Těhotenské zápisky

S chutí do toho a půl je hotovo

Nedávno jsem se rozepsala o svých zážitcích a pocitech v prvním trimestru. Moje těhotenství se úspěšně přehouplo přes svou polovinu a zase je všechno jinak.

2 min na čtení

Autor:


2

Tak předně mě konečně opustila moje věrná přítelkyně - neustálá tříměsíční kocovina. Záměrně ji nenazývám ranními nevolnostmi, ráno totiž netrvá 24 hodin denně. Vrátila se mi chuť k jídlu, a to dokonce i na potraviny barvy červené, které jsem v té špatné době nebyla schopná pozřít. Jak jsem později zjistila, třeba taková rajská omáčka je v naší rodině vyhlášeným žaludek-obracejícím pokrmem těhotných.

Taky už se mi začalo kulatit břicho. Ze začátku jsem asi 3 kila shodila a až zhruba v pátém měsíci se pomalu vyšplhala zpátky na svou původní váhu. Nutno říct, že jsem vypadala spíš jako po velké porci zelňačky než jako těhotná. Taky jsem si vyslechla pár poznámek na téma velkého oběda či zaražených větrů. Ale já věděla svoje.

Znovu jsem se zamýšlela nad už probíraným tématem "krásného těhotenství". A stále na samotném těhotenství nic krásného nevidím. V první třetině to pro mě bylo vesměs strašné, v té druhé je to prostě... normální. Ano, je krásné to očekávání, těšení, ten pocit. Ale to je vše. Někteří lidé (většinou ženy) tvrdí, že se jim moc líbí těhotné ženy. Ale zkuste se zeptat pár kamarádek nebo známých, jestli se v těhotenství líbily samy sobě. Podle mých výzkumů většina z nich odpoví, že ne. Když už, tak se jim líbí ty druhé. Pobavilo mě prohlášení, že proti tomu, co přijde po porodu, je těhotenství opravdu nádherné. Takže asi tak.

Nicméně pozitivní změny přece jen přišly. Přímo zázračně se mi vyčistila pleť a zhoustly mi vlasy. Jak jsem se dočetla, po porodu se to zase otočí. Hormonální změny stav pleti znovu zhorší a vlasy začnou vypadávat. Při bližším zkoumání v zrcadle jsem si s potěšením všimla, že mi téměř úplně zmizely tmavé chloupky pod nosem. Zesvětlaly a zjemněly. Aspoň to se, doufám, po porodu drasticky neotočí. Ale připravena jsem pro jistotu na všechno.

S prckem už je docela zábava, jak o sobě dává vědět. Dala jsem mu novou soukromou přezdívku - Zběsilec. Okopává mě totiž přímo jako zběsilý. Pro ostatní je to ale Stydlín. Kdo by si chtěl sáhnout a nechat se okopat, má smůlu. Při kontaktu cizí ruky s mým břichem se Zběsilec zázračně uklidní a tiše vyčkává, až to vetřelce přestane bavit a ruku stáhne. Pak se opět dá s chutí do pohybu. Má prostě svou hlavu. Tedy, svou - na druhé fotce z  ultrazvuku už je jasně vidět, po kom vlastně bude. Nos má geometricky rovný po tatínkovi, vystrčenou bradu zas po mamince. Dost bych ocenila, kdyby byl po svých rodičích i spavý. Ale to už se všechno v brzké době dozvíme.

2

Používáme cookies, abychom vám zajistili co nejsnadnější použití našeho webu. Budete-li nadále prohlížet náš web, předpokládáme, že s použitím cookies souhlasíte.   V pořádku,