Vnímání času se u dětí rozvíjí a formuje v průběhu celého předškolního věku a krystalizuje na prvním stupni základní školy, kdy je zhruba shodné s vnímáním dospělého.
Problémy v této oblasti mohou přerůst až k potížím ve čtení, psaní a matematických dovednostech. Jak jim předejít?
Hned v úvodu je třeba zdůraznit, že vnímání času je subjektivní. K největším rozdílům dochází mezi mladými a seniory.
To, co je pro malé dítě nesnesitelně dlouhá nepředstavitelná doba (5 minut) je pro dospělého mrknutí oka.
Jinak vnímá čas maminka se dvěma malými dětmi na mateřské dovolené, a jinak jej posuzuje babička hledící na svá vnoučata.
Přesto mají všechny skupiny (až na ty úplně nejmenší) něco společného. V čase se orientují. Vědí, že vykonávaná činnost je časově ohraničená a ukotvená. Umí ji vztáhnout k vyššímu celku (k ročnímu období, kalendářnímu roku) a chápou, že jí něco předcházelo a něco bude následovat. Což jim, mimo jiné, umožňuje vytvořit si časový plán.
Jak vnímají čas předškoláci a mladší děti
Malé dítě (rozumějte předškolák) většinou nic takového ještě nezvládá. Vnímání času se u něj sice vyvíjí od narození, vztahuje se však zejména na aktuální zážitky nebo na velmi silné emocionální prožitky. Přičemž čím dále do minulosti jdou, tím hůře je dokáže zařadit. Ví, že se někdy staly, ale kdy, netuší.
V předškolním věku (cca 5 až 6 let) si dítě vytváří a upevňuje představu včera – dnes – zítra, přičemž pojmům předevčírem a pozítří ještě nemusí dobře rozumět. Začíná se orientovat ve dnech v týdnu, chápe specifické postavení soboty a neděle. Označením před týdnem, za týden nebo před rokem, ještě zpravidla nerozumí.
Než usedne do lavic 1. třídy
Před nástupem do první třídy by mělo dítě chápat alespoň jednoduché časové pojmy:
- včera – dnes – zítra,
- ráno – poledne – večer,
- jaro – léto – podzim – zima.
Zároveň by mělo být schopné seřadit nebo popsat události tak, jak v čase probíhaly (chronologicky seřazuje obrázkové kartičky podle děje zachyceného na obrázcích).
Umět naopak ještě nemusí hodiny, měsíce a někdy se nevyžadují ani dny v týdnu.
Potíže plynoucí z nedokonalého časového vnímání
Děravá představa o čase (tedy neúměrná věku dítěte) může vést k řadě problémů – k nesamostatnosti a neschopnosti (nebo alespoň k potížím) plánovat své aktivity a organizovat činnosti. V konečném důsledku pak i k těm, které na první pohled s vnímáním času až tak nesouvisí. Tedy k potížím ve:
- psaní (vynechávání písmen, písmenné přesmyčky),
- čtení (problematická orientace v textu – v jeho směru, v identifikaci správného řádku, čtení s přesmyčkami),
- a počítání (obtíže ve vyjmenování číselné řady, neschopnost orientace v řadě čísel, číselné přesmyčky, neporozumění slovním úlohám a jejich chybný přepis do matematického jazyka).
Vnímání času souvisí i s prostorovou orientací.
Určování prvního a posledního prvku (dítěte ve frontě, korálku na náhrdelníku, prvního čísla v řadě čísel…), pravo-levé chápání (co je na číselné ose vlevo od daného čísla, co vpravo), v geometrii a dalších.
Jak dítěti v časové orientaci pomoci?
-
Vykládat si, vysvětlovat
„Dneska po obědě půjdeme do knihovny, zítra tě ze školky/školy vyzvedne babička, za 2 dny (2x se vyspíš) pojedeme na výlet, včera jsme se byli koupat v bazénu…“ Při mluvě se snažit stále opakovat časové pojmy – ať ty základní, nebo pokročilejší (měsíce, týdny) v závislosti na věku a schopnostech dítěte. Časový plán je dobré nevynechat zejména před spaním. Když dítě leží v postýlce, připomenout mu, že je večer a co bude zítra (až se ráno vzbudí). Současně mu zopakovat, co bylo dnes a co bylo včera.
-
Vyrobit vlastní týdenní kalendář
Dítě předškolního a mladšího školního věku se lépe orientuje v tom, co vidí nebo si může, lidově řečeno, osahat. Naučit jej poznávat dny v týdnu proto pomůže kalendář. Lepší službu než zakoupený, udělá vlastnoručně vyrobený. Na bílý papír A4 stačí vlevo do sloupce napsat dny v týdnu: PONDĚLÍ, …, NEDĚLE a vyrobit jednoduchou tabulku.
Úkolem dítěte bude každé ráno udělat tečku k příslušnému dni.
Víkendové dny označte výraznějším nebo jinak barevným písmem. Samozřejmě pomůže, pokud dítě umí číst – pokud ne, zorientovat se může podle počátečního písmene. Sloupec teček za celý týden stačí oddělit vertikální čárou a pokračovat vedlejším.
Tip: Na každý měsíc připravte novou A4. Umí-li dítě číst, do týdenního kalendáře doplňte název měsíce.
-
K týdennímu kalendáři přidat měsíční a kalendář dle ročních období
Kalendář ročních období lze pojmout jako kruh se 4 barevně výsečemi: JARO, LÉTO, PODZIM, ZIMA. Každá výseč může obsahovat i názvy příslušných měsíců. Dítě si může vymalovat vždy tu výseč/měsíc, který nastal. Kolem výsečí můžete rozmístit tematické malůvky: sněhuláka k zimě, snášející se listy k podzimu, slunce a slunečník s lehátkem k létu, sněženku k jaru.
-
Trénovat chronologické řazení
Na internetu jsou dostupné různé kartičky s dějovou posloupností (např. chlapec ráno vstane, oblékne se, nají se, umyje si zuby…). Nacházejí se též v pracovních sešitech nebo ve výukových publikacích věnovaných právě nácviku orientace v prostoru a v čase (např. od paní Jiřiny Bednářové). O obrázcích si vykládejte, seřazujte je, nechejte dítě, aby vymýšlelo vlastní příběh apod.
-
Budovat prostorovou orientaci
Při běžných denních činnostech vykládat dítěti a dotazovat se: co je vlevo na stole, co vpravo. Aby podalo věc shora vpravo apod. Trénovat lze i formou hry, např. skládáním mozaiky nebo tangramů (u tangramů podle řešení). Cílem je, vybudovat u dítěte představu velikosti, tvaru a umístění prvků (je větší než, menší než, leží uprostřed nebo vlevo od tohoto atd.)
Na závěr: vytrvejte
Věřte, že snaha bude po zásluze odměněna (byť někdy je třeba chvíli počkat). Některé projevy mohou indikovat specifické poruchy učení. K jejich určení je ovšem zapotřebí vyšetření dítěte odborníkem: psychologem nebo speciálním pedagogem.
