či partnerce přiznali? Jste připraveni na to, že vás budou pronásledovat výčitky svědomí, budete muset systematicky zatajovat informace, které by mohly vést k vašemu prozrazení a riskovat i to, že se v krajním případě z vašeho protějšku a člověka, s kterým jste se dopustili nevěry, stanou nejlepší přátelé? Jste si vědomi toho, že zatajováním informací před svým protějškem narušíte vzájemnou důvěru i v jiných ohledech?
Svůj vztah neohrozíte přiznáním k nevěře. Ohrozili jste ho už nevěrou samotnou.
Nepokračujte v sobectví
Nevěra je svým způsobem projevem sobectví. Ať už jste se jí dopustili plánovaně, nebo jste jen podlehli víru událostí, váš partner či partnerka pravděpodobně nemohli vaše rozhodnutí nijak ovlivnit. Svůj krok nesprávným směrem už zpětně neovlivníte. Můžete ale ovlivnit to, zda budete ve své cestě pokračovat. Pokud se totiž rozhodnete svou nevěru nepřiznávat jen proto, že se bojíte o ztrátu zázemí a finanční jistoty, bude to z vaší strany stejně sobecké jako nevěra samotná.
Hledejte správnou cestu
Zkuste se na svou situaci podívat i z druhé strany. Pokud byste se obětí nevěry stali vy, jak byste chtěli, aby se zachoval váš partner? Doporučili byste mu, aby svou nevěru ututlal, protože přece šlo jen o jednorázový úlet? A současně dokážete si představit, že byste ve svém srdci a mysli našli cestu, jak svému protějšku jeho úlet odpustit?
Přiznání nemusí vést k rozchodu
Strach má velké oči. Platí to u dětí, nejinak je tomu ale i v případě dospělých. Je přirozenou vlastností člověka, že v nesnázích vidí hned ty nejhorší scénáře. Nevěra je sice závažným narušením vztahu, ještě to ale neznamená, že vám ji váš partner či partnerka skutečně nedokáže odpustit. Vše záleží na tom, jak se ke svému problému postavíte. Rozhodnete-li se svůj prohřešek přiznat, pro vašeho partnera bude pravděpodobně důležité i to, za jakých okolností k nevěře došlo a jaký postoj vzhledem ke svým činům nyní projevujete.
Pokud máte za sebou spoustu spokojených let manželství, ve kterém jste byli doposud oba šťastní, pravděpodobně nebude cílem vašeho partnera či partnerky váš vztah okamžitě rozbít. Na manželství se ale vždy podílí obě strany. Rozhodnutí, zda bude přiznání znamenat konec vztahu, nebo ne, tedy po přiznání nebude ležet jen na bedrech vašeho partnera. Ke správnému rozhodnutí můžete přispět i vy sami – tím, že projevíte skutečnou lítost nad svým jednáním a třeba i učiníte konkrétní kroky, aby se podobná situace už nikdy neopakovala.
Řešení hledejte společně
Rozhodnutí, zda se přiznat, nebo nevěru zatajit, leží pouze na vašich bedrech. Jisté je, že o následcích nevěry rozhodně stojí za to přemýšlet nejen poté, co k ní dojde, ale ještě dlouho předtím, než se dostanete do samotného pokušení. Pomůže vám to pak přirozeně předejít situacím, které mohou k nevěře vést. A nikdy se tak nedostanete do situace, kdy budete stát před oním nelehkým rozhodnutím, jak se zachovat.
Pokud už nevěra do partnerského života dvou lidí vstoupí, jde vždy o závažnou situaci, kterou není radno nijak podceňovat. Když se ale společně semknete, můžete z této partnerské krize vyjít vítězně a bez dalších zbytečných šrámů. A pokud svého partnera skutečně milujete, pak to rozhodně stojí zato.
