Kalhoty z hrobu, jehož majitele neznáme

Na pohřebišti Janghai u oázy Turpan našli archeologové dvě zachované dvojice vlněných kalhot. Radiokarbonové datování je řadí přibližně mezi 13. a 10. století př. n. l. Jde o nejstarší dosud známé zachované kalhoty s nohavicemi a rozkrokem, ne nutně o první kalhoty, které kdy někdo vyrobil.

Jedna z dvojic pocházela z hrobu označeného M21. O pohřbeném člověku neznáme jméno ani jeho životní příběh. Zůstalo po něm však oblečení, které dovoluje položit velmi konkrétní otázku: proč někdo před třemi tisíci lety potřeboval oděv podobný dnešním kalhotám?

Odpověď neleží v jediné věci nalezené v hrobě. Důležitá je kombinace oděvu, výstroje a prostředí. Janghai leželo v oblasti, kde se lidé pohybovali mezi oázami a stepí a kde měl kůň velký význam pro dopravu i způsob života.

Tři utkané díly místo složitého stříhání

Kalhoty nebyly ušity z kusu látky nastříhaného podle střihu. Skládaly se ze tří hlavních předem utkaných částí:

  • dvou dlouhých dílů pro nohavice
  • širokého dílu pro rozkrok

Teprve potom byly sešity. Badatelé také zjistili, že příze použitá pro tkaní odpovídá přízi ve švech.

To ukazuje promyšlenou práci. Tkalec nebo tkalci museli předem vědět, jak velké kusy látky budou potřebovat. Nohavice byly poměrně úzké, zatímco rozkrok zůstával široký. Takové řešení dává smysl při jízdě: člověk může sedět obkročmo a látka se přitom nemusí napínat stejně jako dlouhá sukně či plášť.

Tyto kalhoty nebyly náhodným kusem oděvu, ale promyšleným řešením pro pohyb v sedle.

Výzkum jejich výroby odhalil několik technik tkaní i ozdobné vzory v oblasti kolen. Nešlo tedy jen o praktický oděv. Tvůrci spojili pevnost, pohodlí a vzhled v jednom kusu vlněné látky.

Jízda na koni je pravděpodobné vysvětlení, ne jistota

V hrobech s kalhotami se našly také předměty spojované s jízdou na koni a se zbraněmi. Autoři odborné studie proto spojují vznik tohoto typu oděvu s rozšířením jízdy, větší pohyblivostí a možnými konflikty ve stepních oblastech střední Asie.

Je dobré rozlišit, co nález dokládá přímo a co je výklad.

  • Přímo víme, že se v Janghai dochovaly vlněné kalhoty, že jsou velmi staré a že jejich střih umožňoval volněji pohybovat nohama.
  • Z nálezového souboru také víme, že koně a jezdecká výstroj hrály v tamním prostředí roli.

Nemůžeme ale s jistotou říct, že právě jeden konkrétní člověk z hrobu M21 jezdil každý den, ani že kalhoty vznikly pouze kvůli jízdě. Archeologové mluví o pravděpodobné souvislosti. Je to opatrnější závěr, který odpovídá tomu, co předměty samy mohou říct.

Zachoval je pouštní vzduch, ne výjimečné štěstí jednoho nálezu

Textil se v archeologických vrstvách obvykle rychle rozpadne. V Turpanské proláklině však mimořádně suché podmínky uchovaly vlnu, plsť, dřevo i další organické materiály. Díky tomu lze zkoumat věci, které z mnoha jiných pravěkých společností vůbec neznáme.

Kalhoty z Janghai proto nejsou jen kuriozitou o dávném oblečení. Ukazují rozsah dovedností, které bývají bez dochovaných látek neviditelné:

  • práci s vlnou,
  • plánování na tkalcovském stavu,
  • šití
  • i předávání vzorů mezi vzdálenými oblastmi Eurasie.

Novější analýzy popisují, že oděv z hrobu využíval více textilních postupů a že některé motivy mají možné obdoby v jiných částech střední a východní Asie. Přesná cesta těchto nápadů ale zůstává otevřená.

Víme, že lidé v Janghai uměli vytvořit mimořádně funkční oděv. Nevíme zatím přesně, od koho se tuto techniku naučili ani jak daleko se jejich vlastní postupy rozšířily.