V posledních několika letech přibývá párů, které se otevřeně hlásí k polyamorii. Monogamní svazky přestávají stačit a experimentování s více partnery se tak zdá jako dobré řešení. I přesto, že je tento typ vztahu stále ještě tak trochu tabu, pro některé páry je způsobem, jak dosáhnout oboustranné spokojenosti.
V polyamorním vztahu budujete vztahy s jinými lidmi mimo váš hlavní vztah. Tyto vazby přitom nemusí být pouze sexuální, často se jedná o emocionální spojení a vzájemnou podporu. Na první pohled to může vypadat, že je polyamorie trendem, který se rozmohl v posledních letech.
V České republice lze pozorovat rozmach těchto vztahů přibližně od roku 2010, jejich kořeny jsou však mnohem hlubší. Polyamorní vztahy se původně začaly objevovat v 60.–80. letech minulého století a spojovány jsou především se sexuální revolucí. V této době docházelo k oslabení tradičního manželství a monogamie, což otevíralo cestu novým typům vztahů.
Co je polyamorie?
Polyamorie bývá nazývána také jako konsensuální nemonogamie. Jedná se o intimní vztahy s více partnery, ovšem ne vždy se sexuálním kontextem. Důležitý je především souhlas všech zúčastněných. Polyamorní vztahy jsou velmi variabilní, proto se může jednat o genderově volné vztahy: záleží jen na partnerech, zda se rozhodnout navozovat vztahy pouze s opačnými pohlavími, nebo případně experimentovat se stejnými.
Polyamorie může zahrnovat nejen manželské páry, ale také širokou škálu genderů a příslušníků LGBT komunity.
V současné době polyamorii nahrává zejména možnost jednoduchého seznámení skrze sociální sítě a internet obecně. Navazování vztahů je velmi jednoduché a najít někoho, kdo je naladěn na stejnou vlnu, nemusí být tolik obtížné jako v minulosti. Přesto je polyamorie někdy stigmatizována. Z toho důvodu ji mnoho párů drží v soukromí. Někdy své vztahy dokonce tají i před svou rodinou a blízkými.
Nejde o sexuální orientaci
Polyamorie není uznávána jako sexuální orientace. Mnoho polyamoriků však považuje svůj způsob života za orientaci. Názory se však jednoznačně neshodují. Polyamorie je zkrátka otevřeným typem vztahu, který nemá jasně definovaná pravidla. Zásady fungování jsou na každém páru, který se pro polyamorii rozhodne.
Magazín Psychologie Today uvádí, že asi 21 % lidí v USA se v určitém okamžiku svého života zapojilo do polyamorního vztahu. Odhaduje se také, že celkově je do tohoto typu vztahu zapojeno asi 4–5 % populace. Častěji se to týká mužů a členů LGBT komunity. Méně často pak praktikují polyamorii ženy. Někdy totiž panuje přesvědčení, že pro ženy je polyamorie nevýhodná. Častěji než o polyamorii, se však jedná spíše o polygamii.
Je situationship novým druhem vztahu?
|7 minut čtení
Jak to celé funguje?
Někteří lidé vyznávající polyamorii mají jeden hlavní vztah a paralelně k němu vedou další vztahy, většinou pojímané jako sekundární. Vždy samozřejmě se souhlasem svého primárního partnera, s nímž jsou často v manželském svazku.
Pokud se pár rozhodne přizvat do svého života další osobu, musí si nejprve stanovit soubor pravidel, která bude dodržovat. Jedná se zejména o čas strávený s další osobou, ale také intenzita jejich vztahu. Pro některé páry je zcela přijatelné, že se jejich partner intimně sblíží s někým jiným, jiní preferují pouze emocionální propojení.
Základním předpokladem je, že tento stav chtějí oba partneři. Touží-li vaše polovička po nemonogamním vztahu, ale vy jste proti, může nastat problém.
Časopis Psychology Today uvádí, že jsou-li intence jednoho partnera opravu silné a druhý je jeho myšlenkám otevřen, prostřednictvím důsledné komunikace se lze malými krůčky dopracovat ke vzájemnému konsenzu.
Polyamorie není pro každý pár
Možná vás myšlenka volnějšího vztahu zaujala, tento způsob života však není pro každého. V první řadě je třeba, aby s polyamorií souhlasil i váš partner. Další překážkou může být žárlivost – pokud s ní máte problémy, polyamorní vztahy pro vás nejspíše nebudou to pravé. Jejich podstatou je dělení se o partnera, ale jestli vám vadí, i když se na něj podívá někdo cizí na ulici, tento typ soužití nejspíše není pro vás.
Podle odborníků je ale možné se žárlivostí pracovat. Polyamorní vztahy vás učí dělit se a nutí žárlivost potlačovat. Pokud vše funguje tak, jak má, a vztah je naplněn důvěrou a jistotou, žárlivost může časem zmizet.
Podstatné je nastavit si pravidla. Ta nejsou ničím definována, záleží pouze na partnerech, co si vzájemně povolí a jaké vztahy budou akceptovat. I když polyamorie zní jako něco komplikovaného, co vnáší do partnerství spíše chaos, může být dobrým řešením pro nudu v manželství nebo potlačení hrozícího rozvodu.
Hodnoty a benefity polyamorních vztahů
Několikrát jsme již psali, že polyamorie není založena na střídání partnerů za účelem sexu. Přináší jiné benefity než jen fyzickou blízkost.
- Žádný polyamorický vztah není stejný. Základem je vzájemná otevřená komunikace všech zúčastněných.
- Důležitý je vzájemný respekt, důvěra a pochopení.
- Stejně tak věrnost a oddanost. Nejde o plytké krátkodobé vztahy, ale dodržování závazků, domluv a stanovených pravidel.
- V polyamorii jsou vztahy navazovány po vzájemné domluvě. Někdo si nedovede představit vztah si jiným mužem, ale s jinou ženou ano. Výběr partnerů podle pohlaví je na domluvě partnerů.
- Podstatná je také emocionální kompatibilita. V takto rozvětveném vztahu se může objevit žárlivost, která se snadno stane překážkou. Ve skutečnosti může jít o strach z opuštění nebo odmítnutí, a proto je důležitá komunikace a pochopení stanovisek partnera.
Kde polyamorie potkává polygamii
Tyto dva pojmy jsou si velmi podobné, přesto se jedná o odlišné věci. V polyamorickém vztahu mají více milostných vztahů oba partneři, kdežto v polygamii je to obvykle pouze jeden. Polygamie neboli mnohoženství spočívá v tom, že má muž více „manželek“. Společně pak mohou všichni žít jako rodina.
Ženy se o muže dělí, přičemž s ním každá může mít vlastní děti. Ty bývají ve většině případů vychovávány v jedné ucelené velké rodině. Přesně takto totiž polygamisté žijí – vytváří velkou milující rodinu. Přestože to vypadá jako mužská vypočítavost, šťastné bývají i ženy. Další manželky jsou pro ně sestrami a přítelkyněmi, které společně vychovávají všechny děti.
Polyamorie nemá s polygamií příliš společného. V polyamorii mají oba partneři další vztahy, které mohou být založeny na jiné podstatě než na sexu. V polygamii má muž více žen (manželek), což je v mnoha zemích nezákonné. Přesto jsou si oba vztahy podobné. Jde o sdílení partnerů, i když s jinou podstatou.
Formy polyamorie
Jako polyamorie se označuje mnoho typů vztahů. Ačkoli se zahrnují do jedné skupiny, mohou se lišit. Když vstupujete do polyamorie, musíte si nastavit jasná pravidla, která budete dodržovat. Někteří partneři se rozhodnou, že si najdou jiné partnery, ale mimo ně už svůj vztah nerozšiřují. Vytvářejí stabilní polyamorní vztah, který se nerozšiřuje o další členy. Takovýto typ vztahu se nazývá polyfidelita.
Polyamorie může být tvořena třemi osobami („triáda“), ale například také dvěma páry. Podobným vztahem je polygamie rozlišující polyandrii a polygynii (ta bývá častější). V tomto případě jedna osoba uzavře sňatek s více partnery. To ale není ve většině zemí legální, proto páry často žijí jako rodina, ale oficiálními manžely jsou pouze dva partneři.
Setkat se lze také se skupinovými vztahy, kdy má každý člen vztah s členem skupiny, případně vede polyamorní vztah pouze jeden z partnerů, přičemž druhý s tím souhlasí. Existuje také sólová polyamorie, kdy člověk udržuje několik romantických vztahů, ale zároveň se s nikým neváže.
