Nejprve byly slyšet písně a vidět světla

Na Štědrý večer roku 1914 zaznamenal britský dělostřelec Herbert Smith v německých zákopech vánoční stromek. Jiný německý voják psal domů o nápisech s přáním šťastných Vánoc, které jeho jednotka osvětlila svíčkami. Belgický voják zase popsal zpěv vánoční písně, po němž se ozval potlesk z obou stran fronty.

Teprve k těmto tichým a opatrným začátkům se váže obraz, který dnes zná téměř každý: vojáci odloží pušky, vyjdou mezi zákopy a začnou hrát fotbal. Má reálné jádro, ale zdaleka nevystihuje celé vánoční příměří. Nešlo o jednu událost řízenou shora ani o chvíli, kdy by válka přestala existovat.

Příměří se týkalo jen některých míst fronty

Vánoce roku 1914 přišly po několika měsících války, během nichž se boje na západní frontě zastavily v síti zákopů. V některých úsecích naproti sobě stáli vojáci tak blízko, že se mohli slyšet. Právě tam vznikaly místní, neoficiální dohody: někde na pár hodin, jinde přes Vánoce a v jednotlivých případech i déle.

Odborná encyklopedie 1914-1918-online mluví o několika příměřích na různých částech západní fronty. Národní muzeum první světové války v USA připomíná, že se podobné incidenty objevily hlavně na západní frontě, v menší míře také na frontě východní. To je podstatné: nelze mluvit o společném příměří všech bojujících armád.

V mnoha úsecích se dál střílelo. Rozhodovalo, jak blízko byly zákopy, co se dělo v předchozích dnech, kdo právě držel linii i zda byli velitelé schopni nebo ochotni neoficiální klid tolerovat.

Vánoční příměří nebylo jedním mírem, ale řadou křehkých místních dohod.

Setkání mezi zákopy měla i velmi praktický důvod

Dobová svědectví popisují vojáky, kteří na sebe nejprve volali a pak se potkali v zemi nikoho. Vyměňovali si například tabák, cigarety, jídlo a drobné dárky. Britský střelec C. H. Brazier napsal, že němečtí vojáci nabídli jeho druhům doutníky a láhev vína; z britské strany dostali koláč a cigarety.

Vedle pozdravů a výměny věcí se opakuje ještě vážnější motiv: možnost vyzvednout mrtvé. Jeden dobový dopis zveřejněný v britském tisku uvádí, že bylo pro denního světla domluveno příměří k pohřbení padlých z obou stran. Nešlo o slavnostní kulisu. Těla ležela mezi liniemi po předchozích bojích a krátké zastavení palby umožnilo udělat práci, kterou válka odložila.

Taková setkání proto nelze oddělit od násilí, které jim předcházelo a které se brzy vrátilo. Lidé si mezi zákopy mohli podat ruku, ale jejich jednotky zůstávaly součástí válčících armád.

Fotbal ano, velký zápas mezi armádami ne

O fotbale existují prameny, ale jsou méně jednoznačné než pozdravy, zpěv nebo výměna dárků. Dopis J. A. Farrella, otištěný 2. ledna 1915 v listu Bolton Chronicle, uvádí, že se odpoledne hrál fotbal „za zákopy“ a na dohled nepřítele. Zpráva však nepopisuje regulérní utkání britského týmu proti německému týmu, jeho hráče ani výsledek.

Další dobová svědectví a odborné shrnutí připouštějí improvizované hry či kopání do míče. Národní muzeum první světové války je výslovně označuje za neorganizované hry, nikoli za oficiální zápasy. Podoba jednoho velkého utkání dvou armád, s jasnými mužstvy a pravidly, proto není doložena.

Nejpřesnější odpověď zní: fotbal se během vánočního příměří na některých místech nejspíš hrál. Nedá se ale poctivě tvrdit, že vojáci sehráli jeden slavný zápas Británie proti Německu. Tento rozdíl nemění nic na neobvyklosti setkání; jen vrací příběh k tomu, co skutečně zachycují prameny.

Příměří skončilo a příště už podobnou podobu nemělo

Klid zbraní neměl dlouhé trvání. V některých místech boje pokračovaly už během svátků, jinde po několika dnech. Jeden britský ženista vzpomínal, že prostor, kde si vojáci předtím přáli veselé Vánoce, byl brzy nato znovu pokryt mrtvými. Vyšší velení na obou stranách se obávalo bratrského kontaktu s nepřítelem a snažilo se mu bránit.

Rok 1914 byl navíc prvními válečnými Vánocemi. Vojáci ještě neměli za sebou roky zákopové války, rozsáhlé ztráty a stále tvrdší vojenskou kontrolu. Muzejní prameny neuvádějí obdobné spontánní příměří v dalších válečných letech.

Pozdější kultura dala přednost fotbalovému obrazu, protože je srozumitelný v jediné scéně. Dopisy však ukazují složitější skutečnost: vedle zpěvu a darů také promrzlé zákopy, padlé mezi liniemi, nejistotu a rychlý návrat střelby. Právě tato verze je méně pohodlná, ale věrnější lidem, kteří tam byli.